Mezi kvetoucími jabloněmi je slyšet tichý bzukot. To pracují včelí dělnice. Ve velkém sadu v Chévreville severovýchodně od Paříže opylují tisíce včel miliony květů za necelé tři týdny. Bez včel by nebyla jablka, ba ani život. Je to prostá rovnice stará jako svět sám. Když někteří zemědělci a sadaři, jako je Alexandre Prot, uslyšeli o vymírání včel, vzali věci do svých rukou a stali se rovněž včelaři.
"Nemusíme se obávat, že nebudou včely, protože máme své vlastní," řekl agentuře AFP mladý muž, který má 30 včelínů a 30 včelích úlů si pronajímá na jaře, aby zajistil opylování květů na svých 60 hektarech jabloňových sadů. Vystudoval obchodní školu, pracoval v New Yorku a v Paříži a pak se usadil na rodinném statku o 300 hektarech v Chévreville.
"Když mám včely, jsem v produkci jablek nezávislý. Každoročně se roje dělí na dva, mladá královna si hledá nové útočiště. Tak každý rok zvyšujeme rojením náš park," říká Prot.
Jeho včely produkují asi 500 kilogramů medu ročně, které prodává v přilehlém obchodě. Tento med je ale vlastně vedlejším produktem.
Produkce závisí na opylovačích
Francouzský Technický a vědecký institut včelařství (ITSAP) odhaduje hodnotu opylování včel pro francouzské zemědělství a sadařství na dvě miliardy eur (asi 51 miliard korun) ročně.
Na mezinárodní úrovni považuje Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) zachování a trvalé využívání opylujícího hmyzu za "absolutní prioritu" v boji proti vymírání opylovačů, zejména včel, které by ohrozilo potravinové zdroje ve světě.
Téměř 35 procent světové zemědělské produkce závisí na opylovačích, jako jsou včely, ptáci a netopýři, kteří zlepšují výnosy nejčastěji pěstovaných zemědělských plodin, uvádí FAO.
Ve Francii nelze spočítat zemědělce, kteří chovají vlastní včely, aby zlepšili výnosnost svých plodin, říká Eric Lelong, předseda nově založené včelařské společnosti InterApi. Stanovit hodnotu opylování považuje za nezbytné. Když v mandloňových sadech v Kalifornii chybějí přirození opylovači, není tam ani výnosnost. Z toho plyne vysoká cena za pronájem včelstev.
Omezené použití pesticidů
Alexandre Prot si je vědom klíčového přínosu svých včel a pečuje o ně. Vysázel pro ně heřmánek, len, řebříček či bílý jetel. "Včelám slouží jako náhradní potrava, když nekvetou jabloně," upozorňuje.
Zatímco míra úmrtnosti včel ve Francii v letech 2017 až 2018 vzrostla podle ministerstva zemědělství až o 30 procent, Prot říká, že nepřišel ani o jedno včelstvo.
Sadař spojuje včelařství s produkcí jablek pod značkou eko-zodpovědnost, podobně jako 65 procent producentů jablek ve Francii. Tato třetí cesta mezi konvenčním hospodařením a bioprodukcí umožňuje zaručit každoročně stabilní úroveň a omezovat používání pesticidů. Fytosanitární, chemické či biologické produkty se aplikují v době, kdy včely spí v úlu.
Než se včelař a zároveň zemědělec uchýlí k těmto prostředkům, orientuje se co nejvíce na přírodu tak, aby pro něho pracovala: v každém sadu jsou "hmyzí hotely", jež využívají prolétávající divocí čmeláci, kteří se podílejí na opylování. V budkách se usídlují sýkorky, jež zobou hmyz a škodlivé červy, budníky tady mají dravci, kteří loví myši a další hraboše poškozující kořeny jabloní.
