Rok 2018 byl pravděpodobně přelomový pro světovou ekonomiku v době po finanční krizi. Několik měn zemí třetího světa oslabilo na rekordně slabé úrovně; v mnoha zemích vyspělého světa opět posílili populisté a v Itálii dokonce sestavili vládu.
Většina akciových indexů ukončí rok 2018 poprvé po delší době v záporu, protože trh predikuje zásadní zpomalení ekonomik až recesi. Všechny tyto jevy mají společnou příčinu, a tou je vrchol expanze měnových politik. Nadto jsme se museli učit, jak začít žít v době slábnoucí globalizace a místy se prokazujícího protekcionismu. Nejde jen o tzv. Trumpoviny, ale i odpor zemí s vysokou úrovní demokracie snahám Číny získat podíl na klíčové infrastruktuře a pokračování sankcí na Rusko za nepřijatelně agresivní politiku ke svému sousedovi.
Pro rok 2019 bude zásadní, jak se ekonomiky dokáží přizpůsobit relativně méně uvolněným monetárním podmínkám a zdali Donald Trump bude od dalších cel očekávat posilování jeho elektorátu. Změna monetární politiky bude mít dopad zejména na financování státního dluhu v Itálii a Řecku. Tam lze oprávněně čekat hlubší krizi. Slábnoucí globální poptávka a zájem zemí třetího světa o maximální exporty nerostů povede k dalšímu poklesu cen komodit. Přísnější monetární politika (i když nadále dost uvolněná) a očekávání zpomalení růstu by mělo vést k dalšímu roku poklesu nebo stagnace akciových indexů. Monetární politika bude mít pokračující negativní dopad na státní dluhopisy všech zemí (pravděpodobně výjimkou Německa, Dánska a Švédska) a velmi silně na firemní dluhopisy, a tam zejména těžebních firem.
Každopádně nevidíme podmínky pro hlubší celosvětovou recesi nebo snad finanční krizi. Tlumičem bude nadále velký objem likvidity v systému.
Autor textu: Radim Dohnal
