Oficiálními maskoty zimních olympijských her v ruském Soči jsou lední medvěd, zajíc a levhart. Ale projděte se po komplexech, kde se budou hry od pátku konat, a mnohem příhodnější vám bude připadat ruční vrtačka, bagr a lopata.
Většina Soči je staveniště a některé jeho části vypadají, že jim do dokončení chybí ještě víc než deset denních a nočních směn. Jsou tu nedokončené hotely, polohotové obchody a nákupní středisko, kde jedinou otevřenou a rušnou provozovnou je pobočka amerického pekařství Cinnabon.
Všude jsou cítit obrovské ambice vyjádřené miliony čtverečních metrů nově zastavěné plochy, stejně jako dopravními středisky s úžasnými vlaky a nablýskanými autobusy. Tenhle podnik je marnotratný, dokonale vypulírovaný - a na mnoha místech šokujícím způsobem vadný.
Jak vypadá marnotratnost?
Tak například ubytování nedaleko pěti ledních sportovišť a stadionu pro úvodní ceremoniál her. Abyste ocenili hotely v téhle oblasti, je dobré myslet na ně ne jako na hotely, ale spíš jako na vzácnou příležitost vyzkoušet si život v centrálně plánované dystopii v sovětském stylu. Jen tak můžete pochopit - a možná si dokonce i užívat - osobitou směs velkoleposti a fušeřiny definující tyto budovy.
I když si říkají hotely, vypadají jako strohé paneláky pro náročnější. Fasády jsou jednolité s výjimkou občasného záchvěvu barev v odstínech žluté, hnědošedé a světle fialové. Žádná z budov nemá jméno. Rozlišují se čísly, ale o uplynulém víkendu ještě mnoho z čísel nedorazilo. Anebo dorazila, ale nikdo je ještě nepřišrouboval. A tak je vytiskli na listy papíru a přilepili na fasády.
Snídaně je k mání v budově deset. Ale nejenže je těžké budovu deset najít, ale nezdá se, že by se v ní skrývala nějaká restaurace. Že jste na správném místě, zjistíte, až když několikrát projdete kolem budovy deset a náhodou oknem zahlédnete ženu v kuchařské zástěře.
Cestou dovnitř narazíte na muže na žebříku, který něco opravuje. To je běžný pohled: úpravy na poslední chvíli jsou nedílnou součástí všech olympiád od doby, co byl vynalezen šroubovák. Ale seznamy nedodělaných "drobností" jsou v Soči mimořádně dlouhé. Všude jsou neotevřené krabice s topením a klimatizací a dalším vybavením. V neděli chlapík v hale hotelu vrtal něco do stropu těsně vedle blikající špičky vánočního stromečku.
Rusko? To je omluva pro nedostatky
"Tohle je Rusko," komentovala to jedna z mnoha mladých žen, které tu pracují. A pokrčila rameny. To je totiž univerzální vysvětlení spousty věcí, nad kterými si tady drbete hlavu. "Tohle je Rusko." Ideální odpověď, když se probudíte ve tři ráno ve svém hotelovém pokoji a zjistíte, že se v něm objevil muž se skandinávským přízvukem, který se snaží zjistit, proč někdo spí v pokoji, ke kterému on dostal klíč.
Stejná odpověď se hodí, když vejdete do několikapatrového nákupního střediska Gorky Gorod Mall. Jeho dveře jsou otevřené, ale jednotlivé obchody ne. Jen uprostřed prvního patra kdosi v kostýmu medvěda tančí na reprodukovanou hudbu. Počet zákazníků značně převyšují muži, již vyvážejí po rampách palety, sloupávají plastikové obaly z vystaveného skla nebo vybalují zboží z krabic. Obchod Benettonu vypadá, že bude potřebovat ještě nejméně týden, než bude moct otevřít.
Situace je ještě horší, když vyjedete lanovkou do vesnice, které tu všichni říkají 960 podle nadmořské výšky. Je tu hrstka hotelů na místě tak odlehlém a s výhledem tak nádherným, že by se nejlépe hodilo pro zloducha z Jamese Bonda. A ten by si možná poradil mnohem lépe s výstavbou. Projděte se po dlážděné ulici vesnice a uvidíte luxusní hotely s halami zarovnanými zařízením, kmitající zaměstnance a nervózní recepční.
Jeden z hotelů, který už je dokončený, i když zatím nepřijal hosty, je Swissotel. Původně tu měly být dva, ale jeden byl tak pozadu se stavbou, že se manažeři rozhodli stáhnout z něj všechny dělníky a soustředit se na dokončení alespoň jednoho včas. Hosté dorazí ve čtvrtek a plně obsazený by měl být do 15. února, říká manažer Oliver Kuhn.
Co způsobilo takové zpoždění? "Déšť. Spousta deště letos v létě," odpovídá s trpkým úsměvem, který naznačuje, že déšť je jen část problému. A co je zbytek? "To si budete muset zjistit sami," opáčí, ale přesto zůstává překvapivě v klidu, zatímco - usazený v purpurovém křesílku vedle výtahu - sleduje stěhování zásob do hotelu. "Právě jsem přijel z otevírání hotelu v Ulánbátaru," dodá na vysvětlenou. "Takže jsem na to zvyklý."
