Bývalý reprezentant
Utajený sponzor ODS Šrejber se vrací na Pankrác

Bývalý tenista, privatizátor, utajený sponzor ODS a neprávem vězněný miliardář Milan Šrejber vrací svou firmu zpět do Česka. Developerskou společnost neovládá z Lucemburska, ale nově z Prahy.

S dělovým servisem a útočností, která mu vynesla status tenisové legendy, se tenista Milan Šrejber po revoluci vrhl na podnikání. Když ho ale na popud pozdějšího prezidenta Miloše Zemana začali vyšetřovat v rámci akce Čisté ruce, uklidil Šrejber mateřskou firmu svého realitního byznysu do Lucemburska. Vlajkovou akciovou společnost Pankrác začala oficiálně vlastnit "société anonyme" H.R.K.S.

Jak zjistil časopis TÝDEN, po 12 letech od propuštění z vězení, začal nyní Šrejber Pankrác opět ovládat z Česka. Letos v létě dokončil fúzi mateřské H.R.K.S. s dceřinou firmou Pankrác. Nástupnickou společností, která zastřešuje jednotlivé developerské projekty, se stala právě česká dcera.

Nikdo z firmy ovšem nechce o motivech stěhování mluvit. "Nemáme zájem medializovat naší společnost," stroze reagoval na zjištění TÝDNE člen představenstva firmy Pankrác Jindřich Skokan. A o Šrejberově roli ve firmě se nechtěl bavit už vůbec: "To se musíte zeptat pana Šrejbera. Jak ho zkontaktovat, vám neporadím," doplnil.

Pankrác nově oficiálně ovládá vlastník 1200 akcií na jméno, každá má hodnotu milion korun. Kolik z nich má přesně Šrejber, je prakticky nezjistitelné. Tomu, že firma byla a nadále je Šrejberova, nicméně nepřímo napovídá jméno šéfky dozorčí rady zfúzované firmy. Zůstává jí Šrejberova matka Jaroslava, která obdobnou pozici zastávala před fúzí i v české dceři.

V mateřské lucemburské H.R.K.S. byl zase Šrejber "členem představenstva kategorie A" s poznámkou že je jeho předsedou, vyplývá z výpisu z lucemburského Obchodního rejstříku, který má TÝDEN k dispozici.

Právě z této pozice si podle expertů firmy obvykle hlídají jejich skuteční vlastníci. "Záleží, jakým způsobem majitelé firmy dohlížejí na společnost a korigují soulad zájmů jednotlivých i řídících osob a zájmů společnosti jako takové," říká Michael Dobrovolný, manažer firmy Smart Companies, která se věnuje zakládání firem v Česku i zahraničí.

Šrejber přitom v rozhodnutí opustit Lucembursko rozhodně není sám. Ještě v roce 2009 mělo vlastníka ve velkovévodství 1241 českých společností, dnes je jich o 114 méně. Firmy ovšem v poslední době mizí i z populárního Nizozemska. Důvodem je podle analytické společnosti Bisnode složitá byrokracie a rostoucí náklady na správu holdingů.

"Za letošní třetí kvartál jsme poprvé v historii zaznamenali odliv českých firem z daňových rájů. Zatím nelze usuzovat, zda se jedná o statistický výkyv nebo o změnu trendu. Nicméně pravdou je, že dynamika odchodů vlastníků českých firem do daňových rájů je výrazně nižší než před dvěma třemi lety," říká k tomu Petra Štěpánová ze společnosti Bisnode.

"Mistr Bum" drtí soupeře

Šrejber je podle publikace 111 miliardářů 2014 vydávané časopisem TÝDEN 65. nejbohatším byznysmenem mezi Čechy a Slováky s odhadovaným majetkem mezi třemi a 4,3 miliardy korun. Do rozjezdu podnikání na začátku 90. let vložil 900 tisíc dolarů, které vydělal sportem.

V osmdesátých letech patřil k zlaté generaci českých tenistů. Soupeře drtil agresivní útočnou hrou a dělovým servisem. Mezi profesionální sportovce nastoupil v devatenácti letech a už o dva roky později patřil do nejlepší světové stovky. Díky agresivní útočné hře a dělovému servisu si vysloužil přezdívku "Mistr Bum". V žebříčku ATP se dostal nejvýše v roce 1986, na 23. místo. O dva roky později na letních olympijských hrách v Soulu vybojoval ve čtyřhře s Miloslavem Mečířem pro Československo bronzovou medaili.

"Tenisově to žádný velký výkon nebyl. Byl to spíš politický úspěch, za to mě na Rudé hvězdě povýšili a celá jednotka dostala přidáno, tenkrát mi salutoval i plukovník," zavzpomínal Šrejber před šesti lety v jednom z mála interview pro revue I. Českého lawn-tennisového klubu Praha. Kariéru ukončil v roce 1991 kvůli problémům se zrakem.

Nastupuje "Lájos Bács"

Tenisová přezdívka "Mistr Bum" není jediným pseudonymem, který se ve spojení s Milanem Šrejberem vžil do paměti. Dalšími jsou Lajos Bács a Radjiv M. Sinha. Tedy jména, která v polovině devadesátých let uváděla v daňovém přiznání u finančních darů Občanská demokratická strana - tehdy pod vedením Václava Klause.

Ind Sinha žijící na ostrově Mauricius se od finanční podpory distancoval. Maďar Bács to udělat nemohl, protože byl podle budapešťského registru obyvatel již po smrti.
Za oběma jmény se skrýval právě jeden z majitelů zprivatizovaných Třineckých železáren Milan Šrejber. Dar 7,5 milionu korun schoval za fiktivní cizince, aby se nespojoval s půlmiliardovou státní dotací železárnám na odstranění ekologických škod.

"Peníze jsem jim věnoval naprosto v souladu se všemi zákony. Že z toho vypukl skandál, jsem vůbec netušil," vzpomínal Šrejber v rozhovoru s rádiem BBC v roce 2002.
Vláda ale nakonec padla, když byl její předseda Václav Klaus na summitu ve válkou poničením Sarajevu. Jeho věrní od té doby mluvili o sarajevském atentátu.

Oběť Čistých rukou

Šrejberovu oblíbenou ODS vystřídala ve vládě ČSSD, kterou tehdy vedl nynější prezident Miloš Zeman. Na soupeře o 12 centimetrů nižšího a 19 let staršího více než dvoumetrový Šrejber nestačil. Zemanův kabinet spustil akci Čisté ruce, která měla vymýtit korupci. A ministerstvo financí si posvítilo i na bývalého tenistu.

V roce 1997 udělilo Šrejberovu investičnímu fondu Šrejber Tennis Investing pokutu ve výši deset milionů za nelegální obchody s cennými papíry. Fond podle Šrejbera pokutu zaplatil, i když dle něj byla nesmyslná. Vysvětloval, že nechtěl riskovat nucenou správu a ztrátu kontroly nad fondy, které nesly jeho jméno.

Nad pověstí podnikatele se začaly stahovat pochybnosti, které dal znát i jeho bývalý společník ze společnosti Pankrác Michael Kocáb. "Šel do podnikání takovým způsobem, že jsem si začal říkat: to nemusí dobře dopadnout," líčí situaci Kocáb.

O dva roky později žalobce Šrejbera obžaloval z tunelování fondů a zneužití informací. Mezi lety 1995 a 1996 uzavřel takřka tři desítky smluv na obchody s cennými papíry a Šrejber Tennis Investing se tak údajně obohatil o 13 milionů korun na úkor podílových fondů, které spravoval.

"Nikdy jsem nedostal vysvětlení, co je na těch obchodech trestného. Z dokumentů, co mi posílali, to zjistit nešlo, protože to byly větší či menší nesmysly, úvahy nebo nesmyslná fakta," tvrdil Šrejber.

Soudy se odročovaly, bývalý tenista byl nakonec zatčen lednové noci v roce 2001 na letišti při návratu z Londýna a skončil ve vazební věznici na Pankráci. Z ní byl díky pětimilionové kauci, kterou složila jeho matka, propuštěn, ale Městský soud v Praze ho posléze odsoudil k pěti a půl letům vězení. Miloš Zeman navíc tehdy hovořil o dalších, kteří jsou na řadě. Šrejber se odvolal k Nejvyššímu soudu a jeho obhájci žádali o zpoždění nástupu do vězení kvůli zdravotnímu stavu. V březnu byl ale Šrejber nakonec den po operaci nosních dutin v plzeňské nemocnici zatčen a odvezen do věznice, ač to lékaři zpočátku odmítali.

"Den po vážné operaci v plzeňské nemocnici byl přímo z lůžka vytažen policí a eskortován do pankrácké věznice. Praktiky tohoto typu nepatří do demokratické společnosti, spíše by se hodily do hlubokého komunismu," protestoval tehdy předseda ODS Klaus.

Z vězení do realit

Šrejber strávil ve vězení 131 dní, než Nejvyšší soud zrušil rozsudky a bývalého tenistu osvobodil. Na pobyt ve věznici vzpomínal jako na depresivní období, během kterého se ale díky volnému času zlepšil ve francouzštině a angličtině.
Ve věznici v Českých Budějovicích měl chvíli na starost prádelnu, pak pracoval jako knihovník.

"Prostředí je civilizované, jídlo je slušné. Pokud si myslíte, že vězení vypadá jako ve filmu Motýlek, kde jedí švábi a spí v kobkách, tak to ne," přiblížil Šrejber.
Z budějovického vězení odjel v červnu mercedesem svého právníka a s médii přestal komunikovat. A vyhýbá se jim dodnes. Otevřel se tak prostor pro těžko ověřitelné spekulace - třeba jako když se v roce 2010 rozváděl se ženou. Sám Šrejber mlčel, ale deník Blesk díky zdrojům z okolí čile rozváděl teorii o tom, že jeho druhá manželka po něm chce půl miliardy.

Ani na podnikání extenista nezanevřel - s firmou Pankrác a.s. rozvíjel kancelářské projekty v perspektivní oblasti Prahy 4. Například administrativní komplex B3 Pankrác, jenž byl s 23,3 tisíci metry čtverečních nejrozsáhlejším kancelářským projektem dostaveným v roce 2012. Čas od času se zmiňují i plány na stavbu mrakodrapů Beryl a Malá ledová věž, jak jinak než na Pankráci. Zároveň staví byty kousek od největší multifunkční sportovní arény v zemi, nedaleko pražského Prokopského údolí či na zmíněné Pankráci.

"Podnikání je vždycky boj, je to soubor těch pozitivních kroků a soubor poškození, které musí být vyváženy tak, že soubor pozitivních je mocnější," filosofoval před dvanácti lety Milan Šrejber o údělu podnikatele ve zmiňovaném rozhovoru pro BBC.