I přes kvetoucí ekonomiku a rekordní nezaměstnanost se Češi topí v dluzích. V exekuci je více než 863 tisíc lidí, situace zhruba půl milionu z nich je téměř neřešitelná. Politici vyhlašují poplach a chystají nové zákony.
Šedesátnice Dana si vzala půjčku, kterou pravidelně splácela. Jedna ze splátek z účtu neodešla, čehož si nevšimla. O čtyři roky později, kdy úvěr považovala za dávno splacený, jí zaměstnavatel oznámil, že jí bude provádět srážky ze mzdy. Podle exekučního příkazu mělo být uhrazeno několik desítek tisíc, ačkoli původní dluh byl asi tisícovka. Narostl totiž kvůli smluvním pokutám. Problém byl v tom, že veškerá korespondence ženě chodila na starou adresu trvalého pobytu. Bývalý manžel s ní nekomunikoval, a tak paní Dana vůbec nevěděla, že po ní někdo dluh vymáhá.
Její příběh bohužel není nijak neobvyklý a objevuje se v tisících variantách. Alespoň jednu exekuci má "na krku" téměř desetina obyvatel Česka nad 15 let. Zhruba půl milionu lidí má dvě a více exekucí, takže je zřejmé, že své dluhy nezvládají. Podle Mapy exekucí, kterou sestavilo sdružení Otevřená společnost, má 151 tisíc osob dokonce více než deset exekucí. Pokud bychom počítali i rodinné příslušníky, jde o dva miliony lidí, kteří jsou přímo postiženi těžkým zadlužením.
"Máme nejvíce lidí v exekuci v celé Evropě. Situace je skutečně kritická," řekl TÝDNU exministr spravedlnosti Robert Pelikán. Ten připravil novelu insolventního zákona, jež by měla zvýšit šance lidí na oddlužení a předejít možné sociální krizi. O její finální podobě už řadu měsíců vedou spory zákonodárci napříč stranami.
Kdo nedluží, není Čech
Celková zadluženost domácností se stupňuje dlouhodobě. Zatímco před dvaceti lety dlužil každý Čech průměrně deset tisíc korun, dnes je to už 135 tisíc. Z částky, kterou jsme tehdy za rok vydělali, činil dluh osm procent. Podle analýzy společnosti EOS KSI padne v současnosti na splátky celých čtyřicet procent.
Dluhy tuzemských domácností bobtnají od února 2016 prakticky nepřetržitě. Od té doby narostly o více než čtvrt bilionu korun na současných 1,6 bilionu. Nejvíce si lidé půjčují na bydlení, zvyšuje se však i objem spotřebitelských úvěrů. Zoufalá situace předlužených lidí však není způsobena ani tak novými půjčkami jako spíše dědictvím z minulých "divokých" let. A legislativou, jež umožňovala advokátům, insolvenčním právníkům i exekutorům přijít si na tučné odměny také v případě drobných pohledávek. "I dnes vznikají dluhy, ale za podmínek velmi podobných těm, jaké mají vyspělé země Evropské unie. Naprostá většina asi z pěti milionů běžících exekucí však vznikla dříve za otřesných okolností," řekl časopisu TÝDEN Daniel Hůle, vedoucí dluhového poradenství Člověka v tísni.
Podle něho problém zavinily nejen dřívější astronomické odměny advokátů a dalších "účastníků" vymáhací mašinerie, ale i neregulované sankce za nesplácení, kdy desetitisícová půjčka mohla bez problémů narůst řádově na půl milionu.
Běžně se tak stávalo, že dotyčnému zaklepal na dveře exekutor i kvůli nezaplacené pokutě. "Více než polovina všech exekucí je vedena pro původní dluhy v řádu tisíců. To ukazuje, že paradoxně bagatelní pohledávky jsou daleko toxičtější. Vyšší dluhy kvůli svému potenciálnímu riziku vedou věřitele k důslednější rozvaze, zda úvěr vůbec poskytnout," vysvětluje Hůle, proč lidé nekončili v dluhové pasti ani tak v souvislosti s hypotékami jako spíše kvůli původně drobným úvěrům, které byly navíc zhusta poskytovány neseriózními podnikavci.
Novela zákona o spotřebitelském úvěru, jež platí od prosince 2016, situaci v půjčkové džungli trochu zlepšila. Všem nebankovním subjektům zabývajícím se poskytováním úvěrů totiž uložila povinnost získat licenci od České národní banky - podobnou, jakou mají banky a družstevní záložny. Tato podmínka výrazně vyčistila trh. Předtím na něm působilo přibližně 55 tisíc poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, kteří tuto činnost vykonávali jen na základě živnostenského oprávnění. Aktuálně má licenci "pouze" 85 společností.
Ven z pasti
Politici i odborníci na dluhovou problematiku se shodují v tom, že je potřeba řešit nejen příčiny, ale i následky. Jinými slovy, jak vrátit do společnosti a pracovního procesu statisíce lidí, kteří už jsou v dluhové pasti. Největším dlouhodobým důsledkem je zejména pasivita zadlužených. "Život na nezabavitelných částkách není dlouhodobě únosný a dlužník může začít spoléhat na státní podpůrnou síť a šedou ekonomiku. To bude mít neblahé důsledky jak pro státní rozpočet, tak pro flexibilitu pracovního trhu a postavení budoucích důchodců," řekl časopisu TÝDEN David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni. "Systém musí být nastaven tak, aby motivoval k práci a neodměňoval lenost." Podle současných pravidel se nezabavitelná částka u každého vypočítává jinak podle počtu dětí či manželství. Bezdětný svobodný muž s čistým příjmem patnáct tisíc měsíčně má nárok přibližně na dvanáct tisíc korun.
Jedním ze způsobů, jak napravit svou dlužnickou minulost, je oddlužení neboli osobní bankrot. Jak vyplývá z aktuálních statistik společnosti CRIF - Czech Credit Bureau, v září bylo podáno 997 návrhů na osobní bankrot, tedy o 153 méně než v předchozím měsíci a zároveň nejméně od září 2017. Počet oddlužení klesá od roku 2014.
Podle Hůleho má tento pokles dvě příčiny. Jednak se pomalu "vytěžuje" trh solventních předlužených, kteří dosáhnou na oddlužení, významnou roli však hraje také novela insolvenčního zákona platná v současné době, jež zpřísnila podmínky podávání insolvenčních návrhů. "Tím došlo k poklesu neúspěšných návrhů, což je jednoznačně dobře," podotýká Hůle.
Snadnější osobní bankrot
Motivovat lidi zbavit se dluhů, vystoupit z šedé zóny, ale i rozšířit počet těch, kdo na oddlužení dosáhnou, má za cíl již zmíněná Pelikánova novela. Podle současné legislativy povolí soud osobní bankrot dlužníkům, kteří mají závazky alespoň ke dvěma věřitelům a dluhy nehradí déle než třicet dní. Vedle toho musí dotyčný soudu prokázat schopnost splatit během sedmi let alespoň 30 procent dluhů. Když tak učiní, jsou mu ostatní dluhy odpuštěny.
Pelikán navrhuje zmírnění pravidel: na oddlužení by mohli dosáhnout i lidé, kteří na splacení třetiny závazků nemají. Sedm let by se museli snažit dluhy umořovat, po uplynutí této doby - bez ohledu na výši splacené částky - by se jim zbývající závazky odpustily. Protože návrh zákona nepočítá s žádnou minimální hranicí, v praxi by dlužník nemusel věřitelům hradit nic.
K této verzi se však sešla v meziresortním jednání další asi čtyřicítka pozměňovacích návrhů.
Zřejmě nejzásadnější je záměr poslanců Taťány Malé a Patrika Nachera (oba ANO), kteří požadují zrušení sedmileté varianty a její přesunutí do období pěti let. Podmínkou je vynakládání veškerého úsilí k uspokojení věřitelů a prokazatelná snaha o uhrazení 30 procent pohledávek. "Pět let je fajn, proti zkrácení doby oddlužení nic nemám. Ale Nacherův návrh má jedno významné riziko - nedává člověku jistotu, že na konci celého procesu bude oddlužen," tvrdí Pelikán. Podle něho se sice dotyčný bude "snažit" jen pět let, ale na konci, když bude jeho situaci přezkoumávat soud, nebude mít soudce povinnost dlužníka dluhů zbavit. Jinými slovy, může ho oddlužit, když usoudí, že vynaložil veškeré úsilí, aby splatil, co se dá. "Pokud dlužník vstoupí do sedmiletého oddlužovacího procesu a není z něj vyloučen proto, že by neplnil své povinnosti, na konci bude všech dluhů zbaven," dodává Pelikán.
Věřitelská mafie
Poslanci mají v plánu projednávat také návrh, který chce z úroků a poplatků z prodlení převyšujících původní dlužnou částku udělat podřízené pohledávky. To by znamenalo, že se budou splácet až po úplném zaplacení všech ostatních pohledávek zahrnutých do oddlužení. V praxi se totiž kvůli umořování sankčních poplatků a úroků jednoho věřitele často nedostává na splácení dluhu jiného věřitele, jenž si tyto poplatky - mnohdy vysoké - nenapočítal.
"Bohužel, stále je tu část věřitelů, která si našla cesty, jak si udělat z dlužníků svoje dojné krávy, protože se umějí dostat na první místa v exekučních řízeních. A zároveň mají své pohledávky strukturovány tak, že se ‚množí' rychleji, než je dlužník stíhá splácet. Takže oni si za nízký počáteční vklad zajistí zdroj drobných, ale trvalých příjmů," vysvětluje exministr spravedlnosti, který tento způsob podnikání nazývá věřitelskou či lichvářskou mafií.
V jaké verzi nakonec zákon projde, je zatím předčasné odhadnout. Novela má za sebou druhé čtení v Poslanecké sněmovně, v těchto dnech ji má na stole ústavněprávní výbor. Ten se musí shodnout na jejím znění a zapracovat pozměňovací návrhy, poté ji znovu budou projednávat poslanci. Následovat bude schvalování Senátem a podpis prezidenta. "Novela by tak mohla začít platit někdy v příštím roce, ale zatím neumíme říct kdy," upřesnil Roman Žamboch, ředitel tiskového odboru Poslanecké sněmovny.
Podpora rizikového chování?
Podle Pelikána mají z celé dluhové krize i přes snížení poplatků stále dobrý byznys exekutoři. Ti se však dalšímu omezení pravomocí a snížení poplatků brání. "Sebedůslednější státní dohled nad soudními exekutory ani vyprecizovaná pravidla provádění exekucí nezbaví dlužníka povinnosti uhradit jeho dluh i s úroky a náklady všech souvisejících řízení," podotýká prezidentka Exekutorské komory ČR Jana Tvrdková a dodává, že by se státní orgány měly zabývat spíše příčinami alarmujícího počtu exekucí.
Někteří zase tvrdí, že situace v tuzemsku není tak zlá. Třeba viceprezidentka Hospodářské komory ČR Irena Bartoňová Pálková poukazuje na to, že ve splácení svých dluhů jsme v Unii druzí - hned po Němcích. Statistiky prý navíc lžou. "V tom ohromném čísle téměř 900 tisíc zadlužených lidí s exekucí jsou započítáni i ti, kdo mají osobní bankrot za sebou a dluhy zaplaceny, nebo lidé, kteří už zemřeli. Takže je velmi zavádějící tvrdit, že má na sobě exekuci desetina Čechů," říká Bartoňová Pálková, jež nesouhlasí ani s novým insolvenčním zákonem. "Stávající systém funguje, tak proč ho měnit?" ptá se. Když se navíc sníží výše plateb dlužníků, dostanou méně nejen věřitelé, ale i stát, takže potažmo všichni daňoví poplatníci.
Zmírnění podmínek navíc může mít demotivující účinek na nové dlužníky. "Pokud bychom těm, kdo se zadlužují nyní, přiznali stejně výhodné podmínky oddlužení, nešlo by už o nápravu dřívějších nespravedlností, ale o nepřiměřenou výhodu, která by je fakticky podporovala v rizikovém chování, jež lze označit za morální hazard," řekl TÝDNU Filip Hanzlík, hlavní právník České bankovní asociace (ČBA).
Systém však tak úplně nefunguje. V Česku totiž běžně čelí exekucím i děti předškolního věku. Dluhy, které si samy nezavinily, jim ničí životy. Nezodpovědnost rodičů a nedostatečné posouzení soudem zapříčiňují, že se děti musejí vyrovnávat s exekucemi za pokuty z MHD, za komunální odpad, za hospitalizaci v nemocnici či za dluhy z dědictví po rodičích. "Žádný ráj nás do budoucna rozhodně nečeká," konstatuje Pelikán.
