Co chystá ČSSD. "Zavedeme progresivní daně, jsou moderní"

Sociální demokraté jdou do voleb s plánem na zvýšení daní zaměstnancům, kteří berou více než osmdesát tisíc korun měsíčně. Většině ostatních naopak hodlají daně snížit.

"Náš návrh příznivě dopadne na osmadevadesát procent pracujících, tvrdí v rozhovoru pro časopis TÝDEN Michal Pícl, ekonomický expert ČSSD. Živnostníky chce strana nechat na pokoji, ale posvítí si prý na velké korporace. Hrozí sektorovými daněmi.

Téměř před půl rokem ČSSD rozbouřila debatu kolem zdanění příjmů. Navrhovali jste zavést vyšší sazbu daně pro výdělky nad padesát tisíc měsíčně. Nyní hranici posouváte na osmdesát tisíc. Proč? Lekli jste se?

Když jsme tuto otázku otevřeli, sledovali jsme několik cílů. Chtěli jsme poukázat na nízkou úroveň mezd u nás - upozornit, že téměř sedmdesát procent lidí má nižší než průměrnou mzdu. Dále jsme chtěli, aby navrhovaná daňová reforma byla soběstačná a fiskálně neutrální. Protože daňová progrese, jak ji navrhujeme, sníží daně devadesáti osmi procentům lidí, takže by došlo k výpadku příjmů státního rozpočtu. Zvýšení sazby daně pro nejvyšší příjmy to má částečně vykompenzovat. Původní hranice padesáti tisíc byla k diskusi. Ukázalo se, že jiná daňová opatření, jako jsou sektorové daně, nám umožní právě tuto hranici posunout až na úroveň osmdesáti tisíc.

Očekáváte tedy, že ona dvě procenta lidí, kterým daně zvýšíte, vám vykompenzují výpadek příjmů z poklesu daní těch zbylých osmadevadesáti procent?

Ne. Jak jsem říkal, k tomu poslouží jiné daňové změny. Kdybychom jen snížili daně z příjmů fyzickým osobám, vychází nám výpadek příjmů asi dvacet miliard korun. Chceme především ulevit střední třídě a posunout daňové zatížení k těm nejbohatším. Dnes máme daňový systém takový, že na něm vydělávají právě ti nejbohatší.

Kdyby vámi navrhované progresivní zdanění prošlo, kolik korun lidé ušetří?

V rozmezí od osmi set do dvanácti set korun měsíčně v závislosti na výši hrubého příjmu. Nejvíce ušetří ti, kteří se pohybují v příjmovém pásmu mezi dvaceti až sedmdesáti tisíci korunami hrubého příjmu.

Neobáváte se, že vám ta dvě procenta nejbohatších lidí z ekonomiky zkrátka utečou?

Určitě ne. Když se podíváte na Evropu, není, kam by utíkali. Všude progresivní zdanění je. V Německu, ve Francii, Velké Británii, Španělsku. Je to zkrátka moderní systém, který vyspělé ekonomiky mají.

Když zmiňujete Británii a Německo, neukázalo se na zkušenostech právě těchto zemí, že daňová progrese a vysoké daně vedou ke stagnaci? Před čtyřiceti lety se například hovořilo o britské nemoci.

Nemyslím si, že to bylo daněmi. Dnes se tam platí daleko vyšší daně než u nás a nevidím, že by ty země hospodářsky nějak zaostávaly. Ba co více, je to přesně naopak. Jedinou sazbu daně z příjmů mají státy jako Rusko, Mongolsko nebo Kazachstán. U nás především postkomunistické země. Progresivní daně mají moderní evropské vyspělé státy.

Chápu, že se kdysi daňová progrese zaváděla v domnění, že to pomůže stabilizovat ekonomiku. Dnes to má ale spíše nádech trestání za úspěch. Proč vůbec mají lidé s vyššími příjmy platit vyšší daně?

My ale nikoho za úspěch trestat nechceme. Drtivé většině lidí daně klesnou. Pouze uplatňujeme princip schopnosti platit. To znamená, že kdo má vyšší příjem, je schopen odvádět i vyšší daně. Chceme, aby společnost byla solidárnější, což nám připadá normální. A jenom bych připomněl, že daňovou progresi jsme tu už měli, než ji pravice zrušila. My ji pouze nově definujeme a vracíme se principiálně k tomu, co fungovalo a funguje jinde ve světě.

Není ale moderním trendem spíše přesouvat zdanění od příjmů směrem ke spotřebě?

Když se podíváte na strukturu daňových příjmů, většina už ze spotřeby je. Další přesun daní tímto směrem by opět dopadl na ty nejchudší, a tedy nejzranitelnější. To bych nerad dopustil.

Vy navrhujete celkem tři sazby daní z příjmů. Znáte už jejich konkrétní hodnoty?

Ano, ale není na mně, abych je říkal. Je to záležitost našich volebních lídrů.

V poslední době se "utahují šrouby" živnostníkům. Došlo mimo jiné k dalšímu omezení výdajových paušálů. Budete v tomto trendu pokračovat, nebo už necháte živnostníky na pokoji?

Nemáme v plánu jakkoli měnit aktuální nastavení výdajových paušálů. Chceme pouze podrobit detailní analýze to, jak jsou nastaveny odvody u živnostníků v porovnání se zaměstnanci, abychom mohli jasně říci, jestli jsou oprávněné námitky, že ti nebo ti jsou nějak zvýhodněni před jinými.

To je dobrá zpráva. Podle průzkumu Hospodářské komory ČR totiž podnikatelům ani tak nevadí výše daní, jako spíše přílišná regulatorní zátěž, časté změny zákonů a přenášení povinností státu právě na podnikatele. Co s tím hodláte dělat?

S tím samozřejmě souhlasím. Podle mého názoru ale nejde především o neměnnost zákonů, jako spíše o stabilitu prostředí jako takového. Například v dnešní době rychlého technologického rozvoje je zapotřebí, aby na tuto situaci stát pružně reagoval a zajistil jistotu jak podnikatelům, tak i jejich zaměstnancům.

Podívejme se na firmy. Budete prosazovat daňovou progresi i u právnických osob?

Ano, počítáme s tím. Ovšem i zde platí, že drtivé většině firem chceme daně ze zisku snížit. Těm, co mají zisk do pěti milionů korun, daně klesnou až o třetinu. Vyšší sazby se budou týkat asi šesti set největších firem. Jde převážně o zahraniční korporace.

Toho se týká i další váš předvolební hit, jímž jsou sektorové daně. Proč je tak moc chcete zavést?

Důvod je ten, že zahraniční firmy od nás odvádějí obrovské zisky. Často je to na úkor mezd jejich zaměstnanců. My si myslíme, že by tu mělo těchto prostředků zůstat více. A když zde nezůstávají ve mzdách či reinvesticích, považujeme za legitimní uvalit na ně dodatečnou daň.

To byste ale museli výnosy ze sektorových daní obratem poslat lidem, kteří pro tyto firmy pracují. Jak jim pomůže, když ty daně skončí ve státním rozpočtu?

Pomůže jim to. Prostřednictvím dodatečně vybraných daní přece můžeme financovat veřejné služby jako školky, školy, sociální systém, zdravotnictví. Takže to pocítí i ti, kteří v zahraničních firmách pracují. Nám zkrátka nepřipadá v pořádku, když od nás odchází asi tři sta miliard korun ročně v podobě vyplacených podílů na zisku. Zpracovávali jsme na to studii a zjistili, že odliv zisků od nás je zhruba dvakrát vyšší, než by v rámci ekonomické vyspělosti naší země mělo být přirozené.

Jiná studie, kterou zpracovával Svaz průmyslu a dopravy ČR, ale říká, že odliv zisků je naprosto srovnatelný se zeměmi, jako je Polsko nebo Maďarsko, tedy ekonomikami našeho typu. Navíc je to prý přirozený investiční cyklus, kdy zisk vzniká až po několika letech, a tak si ho investor vybere.

To je sice pravda, ale je to pořád na úkor mezd. Když se firma nechce se svými lidmi o svůj zisk podělit, pak by měl být dodatečně zdaněn sektorovou daní.

Byly to ale sociálnědemokratické vlády, které ve velkém rozjely systém investičních pobídek, kdy sem byli lákáni investoři hlavně kvůli tvorbě pracovních míst. Nesklízíme tedy to, co jsme sami zaseli?

Naprosto souhlasím. Proto se musíme bavit o tom, že zcela změníme hospodářský model České republiky. Více než dvě desetiletí se vypořádáváme s odkazem transformační politiky devadesátých let, která byla postavena na podhodnoceném kurzu koruny a ceně práce hluboko pod její produktivitou tak, abychom byli konkurenceschopní v exportu prostřednictvím nízkých mezd. To byly ale jen dočasné podmínky, které měly být postupně odbourávány s tím, jak naše hospodářství poroste. To se bohužel nestalo. Pak jsme k tomu přidali ještě investiční pobídky za účelem vzniku pracovních míst. Nepřišli sem ale velcí investoři s výzkumem a vývojem, nýbrž jen továrny na výrobu meziproduktů, součástek a podobně. My si dnes musíme ujasnit, jestli v tom chceme pokračovat, zda skutečně chceme být tou nízkonákladovou ekonomikou, nebo to toužíme změnit. Současná vláda už systém investičních pobídek mění. Přivedla sem například GE Aviation, která u nás bude vyrábět a za pomoci ČVUT vyvíjet letecké motory. To je přesně ten směr, kam chceme jít - výzkum, vývoj, zapojení univerzit. Jedině tak se propracujeme k vyšším mzdám.

Nezapadají do toho právě také nízké daně? Jsme malá, otevřená ekonomika. Proč nemít nízké a jednoduché daně tak, aby se k nám přesouvaly zahraniční firmy? Co když je těmi sektorovými odsud naopak vyženete?

Platí podobný argument jako u progresivních daní - sektorové daně fungují i v zahraničí, takže opět není kam utéct.

Vezměme to šířeji. Jestliže se bude Evropa chovat ke kapitálu macešsky, proč by tu měl zůstávat, když v Číně a Indii čeká trh s více než dvěma miliardami lidí?

Pořád si myslím, že Evropa má co nabídnout. Je to vzdělaná pracovní síla, věda a výzkum. To je naše devíza a měli bychom si ji udržet a nesoupeřit s čínskými nebo indickými mzdami.

Podnikatelům také vadí příliš vysoké odvody na sociální a zdravotní pojištění za jejich zaměstnance. Hodláte jim v tom nějak ulevit?

Tady je třeba se bavit o celkové ceně práce. Ta se dělí na přímé náklady, což jsou náklady na mzdy, a nepřímé náklady, kam patří i odvody na sociální a zdravotní pojištění. Cenu práce máme bohužel osmou nejnižší v Evropské unii. To je náš zásadní problém, kterému bychom se měli spolu zaměstnavateli v první řadě věnovat. Co se týče výše odvodové části z mezd, nezapomeňme, že ty peníze někam jdou - do sociálního a zdravotního systému - a tvoří významnou část příjmů státního rozpočtu. Jejich snižování si nelze dovolit, pokud v druhém kroku neřeknete, čím chcete tento výpadek nahradit.

Kdyby se ovšem sazby o něco snížily, lidem by vzrostly čisté příjmy a firmy by možná zaměstnaly i více lidí. Nebo myslíte, že ne?

Tím si právě vůbec nejsem jist. Spíše by došlo k tomu, že pouze vypadnou peníze ze systému, ale firmy lidem nepřidají buď vůbec, nebo ne tak výrazně, aby to dorovnalo výpadek, který se v systému příjmů státního rozpočtu vytvoří. My jsme například propočítali, že pokud snížíte odvody na sociální pojištění o jeden procentní bod, znamená to pokles starobních důchodů o čtyři sta korun měsíčně. Když uděláte totéž u zdravotního pojištění, pak to znamená například zavedení šedesátikorunového poplatku, abyste tento výpadek dorovnal. Jsou to zkrátka spojité nádoby.

Zavedení sektorových daní chcete kompenzovat snížením DPH u základních potravin. Proč myslíte, že by měly zlevnit? U léků a knih k tomu přece také nedošlo.

Souhlasím s tím, že pokles DPH nemusí automaticky vést ke zlevnění dotčeného zboží. Ale na zkušenosti s léky a knihami bylo vidět, že nižší sazba DPH zabránila jejich zdražení. Zatímco u ostatních druhů zboží ceny rostly, u knih a léků stagnovaly. U potravin se chceme inspirovat slovenskou zkušeností.

V čem spočívá?

Když na Slovensku převáděli základní potraviny do nižší sazby DPH, vláda Roberta Fica podepsala memorandum s šesti nejvýznamnějšími představiteli maloobchodu. V něm se obchodníci zavázali, že skutečně sníží ceny. Dokument podepsala také Jednota důchodců na Slovensku, jejíž zástupci poté v obchodech kontrolovali jeho dodržování. Na cenovkách byly uváděny dvojí ceny, aby bylo zřejmé, že byly skutečně sníženy. Takže je vidět, že když se ke snížení DPH chystáte, je třeba se bavit se zainteresovanými stranami a ceny opravdu klesnout mohou.

Nebyl to však ze strany obchodníků pouze jednorázový krok nebo spíše trik? Jak dlouho na Slovensku nižší ceny potravin vydržely?

Samozřejmě se nedá očekávat, že budou nižší navždy. Hospodářství prochází nějakým cyklem, objevuje se inflace, i na výrobu potravin rostou náklady, takže ceny zkrátka dříve či později růst začnou. Snížení DPH však může tento růst pozdržet a oddálit.

Jste příznivcem vstupu do eurozóny. Jsme na to připraveni?

Jednoznačně ano. Už nějakou dobu splňujeme všechna maastrichtská kritéria a i z jiných hledisek jsme na euro připraveni.

Takže bychom evropskou měnu měli přijmout co nejdříve?

Tak jednoduché to není. Nejprve musíme vstoupit do systému, kterému se říká ERM II, kde musíme setrvat nejméně dva roky. To je jakási předvstupní fáze. V ERM II ale můžeme být, jak dlouho budeme chtít. Třeba Slovensko tam bylo déle než dva roky. Myslím si však, že vstup do systému ERM II je to minimum, které by příští vláda měla udělat.

Kritici eurozóny ovšem mimo jiné varují, že by přijetí eura pro Česko znamenalo růst cen.

To je takové oblíbené strašení. Například na Slovensku se nic takového nestalo. Ceny tam rostly prakticky stejně jako předtím.