Česká zemědělská krajina je nevhodně uspořádaná pro to, aby čelila klimatické změně a intenzivnějšímu suchu, řekl bioklimatolog z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Miroslav Trnka. To je nezpochybnitelné, dodal. Upozornil ale, že zemědělci nejsou ti, kteří by za sucho mohli. A když vidí, že nějaká technologie pro lepší hospodaření s vodou na poli funguje, velice rychle ji přijímají a snaží se hospodařit tak, aby byli dobrými hospodáři i sousedy, řekl Trnka v rozhovoru.
Také uvedl, že v nejbližších deseti až patnácti letech zemědělcům nezbude nic jiného než krajinu hospodařením významně přetvářet, k čemuž je donutí i ekonomika podnikání.
Dlouhodobým nedostatkem vláhy trpí především jižní Morava, část Polabí a pomezí středních Čech a Ústeckého kraje. Kvůli klimatické změně jsou zde dopady narůstajících teplot a stagnace srážek nejviditelnější. "Z vývoje zatím profituje třeba Vysočina, kde je srážek relativně dost a zemědělství omezovaly spíše nízké teploty. Ale změna se podle našich predikcí nezastaví, takže sucho bude častěji dopadat i na Vysočinu a další výše položené oblasti," řekl Trnka. I proto je potřeba hledat vhodná opatření už teď.
Podle něj proměně krajiny a hospodaření v ní nepomohou represe. Naopak fungují pozitivní příklady a vzdělávání. "Když zemědělec uvidí, že něco funguje a vyplácí se, začne to dělat sám," uvedl Trnka.
Řekl, že hospodáři už výrazně snížili manipulaci s půdou a omezili orbu. Dalším krokem je vytváření mulče na poli z posklizňových zbytků, díky čemuž půda lépe zadržuje vodu, ale to je technologie, která se prosazuje jen pomalu i v sousedním Rakousku. Vyžaduje promyšlené nakládání s herbicidy a pesticidy k úspěšnému boji s plevely a škůdci, kteří mají v mulči často ideální podmínky.
K pěstování také čeští agronomové hospodařící v sušších oblastech mnohem pečlivěji vybírají plodiny tolerantnější k suchu. Mnohem více uvažují jak, čím a kdy budou hnojit, a učí se i využívat předpovědi projektu Intersucho. Trnka také zmínil, že pro zemědělce není problém zařadit rozmanité plodiny a pěstovat jich klidně dvacet, ale jde o poptávku trhu, která diktuje složení plodin.
"Také jde o systémové problémy celého sektoru. Vnějšími tlaky i vlastní neprozřetelností jsme přišli o více než dvě třetiny živočišné produkce, která implicitně zajišťuje vyšší rozmanitost plodin a je jedním ze zdrojů přidané hodnoty na farmě," řekl Trnka. Nevidí nyní cestu, jak se vrátit k někdejšímu objemu živočišné výroby. Proto je podle něj třeba podporovat to, co zůstalo, a pro většinu ploch najít jiná řešení.
Mnozí už dnes dělají například zasakovací či nektarové pásy v místech, kde nebývá výnos příliš velký, a setba se tedy ani příliš nevyplatí. "Oživují se také staré projekty na závlahy, které umožní přivést do krajiny možné maximum vody," řekl Trnka.
Na jižní Moravě se podle něj ekonomicky stále častěji přestane vyplácet klasická polní výroba a bude vhodná jen na vlhčích místech a nejlepších půdách. "Cestou je vhodné pozemky osázet trvalými kulturami, jako jsou vinice a sady, a přivést k nim závlahu a u těch, kde je ekonomika problematická, přejít na extenzivní obdělávání, třeba je i zatravnit či zalesnit," míní Trnka.
Problémem větších zásahů do rázu krajiny, jako je tvorba mezí, remízků či rybníčků, je rozdrobená vlastnická držba a hospodaření na pachtu. Ani ideálně poskládaná krajina však nedokáže čelit extrémnímu suchu, jako bylo v Československu například v roce 1947, připomněl Trnka.
