První nákupní vozíky, které 4. června 1937 připravil pro své zákazníky majitel deseti oklahomských obchodů Sylvan Goldman, se u nakupujících příliš vřelého přijetí nedočkaly. "Ženy nám říkaly, že mají dost tlačení dětských kočárků, a muži zase prohlašovali, že jsou přee dost silní na to, aby unesli košíček," vzpomínal koncem 70. let na nelehké začátky Goldman, který se však svého vynálezu, který připomínal pojízdnou skládací židli, odmítal vzdát.
Nakonec pomohla promyšlená reklamní kampaň. "Do každého obchodu jsem najal jednu ženu mezi dvaceti a třiceti lety, jednu asi o deset let starší a někoho těsně před šedesátkou. Muže zastupovali třicátníci nebo padesátníci. Všichni jezdili sem a tam, v košících měli zboží a do toho hostesky nabízely nově příchozím vozíky k vyzkoušení," popsal Sylvan Goldman druhý a mnohem úspěšnější pokus o nasazení novinky, kterou zprvu přijali s nadšením jen starší lidé.
V září 1937 se podnikavý vynálezce vypravil na veletrh určený obchodníkům, kde jeho vozíky vzbudily zaslouženou pozornost. Když ale došlo na lámání chleba, byli vedoucí obchodů opatrní - báli se třeba hravých dětí a možné škody - a objednávky se právě nehrnuly. Goldman nakonec opět vsadil na živou ukázku a natočil film, ve kterém názorně ukázal výhody nákupního vozíku. Znovu se mu povedlo zlepšovák prosadit a koncem roku 1937 již rozjel výrobu nákupních vozíků ve velkém.
Vozíky - zprvu to byla trubková konstrukce s kolečky, jež nesla nad sebou dva obyčejné košíky, - se během 40. let staly běžnou součástí obchodů. Jako jeden z prvních Čechů se s nimi setkal Jan Werich, který na ně narazil během svého pobytu za oceánem za druhé světové války. Ještě několik let však trvalo, než se objevily vozíky dnešního typu - s odklopnou zadní stěnou, které se dají zaparkovat jeden do druhého a šetří tak místo v obchodech.
