Po roce asymetrických finančních šoků nás čeká rok symetrických hospodářských šoků. Země Evropy nyní ruku v ruce směřují do recese, posílené navíc o deflační hrozbu. S tím, jak se eurozóna ocitá v problémech, vyvstávají kolem společné měny četné otazníky. Jak by měly evropské státy situaci řešit? Barry Eichengreen, bývalý poradce pro Mezinárodní měnový fond a profesor ekonomie a politických věd na Kalifornské univerzitě v Berkeley, vidí jediné optimální řešení v jednotné měnové politice celé eurozóny.
Co začalo jako hypoteční krize a přešlo až v globální finanční krizi, vyústilo také v "eurokrizi", s níž se bude Evropa potýkat v letošním roce. V souvislosti s prvními problémy členů unie, počínajícími případem Řecka, se objevují různé spekulace o variantách řešení. Jednou z nich je i možnost země vzdát se eura a obnovit svou starou národní měnu. Tuto alternativu Eichengreen nepřipouští a ve svém článku na serveru http://www.voxeu.org/ doporučuje kombinaci omezení fiskálních výdajů, snížení mezd a zejména podpory řecké vládě ze strany Evropské unie i Mezinárodního měnového fondu. Jakkoli je podle profesora toto řešení bolestivé, "nakonec bude muset každý těžce polknout a přistoupit na něj, jak tomu bylo již v případě amerického Kongresu, který nakonec schválil balík sedmi set miliard dolarů na pomoc bankám."
Hození eura přes palubu situaci nevyřeší
Eichengreen zdůrazňuje, že ani ti nejzaslepenější politici nemůžou nevidět, co vše je v sázce. Zemi, která by se rozhodla upustit od společné měny, by čekal masivní úprk investorů ze všech sektorů ekonomiky. To, co nám krize již ukázala, je, že meze šíření šoků na finančních trzích jsou nepředvídatelné. "Nikdo neví, jestli by řecký finanční kolaps nezpůsobil propad na irském nebo italském trhu. Evropská unie zkrátka bude muset překonat svou averzi k sanacím," říká profesor.
Oponenti měnové unie argumentují, že nepříznivé šoky, jejichž důsledky nesou jen některé země eurozóny, dávají jasný signál o unáhlenosti seskupení takto různorodých ekonomik do měnové unie. Dle Eichengreena však všechny země zažívají stejné ekonomické turbulence bez ohledu na to, do jaké míry byla ta která země zmítána krizí finanční. "Tato krize je symetrická - ovlivňuje všechny země eurozóny. Jedině společné a jednotné řešení je přiměřené. Evropská centrální banka by měla co nejrychleji snížit úrokové míry na nulu, uvolnit monetární restrikce a nebránit oslabení eura. Na tomto řešení by se měly shodnout všechny členské státy," píše ekonom.
ČTĚTE TAKÉ: Základní úrok v eurozóně je na úrovni historického minima
Opatření by navíc měla být doprovázena fiskálními stimuly ze strany zemí s relativně silným rozpočtem. "Německo by se mělo zbavit své fobie z deficitu a uvolnit prostředky, které evropská oblast tak zoufale potřebuje." Není však času nazbyt, úspěšnost těchto kroků závisí na tom, jak rychle jsou schopny politické autority jednat, uzavírá Eichengreen.
Foto: archiv Týdne
