Česká ekonomika jede vyšší než konstrukční rychlostí a přehřívá se. Je v pořádku, že úrokové sazby rostou. "Je správný čas sáhnout na kohoutek a trochu to topení ztlumit," říká v rozhovoru pro nové vydání časopisu TÝDEN Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky. Vnímá také rizika vypuknutí obchodní války mezi USA, Čínou a Evropskou unií. Obří devizové rezervy, kterými ČNB disponuje, se podle něho možná ještě budou hodit.
Před více než rokem jste ukončili kursový závazek. Jak jste spokojen s ekonomickým vývojem od té doby?
Když se mě takhle obecně zeptáte, připomíná mi to dotaz na zahrádkáře, jak mu to na tom záhonku roste. Hospodářství je přitom o něco složitější než ta zahrádka. Ale kdybych měl odpovědět jednoduše, parafrázoval bych název Hřebejkova filmu: u nás dobrý. To znamená, že přechod od mimořádné k normální měnové politice neznamenal šok, jak někteří předpovídali, a byl a stále je velice hladký. Na druhé straně samozřejmě přetrvává spousta nejistot. Největší z nich vidím v zahraničí.
A co koruna? Překvapila vás, nebo je dnes na těch úrovních, které jste předpokládali?
Překvapila nás tím, že se chová daleko více předvídatelně, než jsme si mysleli, ale zároveň v souladu s tím, na jakých hodnotách jsme její kurs očekávali.
Pomáhá koruně ke stabilitě i to, že je v české ekonomice stále velký objem kapitálu, který sem přitekl během kursového závazku v očekávání, že koruna bude už jen posilovat?
Ano, nesporně. Říkám tomu efekt gumové koule plné vody s malou dírkou na odtok. Jak říkáte, během závazku sem proudil kapitál, který ale nyní nemůže jednoduše odtéct. Jestliže sem přicházel kvůli očekávanému zhodnocení koruny, tak příliš rychlý odchod by naopak korunu poslal dolů. Musí tedy odcházet pomalu, a tím vlastně kurs koruny nenechá kolísat. Celý ten mechanismus, který se takto během kursového závazku vytvořil, je nyní sebestabilizující. Je to velice zajímavé a řekl bych i jedna z lekcí, které si z držení kursového závazku odnášíme, protože jsme s ničím takovým nepočítali. Nebyl to záměr.
Vidíte nějaké riziko, že by se ta malá odtoková dírka náhle zvětšila a kapitál by od nás začal utíkat a koruna padat?
Něco, co by nám bezprostředně hrozilo, nevidím. Rizika však lze spatřovat v geopolitickém a geoekonomickém vývoji, který by byl spojen s nějakým šokem. Zkuste si třeba představit, že by politici zakázali spalovací motory. Prostě zákaz, do tří let by nesměla na silnici žádná auta s motorem na benzin či naftu. Šok tohoto typu by odskákaly země závislé na automobilovém průmyslu, tedy i Česká republika a s ní i její měna.
