Když je v Temelíně odstávka, je to jedinečná příležitost na vlastní oči spatřit srdce elektrárny, která zajišťuje celou pětinu spotřeby tuzemské elektřiny. Elektrárna nedaleko Českých Budějovic a Týna nad Vltavou je impozantní dílo. Její čtyři chladicí věže vás ohromí už z dálky.
K Temelínu se blížíme od Písku, navigace ukazuje, že jsme blízko, ale elektrárnu stále nevidíme. Když už začínáme být trochu nervózní, vyjedeme z lesa a vtom se před námi vynoří čtyři 155 metrů vysocí betonoví obři - chladicí věže dvou temelínských jaderných bloků.
Z jedné mírně stoupá pára. Končí pravidelná odstávka druhého bloku a ten pomalu se rozjíždí. Zdaleka ne na plný výkon. Celý více než 120hektarový areál obepínají dvě řady vysokého plotu, zakončeného žiletkovým drátem, kudy pronikne tak maximálně myš.
K reaktoru jen v trenkách
"Najeďte před hlavní vchod, tam už si vás nasměruji," hlásí do telefonu mluvčí elektrárny a náš průvodce Marek Sviták. První naše kroky vedou na recepci, kde zkontrolují, zda naše osobní doklady sedí s tím, co jsme předem uvedli do návštěvnických formulářů. Fotograf musí ještě ukázat své dva aparáty, kontrolují se jejich výrobní čísla. To ale ještě není vše. Lezeme do budky, kde nám sejmou geometrii ruky, jež slouží jako jeden z mnoha identifikátorů ke vstupu do areálu a ještě do mnoha dalších prostor.
"Půjdeme na reaktorový sál, to je srdce celé elektrárny," říká Marek Sviták a zároveň nás vybízí k nasazení helem. Je pravda, že nikdy nevíte, kde na vás co může spadnout. Jaderná elektrárna není místo pro zevlování, nýbrž živý organismus nebo městečko, jímž proudí denně více než tisíc lidí. Blížíme se k budově prvního bloku a vzhlížíme k nadzemnímu tunelu, který nás dovede až k odstavenému reaktoru.
* Co se děje s reaktorem v jaderné elektrárně, když je odstávka?
* Jakou dávku radiace si z návštěvy odnesete?
* Kde se uchovává vyhořelé jaderné palivo?
Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte v aktuálním vydání časopisu Faktor S. Vychází každý čtvrtek
