Za zničenou vesnicí na sudetské hranice

Ta ves ležela v lesích pod Čerchovem u potoka Chladná Bystřice v nadmořské výšce 550 metrů, tři kilometry západně od Folmavy. Na to, jak byla malá, měla dosti názvů: Fuxova Huť, Fuchsova Huť, Fichtenbach, Bystřice. Pod posledním z těchto názvů byla na počátku 50. let 20. stoleté opuštěna, neboť ležela v hraničním pásmu a na konci téhož desetiletí byla bez dokumentace téměř zcela srovnána se zemí. Přesto se kromě pohlednic jedna památka zachovala - filmové záběry režiséra Guby z jeho filmu Domažlicko z roku 1938.

I když malá a utopená v lesích, nebyla bez významu. Již v 18. století bývala v Bystřici významný sklárna, patřící Domažlicím. ke konci tohoto století ji však získala proslulá sklářská rodina Fuchsů, po níž získala i své jméno. V roce 1922 však sklárnu koupilo opět město Domažlice. To se ale už schylovalo k jejímu konci.

Česká škola v německém pohraničí

Tak jako v jiných vsích i obyvatelé této osady odevzdali svou daň na životech v první světové válce, jak o tom dodnes svědčí zčásti zachovaný památník. I zde se odehrávaly národnostní třenice doby první republiky. Bystřická česká škola vznikla spíše jako politická demonstrace než ze skutečné potřeby. V době, kdy byla ves z vůle mocných, ale i k radosti vlastních obyvatel přičleněna k Říši, se v nedaleké lovecké chatě, takzvaném Zámečku, dnes rovněž v sutinách, usadilo komando SS a mělo zde kasino.

I poválečný osud byl typický. Odsun, pokusy odsunutých převést přes nedaleké hranice dobytek a na žebřiňácích za nocí i majetek, který museli nechat za sebou, neúspěšný pokus o osídlení, nové vystěhování na základě zřízení hraničního pásma. A tak rybníček na bývalé návsi a u bývalé sklárny je dnes lesním jezírkem a všude kolem trosky domů a větší či menší kusy zelenavého skla spečeného s jílem - pozůstatek kdysi bohaté činnosti sklárny.

Jen památný a chráněný smrk u Zámečku, tyčící se do výše 45 metrů v těsné blízkosti Zámečku nad pravým břehem Chladné Bystřice, si může pamatovat bývalé časy.

Lesní idyla fichtenbašská

O Bystřici zůstala zachována i jedna literární památka, která je v plném znění uveřejněna na webových stránkách kohoutikriz.org. Jedná se o vzpomínku německého spisovatele, rodáka z dnes již také zaniklé osady Spálenec (Prennet) v okrese Domažlice, Franze Karla Dimtera s názvem Lesní idyla fichtenbašská.

Hluboko pod horským vladařem severozápadního cípu Šumavy, starým Čerchovem, zařezávají se do lesních končin protáhlé údolní soutěsky... V úzkých úvalech, které oživuje tok Chladné Bystřice z lesního pramene právě na jednom z čerchovských úbočí, stojí na zeleném palouce ještě mnohý dům německého rázu, mnohé rodné místo, kde budoucí muž slyšel prvá slova mateřštiny a prožil ty nejšťastnější dny svých dětských her.

Foto: Vladislav Dudák a Miroslav Tesař