Ekonomika
Nejzadluženější vlády světa: Řecko je až druhé

Když se hovoří o dluzích jednotlivých zemí, zpravidla je řeč o takzvaném veřejném dluhu. Jde o sledovaný ukazatel, jehož hodnota může rozhodnout o budoucnosti konkrétní země. Některé krachují při relativně malém zadlužení, jiné stojí pevně na nohou, i když jejich závazky několikrát převyšují velikost HDP.

Možná je to paradox, ale v současné době jsou nejzadluženějšími zeměmi světa právě ty, které řadíme také mezi ekonomicky nejvyspělejší. V poměru k hrubému domácímu produktu jsou jejich veřejné závazky asi dvakrát vyšší než u států bývalého třetího světa. Mezi desítkou zemí s nejvyšším veřejným dluhem najdeme čtyři, jež patří do rozvinuté části světa. V první dvacítce jich je jedenáct, tedy už nadpoloviční většina.

Rychlé zvýšení veřejného dluhu u vyspělých zemí je otázkou posledních deseti let. Zejména období, kdy svět procházel finanční a následnou hospodářskou krizí v letech 2008 a 2009. Nejvíce pak tato událost dolehla na veřejné finance Řecka. Tamní vláda ke konci loňského roku podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) dlužila 188 procent HDP, pro letošní rok se očekává pokles o jedenáct procentních bodů.

Následky řešení krize

Nicméně Řecko je až druhou nejzadluženější zemí světa. Žebříčku totiž vévodí Japonsko, jehož veřejný dluh dosahuje 238 procent HDP. Kdyby tedy měli Japonci závazky své vlády zcela uhradit, museli by na ně pracovat dva roky a čtyři měsíce. Jde o důsledek dlouhodobého financování vládních výdajů pomocí prodeje státních dluhopisů.

Suma všech závazků státu, měst, obcí a dalších samosprávných celků přesahuje sto procent HDP ještě nejméně v dalších jedenácti zemích, včetně Spojených států. Právě jejich současná výše zadlužení se dostala na úroveň, kde byla naposledy na konci druhé světové války. Oproti tomu mezi země zatížené dluhy nejméně patří Estonsko, Indonésie, Chile nebo Čína.

Výše veřejného dluhu ve vyspělých zemích je pro ekonomy velkým strašákem. Vládám zazlívají, že se hospodářskou krizi rozhodly řešit způsobem, který patřil k mainstreamu někdy v padesátých letech minulého století. Tehdy se věřilo, že růst vládních výdajů je zaručeným receptem na všechny potíže. Vzhledem k tomu, že světové hospodářství roste nepřetržitě po velmi dlouhou dobu, je příchod další recese stále pravděpodobnější. Jenže západní ekonomiky by dnes už těžko mohly použít stejné nástroje, pokud by ovšem nechtěly zůstat lapeny v dluhové pasti, z níž už by se sotva dostaly.

Stabilní Česko

Česká dluhová statistika vyznívá celkem příznivě. Podle MMF se náš veřejný dluh pohybuje kolem pětatřiceti procent v poměru k HDP a má mírně klesající tendenci. Může za to zejména solidní hospodářský růst v posledních letech, který byl doprovázen celkovým přebytkem veřejných financí. Z tohoto úhlu pohledu patříme do nejlepší čtvrtiny ze všech zemí světa.

Jako pozitivní lze chápat také snižující se podíl zahraničních držitelů českých vládních dluhopisů. Tím se snižuje riziko negativního dopadu případného oslabení naší měny, respektive fakt, že koruna ve skutečnosti posiluje, hraje naší státní kase do karet. Za každé euro či dolar, které musí stát splácet zahraničním věřitelům, totiž v korunách zaplatí méně.
Naopak naprostou katastrofu zažívá jihoamerická Venezuela. Ještě před třemi lety její veřejný dluh lehce přesahoval jednatřicet procent HDP, dnes je to už pětkrát více. Způsobil to totální hospodářský rozvrat, kdy většinu ekonomiky ovládá stát. Ten si ale neumí s obtížemi poradit, a tak si pomáhá tiskem peněz a půjčováním na svůj běžný provoz. Ekonomika klesá volným pádem, zatímco dluhy utěšeně rostou. Venezuela je zemí, která neomylně spěje ke státnímu bankrotu.

Když vláda nesplácí

S tímto krajním řešením svých závazků mají ostatně latinskoamerické země bohaté zkušenosti. Naposledy si ho vyzkoušela Argentina, a to na přelomu let 2001 a 2002. Její veřejný dluh přitom nebyl nikterak vysoký. Dosahoval jen zhruba poloviny argentinského hrubého domácího produktu. Právě to je důkaz, že na jeho výši vlastně vůbec nezáleží. Důležitá je víra věřitelů, že jejich pohledávky budou uhrazeny. A tuto důvěru Argentina tehdy ztratila.

Státní bankrot představuje skutečně až extrém. Vlády se v takové situaci mohou ocitnout tehdy, když si na své výdaje v hojné míře půjčují v zahraničí. Tím se vystavují obrovskému kurzovému riziku. V případě zemí jako Argentina nebo Venezuela stačí jen náznak negativních zpráv z ekonomiky a zahraniční věřitelé začnou prchat. Zpočátku stahují investice a zbavují se měny, v niž nemají důvěru. Ta začne rázem oslabovat. Představme si, že by česká vláda všechny své dluhopisy prodala například německým investorům. Půjčila by si tedy v eurech. Současný kurz je přibližně 25,60 koruny za euro, takže každá vypůjčená stoeurovka odpovídá 2560 korunám. Jakékoli oslabení naší měny korunovou hodnotu vládního dluhu zvyšuje.

Český stát by tak musel splácet nejen vyšší úroky, ale i samu jistinu. Přesně tohle se stalo Argentině, a to v takovém měřítku, že jí nezbývalo než vyhlásit platební neschopnost, a fakticky tak předat vládu nad svými veřejnými rozpočty zahraničním věřitelům. Alespoň na nějaký čas.