VW Tiguan: velký zvenku, ještě větší zevnitř

VW Tiguan, který patří k nejprodávanějším SUV na starém kontinentu, prošel faceliftem. Česky řečeno dostal nové designové prvky. Ale je to jako když se žena namaluje. Zvýrazní detaily, rysy zůstávají...

Změna se týká především přední části, ještě více připomíná většího bratra VW Touareg, ovšem je třeba uznat, že příď získala přívětivější výraz, tak trochu ztratila na strohosti předchůdce. V zadní části se podřídila současnému trendu, tedy dostala diodovou techniku světel a víc už nic.

Je však třeba zdůraznit, že VW Tiguan je jediným SUV ve své třídě, který lze objednat ve dvou provedeních. Jedna je určena pro jízdu po silnici, druhá byla upravena pro putování v terénu. Právě přední částí se obě varianty odlišují, silniční má nájezdový úhel vpředu 18 stupňů, terénní 28 stupňů. My jsme testovali "normální" verzi, protože máme za to, že především ta bude předmětem zájmu klientů.

Zajímavé je, že při bočním pohledu nevypadá vůz tak velký, jaký se zdá být zevnitř. Je to dáno skutečně velkorysým ztvárněním interiéru, navíc nepatrně výše uložená zadní lavice je podélně posuvná až v rozsahu 16 centimetrů. Praktické je také to, že si cestující na druhé řadě sedadel mohou upravit opěradlo podle to, co žádají jejich záda. Jinak je vnitřek jasným výrazem wolfsburgského vkusu. Praktičnost vítězí na celé čáře a hledat nějakou roztomilou drobnost, která však tvoří atmosféru, je zbytečnou námahou. Přístrojová deska zůstává příkladně funkční, všechny ovládací prvky jsou tam, kde mají být, a jsou ve snadném dosahu řidiče. To v peugeotu či kii je interiér rozvernější, chtělo by se říci domáčtější. Možná VW vsadil na to, aby šoféra při jízdě nic zbytečně nerozptylovalo...

Zavazadlový prostor tiguanu patří k největším v segmentu a jeho výhodou je rovná podlaha, navíc variabilita vnitřku dovoluje zvětšit jeho objem až na 1510 litrů.

Testovaný vůz poháněl vznětový dvoulitr o výkonu 140 koní. Po nastartování o sobě nechá vědět, stejně tak i při vyšších otáčkách, ale po zahřátí a v běžném provozu si vede kultivovaně. Ostatně ani konkurenti nejsou v tomto směru ideální, takže kritika není na místě, pouze konstatujeme. Charakterizovat pohonný agregát jedním slovem ale lze: pracant. Je to poctivý dříč, který svoji práci vykonává stoprocentně, ale jakoby bez nadšení, bez fantazie. Koně poslouchají, neplaší se, nejančí, nicméně nehrabou kopyty a nestříhají ušima. To v silnější verzi (125 kW a 350 Nm točivého momentu) dovedou lehce jankovatět, je z nich cítit pohoda a uspokojení z pohybu. Ovšem také více spotřebují, vydaná energie se musí nahradit. "Pracant" s mechanickou převodovkou a systémem start-stop se spokojí s šesti litry nafty na stovku kilometrů, což je příznivá hodnota vzhledem k tomu, že se jedná o vůz s pohonem obou náprav.

Jedničku na vysvědčení je třeba napsat do kolonky podvozek. Je volkswagenovsky kvalitní, je na něj spolehnutí a dovede kabině dodat příjemnou cestovní náladu. I na českých silnicích si může cestující (nikoliv řidič!) schrupnout, aniž by ho budilo poskakování na nerovnostech. Stejně tak je nutné ocenit přesně řazení a poslušné řízení.

VW Tiguan si už při své premiéře zadělal na úspěch a inovovaná verze ho zcela určitě z piedestalu dobře prodejného vozu nesesadí. Naopak, vystavuje mu dobrou známku vlastnostmi i užitnou hodnotou.

Srovnání parametrů

*s pohonem jedné nápravy