VW Jetta: batoh patří minulosti

S trochou posměchu se kdysi říkalo, že VW Jetta je vlastně VW Golf s batohem. Tedy úspěšný model wolfsburské značky s tříprostorovou karoserií. V šestém vydání ale jetta batoh ztratila.

Předcházející generace, které se vyskytovaly také pod názvy Vento nebo Bora, stvořila automobilka Volkswagen celkem jednoduše. Vzala model Golf a dala mu jiný exteriér. Což v současnosti neplatí, VW Jetta se stal osobitým vozem, který je o devět centimetrů delší oproti minulé verzi a rozvor se mu zvětšil o sedm centimetrů.

Na vnějšku je znát, že tentokrát ho nevytvářeli designéři "levou zadní". Je vyvážený liniemi, které mají logický začátek a konec, což se o předcházející generaci tvrdit nedalo. Snad jen zarazí patrný rozdíl ve velikosti dveří, přední jsou výrazně delší, naštěstí to nikterak neomezuje nástup na druhou řadu sedadel. Jinak jako celek působí jetta přijatelně a sympaticky, sice nedosahuje elegance focusu nebo lehké extravagance fluence, nicméně její síla je v jednoduchosti.

Totéž se týká interiéru. Tvůrci se snažili ovládání vozu řidiči usnadnit maximálním zjednodušením, což vzhledem k tradičnímu základu VW vyvolává příjemný dojem, i když stále z vnitřku čiší určitý chlad. Francouzský šmrnc fluence by ale vozu neslušel, takže zůstaňme u termínu vyváženost i v tomto případě.    

Prostoru je uvnitř habaděj, dokonce i na zadních sedadlech, pouze svažující se linie střechy asi vystraší dlouhány, protože i cestující vysoký 180 cm má dojem, že při zhoupnutí udělá hlavou ve střeše vypouklinu. Prostě nad hlavou příliš místa není.

Testovaný vůz poháněla vznětová šestnáctistovka spojená se sedmistupňovou automatickou převodovkou DSG. Tady se musíme trochu zastavit. Nic proti DSG, ale ne se všemi motory si dokonale rozumí. A právě její komunikace s agregátem 1,6 TDI trochu pokulhává. Patrné je to především při rozjezdech, kdy se občas projevuje trhavými pohyby, při nutnosti rychlé akcelerace je mnohdy váhavá a občas se nechá pořádně vytočit, než zařadí vyšší stupeň. V dvoulitru pracuje bezchybně, proto ten dojem, že zrovna šestnáctistovka jí stoprocentně nevyhovuje. Fluence využívá šestistupňový automat a s podobnými problémy se nepotýká, ve focusu se dokonce u motorů stejného objemu automat neprodává. Že by u Fordů měli podobná zjištění?

Připomínky k převodovce ovšem nikterak neovlivňují samotnou jízdu. Jako všechny volkswageny má i jetta tvrdší odpružení, které na normální vozovce cestování vyhovuje, při rozbitém povrchu je ale přece jen znát. I když ne tolik jako třeba v renaultu a z hlediska filtrování nerovností je mistrovsky naladěný focus. Podvozek má za základ vpředu McPherson a vzadu víceprvkové zavěšení, což je zárukou velmi dobrých jízdních vlastností. Vůz jsme nijak nešetřili, prohnali ho po dálnici i silničkách nižších kategorií a vždy měli dojem jistoty a vlády nad vozem.

Průměrnou spotřebu ukázal počítač 4,9 l/100 km, což vcelku odpovídá údajům výrobce. VW Jetta stojí určitě za pozornost, jako klient bych si ale rozmýšlel, kterou motorizaci zvolit. Se zážehovým motorem 1,2 TSI o stejném výkonu, s manuální převodovkou a ve shodné výbavě je levnější o více než 110 tisíc korun (spotřeba 5,6 l/100 km, cena 399 900 korun). A než takovou částku utratím za palivo, ujedu pořádnou porci kilometrů...

Srovnání parametrů