V listopadu loňského roku si Česká národní banka (ČNB) rozhodně nemohla stěžovat na nezájem médií. Na každém kroku se totiž tehdy rozebírala dosud kontroverzní intervence centrální banky v neprospěch české koruny.
ČNB s cílem zabránit deflačním tlakům a rozhoupat domácí spotřebitele k vyšším útratám stanovila nové pásmo pro korunu na úrovni 27 EUR/CZK. Intervence přitom měla trvat do začátku roku 2015. Jak vypadá situace tři kvartály poté?
Spotřebitelská inflace se meziročně snížila z jednoho procenta na 0,5 procenta. Na první pohled to tedy vypadá, že se snahy ČNB o přesvědčivé odrazení deflačních hrozeb míjejí svým účinkem. Je však nutné brát v potaz, že celková spotřebitelská inflace není něčím, co by centrální banka byla schopna ovlivnit. Spadají sem totiž faktory, jako je zdanění či vývoj cen pohonných hmot a energií. Sleduje se tedy takzvaná jádrová inflace, která je díky očištění o zmíněné vlivy mnohem objektivnějším měřítkem úspěšnosti či neúspěšnosti intervence ČNB.
Podle červencových dat roste tento typ inflace meziročně již o 0,7 procenta oproti 0,4 procenta růstu k listopadu loňského roku. Jde zároveň o nejvyšší tempo růstu cenové hladiny od konce roku 2012. Tato část plánu bankéřů z ČNB tak prozatím vychází bezchybně.
A spotřeba domácností? Od intervence rostou měsíc co měsíc maloobchodní tržby v průměru meziročně o pět procent. Před zásahem ČNB přitom tržby maloobchodníkům stagnovaly. Jestli je to přímý důsledek strachu spotřebitelů z dalšího zdražování, jak plánovala centrální banka, či za zvýšený nákupní apetit může rostoucí ekonomika a úbytek nezaměstnaných, těžko někdo někdy spočítá.
Realita, ať už k ní přispěla centrální banka jakkoliv, se tedy shoduje s původním plánem ČNB. Určitou kaňkou je ale doba, po kterou by nás prostředí oslabené koruny mělo provázet. Z původního jednoletého horizontu se totiž podle nedávného vyjádření guvernéra nejspíše stanou roky dva.
Autorem textu je analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara.
