Počet stálých obyvatel centra Prahy za posledních pětadvacet let razantně poklesl. Z historického jádra je "továrna" turistického průmyslu. S vylidňováním středu města se ale potýkají i jinde, například v Brně, Ostravě či Hradci Králové.
Je to zdánlivý paradox. Zatímco v celé Praze rok od roku obyvatel přibývá a jejich počet dosahuje 1,3 milionu, historické jádro metropole se naopak "scvrklo". A to výrazně. Od počátku 90. let ubyla třetina těch stálých - místo původních 42,5 tisíce lidí jich dnes na Malé Straně, Josefově či na Starém a Novém Městě žije asi 29,5 tisíce. Ve skutečnosti je stálých obyvatel nejspíše ještě méně, protože někteří mají trvalé bydliště v Praze 1 pouze v občanském průkazu, ale žijí jinde a svůj byt třeba pronajímají. Především zahraničním turistům. V posledních letech je to hit - tisíce příbytků v centru metropole slouží ke krátkodobému užívání pro cizince za vysoký nájem.
Turistů sem přijíždí rok od roku více, loni se jich zde ubytovalo přes šest milionů.
A to statistika zahrnuje jen oficiální hotely či penziony, mnohé byty na krátkodobý pronájem zůstávají stranou. "Z centra Prahy je turistické ghetto," říká Dana Fialová z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Obchody, restaurace, hotely - prakticky vše se orientuje na návštěvníky metropole, což výrazně ovlivňuje kvalitu života stálých obyvatel. Stačí jeden příklad: obchody a další služby na Královské cestě, která vede od Prašné brány přes Karlův most na Pražský hrad. "V roce 2015 bylo na necelé tři kilometry dlouhé trase tři sta čtyřicet devět subjektů orientovaných primárně na obsluhu turistů a pouze dvacet sedm se soustředilo výhradně na rezidenty," uvedla sociální geografka Veronika Marianovská Dumbrovská, která se spolu s Danou Fialovou dlouhodobě zabývá problematikou cestovního ruchu v hlavním městě.
Aby se místní vyhnuli nekonečnému proudu návštěvníků, mají mnozí naučeny své trasy, vedoucí i "tajnými" průchody a přes dvorky domů. Pro některé je vzhledem k vysokým cenám nemyslitelné, aby si zašli kousek od svého bytu na nákup nebo do restaurace. Někdo na jaře odjíždí na chatu a vrací se až na podzim. Jiný se zase snaží trávit volný čas mimo hlavní turistické lokality, například v parcích.
Spousta turistů si chce pobyt v Praze pořádně užít, a tak se jejich pobyt mění v jeden velký mejdan - bez ohledu na to, že za zdmi najatého příbytku se snaží spát rodina s malými dětmi. Hluk ovšem není to jediné: v domech se objevují menší či větší škody, třeba rozbité výplně dveří. A takřka permanentní nepořádek. Opravy a údržbu ovšem většinou platí všechny partaje.
Pryč z centra
Mnozí starousedlíci už to nevydrželi a raději se odstěhovali do jiné části Prahy. Mezi nimi i rodina Marty Ljubkové, která žila dlouhé roky na pomezí Starého a Nového Města, kousek od Národní třídy. Jejich dům totiž potkalo totéž co mnoho jiných budov v historickém jádru - z velké části se proměnil v rychloobrátkové bydlení pro cizince. "Z původních osmi partají tady na trvalý pobyt zůstaly jen dvě. Naše rodina a pak ještě jedna paní," říká Ljubková. Jinak se v domě rychle střídali nájemníci - většinou zahraniční turisté. "Každý týden jsme tady měli někoho jiného," stěžuje si.
V domě se dokonce stala tragická nehoda: jeden cizinec spadl z velké výšky na dvorek a zabil se. Ljubková vzpomíná také na příhodu, kdy se v noci rozezvučel hlasitý alarm z cukrárny v přízemí - ven vyběhla jen její rodina a česká sousedka, ačkoli ostatní byty nebyly prázdné. Jen to nikoho z nájemníků nezajímalo. O dům a společné prostory se příliš nezajímali ani majitelé bytů, mimochodem také výhradně cizinci. Jakub Vaculín, jenž bydlí na Josefově, se kvůli zahraničním turistům v najatých bytech už dva roky pořádně nevyspal. "Máme výtahy v mezipatrech, takže když jsou opilí, spletou si dveře a dobývají se k nám do bytů. A když si zapomenou klíče, tak se v noci snaží do domu dostat všemožnými způsoby, klidně zvoní úplně na všechny ostatní," citoval Vaculína server Novinky.cz. Jeden turista dokonce rozbil okno u vstupních dveří, když se snažil dostat dovnitř. Na chodbách se často povalují odpadky nebo tam bývá rozlitý alkohol.
Podle Ljubkové už historické jádro Prahy není pro normální bydlení, stala se z něj investiční zóna podle hesla Spotřebuj a zahoď. "Absence místních lidí je vážně děsivá," konstatuje. Ukázalo se to třeba i ve škole, kam chodily její děti. Většina jejich spolužáků nebyli místní, pouze je tam vozili rodiče, kteří v centru pracovali - a po škole je zase odváželi.
Vylidněné Brno
Také v jiných městech lidé opouštějí centrální čtvrtě, byť Praha má kvůli masivní turistice specifické problémy. Už čtyři roky po sobě například ubývají obyvatelé městské části Brno-střed, jak ukazuje studie, kterou si tamní radnice dala vypracovat. Do okrajových částí města odcházejí především mladé rodiny s dětmi. Zdůvodňují to tím, že bydlení v centru je moc drahé, je tam hluk, smog nebo málo zeleně a hřišť pro děti. "Teď bydlím v Lesné na severním okraji Brna a stěhování do centra rozhodně neplánuji. Vyhovuje mi, že mám kousek od domu les, kam můžu chodit se synem na procházky. Navíc jsou ceny nájmů v centru hodně vysoké," řekla před časem Brněnskému deníku Marie Zetochovská. Centrální brněnská část proto jako jedno z opatření, které má zabránit vylidňování a stárnutí jádra města, naplánovala snížení nájmů v obecních bytech.
Boj proti vyprázdněnému středu města vyhlásili rovněž v Ostravě, kde je jako nejčastější příčina zmiňována stavba obchodního domu Nová Karolina, kam se přemístily obchody a loni se zde začaly stavět i nové byty. "Vylidňování centra je něco jako rakovinotvorné bujení," prohlásil o historickém jádru Ostravy režisér Radovan Lipus, jeden z autorů cyklů Šumná města a Šumné stopy.
Nákupní střediska se "podepsala" rovněž na podobě starých částí Chomutova, jak si všiml tamější rodák Pavel Cechl, redaktor TÝDNE: "Když jsem v osmdesátých letech vyrůstal v Chomutově, většina obchodů byla právě v centru. Vzpomínám si na vánoční nákupy, kdy jsme mířili od náměstí na zdejší hlavní Palackého třídu, kde byl doslova nával lidí. Chodili od jednoho obchodu k druhému, navštěvovali hospody. Dnes, když tam jdu, je hodně obchodů zavřených nebo se často střídají majitelé, všechno se přestěhovalo do nákupních domů na kraji města. Několikrát jsem v poslední době šel o víkendu po historickém náměstí a nikde ani noha."
V Hradci Králové se potýkají s podobným problémem. Aby vrátili lidi do centra, začala minulý rok tamní radnice nabízet podnikatelům nižší nájmy v opuštěných obchodech.
Omezíme Airbnb
Rovněž hlavní město se snaží s popisovaným fenoménem něco dělat. Zaměřuje se právě na masivní krátkodobý pronájem bytů cizincům, chce regulovat službu s názvem Airbnb, která pod heslem "Vydělávej sdílením svého místa" slouží k ubytovávání turistů ve vlastním volném pokoji nebo bytě. Problémem je, že mnozí podnikavci si původní myšlenku hodně upravili a rozjeli velký byznys. Podle sociální geografky Veroniky Marianovské Dumbrovské zhruba 56 procent ubytování typu Airbnb nabízí jen 26 procent majitelů. Tím se ovšem výrazně snižuje dostupnost bydlení pro místní obyvatele, protože majitelům takových bytů či domů se mnohem více vyplatí krátkodobý pronájem zahraničním turistům.
"Prostřednictvím Airbnb se v Praze 1 pronajímá zhruba tři a půl tisíce bytových jednotek z celkového počtu asi patnácti tisíc bytů, tedy přibližně každý čtvrtý," říká starosta prvního pražského obvodu Oldřich Lomecký (TOP 09). Podle něho jsou problémem nejen halasné mejdany turistů ve vypůjčených bytech, ale město rovněž přichází o nemalé peníze na různých poplatcích: odhadem mezi 100 a 120 miliony korun ročně. "V mnoha případech jde o ryze komerční pronájem, tedy šedou ekonomiku," dodává Lomecký, podle něhož by se pražský magistrát měl při řešení problému s Airbnb inspirovat v cizině. Například v Amsterdamu je prý možné pronajmout vlastní byt v jednom roce maximálně na 60 dní. "Pomohla by také úprava legislativy v souvislosti s fungováním sdružení vlastníků bytových jednotek, kdy by jeho členové měli mít možnost většinovým hlasováním zamezit jinému členovi v pronajímání bytu přes Airbnb," soudí Lomecký.
Pracovní skupina pražského magistrátu, již vede radní Jan Wolf (KDU-ČSL), tvrdí, že existuje několik variant, jak tuto službu více regulovat. Vedle stanovení maximálního počtu dní, po které lze byt pronajmout, je podle berlínského vzoru například možné omezit ubytování pouze na nemovitosti, jež majitel zároveň obývá. Jedna z dalších možností je povolit pronajímání bytů jen na určitá období v roce nebo podle velikosti bytu určit maximální počet hostů. Případná přísnější pravidla pro "sdílené bydlení" se ovšem neobejdou bez změny zákonů.
Hotely a kanceláře
Dana Fialová z katedry sociální geografie Přírodovědecké fakulty UK je přesvědčena, že je skutečně na čase se současným stylem zahraniční turistiky v hlavním městě něco dělat, protože situace v centru Prahy už překračuje únosnou mez. "Vždycky je ale horší něco regulovat zpětně, než když se stanoví pravidla předem," poznamenává.
V Barceloně, na Mallorce nebo v Benátkách už místním lidem kvůli každoročním návalům turistů došla trpělivost a v létě tisíce z nich vyrazily protestovat do ulic. Vadí jim v podstatě totéž co mnohým obyvatelům Prahy: hluk, nepořádek, ale i vyšponované ceny zboží, služeb a bydlení nebo zhoršující se kvalita života a životního prostředí.
Například v Benátkách, kam ročně zamíří na 28 milionů cestovatelů, klesl počet stálých obyvatel zhruba ze 175 tisíc v období po druhé světové válce na současných 55 tisíc - jedním z hlavních důvodů je právě turismus. Některé evropské metropole nyní vymýšlejí nová pravidla pro své návštěvníky. Třeba Dubrovník plánuje, že do centra města začne pouštět jen omezený počet výletníků. Řím nebo populární chorvatský ostrov Hvar zase zavedly vysoké pokuty pro neukázněné turisty.
V Praze se podle Fialové hledá viník současného neúnosného stavu a ukazuje se právě na službu Airbnb. "Ale to je jen třešnička na dortu," tvrdí geografka. "Problém začal už počátkem devadesátých let při nijak neřízeném rozmachu cestovního ruchu." Hlavní město si prý například nestanovilo maximální počet ubytovacích lůžek. V devadesátých letech se přitom spousta bytových domů v historickém jádru města přeměnila na hotely a penziony, případně na kanceláře. A další se postavily. Rozjela se rovněž hodně liberální privatizace bytů a budov. Mnohé historické domy se v restitucích vrátily původním majitelům, a pokud se jich o jeden dělilo více, nejsnazší bylo ho prodat a peníze si rozdělit. Fialová soudí, že by Praha měla pokračovat ve své snaze nabízet zahraničním turistům rovněž alternativní možnosti, kam se podívat (a tím se více po metropoli rozptýlit), byť je jasné, že třeba Karlův most nebo Hradčany zůstanou hlavním cílem. Zároveň upozornila, aby hlavní město postupovalo uvážlivě a nevzniklo nové turistické ghetto v jiné části Prahy.
Zmíněná bývalá obyvatelka pražského centra Marta Ljubková se obává, že současná situace je už nezvratná. Také proto, že byty jsou příliš drahé. "Centrum Prahy se změnilo v místo jen pro turisty," dodává.
