Zavedením poplatků, omezením při uvádění na trh, ale případně i zákazem by měly členské země Evropské unie snížit používání plastových tašek. Navrhuje to Evropská komise. Státy si mají samy vybrat, která konkrétní opatření budou v jejich případě nejvhodnější. Lehké plastové nákupní tašky, které lidé často použijí jen jednou, mohou v životním prostředí přetrvávat stovky let. Obchodní řetězce v Česku plán EK odmítají.
Dnes představený návrh fakticky mění evropskou směrnici o obalech a obalových odpadech. Souhlasit s ním budou muset členské země i Evropský parlament. Pak by do tří let měly státy EU přijmout taková opatření, která sníží spotřebu plastových nákupních tašek o tloušťce do 50 mikronů (0,05 milimetru). Právě ty nejčastěji končí jako netříděný odpad.
Kroky, které budou mít jednotlivé členské země k dispozici, mohou podle komise zahrnovat ekonomické nástroje, jako jsou poplatky nebo různá omezení při uvádění na trh. Komise dnes připomněla, že podobná opatření už v některých zemích unie k jasnému snížení spotřeby plastových tašek úspěšně vedla.
"Pokud je ostatní napodobí, mohli bychom snížit dnešní celkovou spotřebu v Evropské unii o celých 80 procent," prohlásil dnes komisař pro životní prostředí Janez Potočnik. Připomněl, že v EU v odpadu ročně skončí více než osm miliard plastových tašek, což způsobuje obrovské škody na životním prostředí.
Před novináři eurokomisař zdůraznil, že návrh se snaží o co nejmenší zátěž členských zemí, nejde o celoevropský zákaz. Už dnes podle něj státy jako je Dánsko či Finsko v zásadě návrhu komise vyhovují, celkem už na vnitrostátní úrovni kroky proti plastovým taškám nějakým způsobem realizuje 12 zemí. "Pokud zjistíme, že problém se stále neřeší, přehodnotíme situaci a podnikneme další kroky," podotkl eurokomisař.
Obchodníci plán EK odmítají, podle nich jde o neodůvodnitelný zásah do podnikání. Případné zdanění či zavedení poplatků z těchto tašek by prý museli promítnout do jejich ceny. Řetězce také upozorňují na to, že v případě zákazu igelitových pytlíků by v praxi nebylo možné zachovat určitou úroveň hygieny prodeje čerstvých potravin.
Podle Svazu obchodu by navíc přechod k papírovým obalům znamenal větší zatížení životního prostředí, protože na výrobu papírových tašek je třeba více energie než na ty plastové. "Výroba jediné odnosné plastové tašky má nejmenší dopad na životní prostředí ze všech možností, a dále se snižuje dopad pomocí použití recyklovaných plastů při její výrobě. Dopad výroby papírového sáčku je čtyřikrát větší a výroba opakovaně použitelné tašky z bavlny má více než 130 krát větší dopad na životní prostředí," uvedla manažerka Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) pro obchod a vztahy s EU Hana Carvová.
Tytéž vlastnosti, díky nimž se plastové tašky obchodně prosadily, tedy jejich nízká hmotnost a odolnost, se zároveň podílejí na jejich rostoucím výskytu v přírodě. Plastové nákupní tašky často propadají systémem odpadového hospodářství a hromadí se zejména jako odpadky v moři. Alternativou mohou podle Potočnika být nejen tašky z papíru, ale i tašky ze silnějšího plastu, které lidé používají opakovaně.
Znečištění moře odpadky se dnes stále častěji považuje za jeden z nejvýznamnějších globálních problémů, který ohrožuje mořské ekosystémy a živočichy, například ryby a ptáky.
Jen ve Středozemním moři nyní podle odhadů plave 250 miliard plastových či igelitových útržků, dohromady vážících asi 500 tun. Tento odpad ohrožuje ryby a další mořské živočichy, které jej pokládají za potravu nebo jej mohou spolknout omylem. Plasty se dále rozkládají a mohou kontaminovat půdu či pitnou vodu.
V roce 2010 bylo v EU uvedeno na trh přibližně 98,6 miliardy plastových nákupních tašek, na každého občana unie tak připadlo 198 plastových nákupních tašek za rok.
Naprostou většinu z těchto téměř 100 miliard tašek tvoří lehké tašky, které neslouží k opakovanému použití tak často jako tašky silnější. Údaje o spotřebě se v členských státech značně liší, odhadovaná roční spotřeba lehkých plastových nákupních tašek na obyvatele se pohybuje v rozmezí od čtyř tašek v Dánsku a Finsku po 466 tašek v Polsku, Portugalsku a na Slovensku.
Některé členské země se používání těchto tašek pokusily omezit například cenovou politikou, dohodami s prodejci či zákazem některých druhů obalů.
