Suvenýry z cest

Z cest si přivezete špinavý otrhaný batoh
a sandály, které smrdí na sto honů. Tisíc pět set digitálních fotek západů slunce, na které se už nikdy nepodíváte. Nová přátelství, přítele a přítelkyně. Pokud byl váš vztah dostatečně pevný ještě při odletu z Ruzyně, přivezete si i ty staré. Můžete si přivézt štěnice, tetování imitující domorodé vzory, záda zničená proleženými matracemi, nápaditou exotickou chorobu. Chuť na chutě, které Evropa nezná. Čirou radost, že se vám povedlo narodit se tak, že se vám to mohlo povést. Dluhy, zmasakrovaný bankovní účet, vybrakované stavební spoření, rodiče na pokraji nervového zhroucení. Přivezete si prostě suvenýry z cest.

A přestaňte se laskavě ušklíbat! Totiž takový manuál k nákupu suvenýrů není vůbec k zahození. Pokud samozřejmě doma nechcete svou cestu prezentovat předmětem, jehož estetická a kulturní úroveň odpovídá bavlněnému triku s nápisem Prague Drinking Team.

Virtuální suvenýry nebrat

Kandidáty na suvenýry lze v zásadě rozdělit do tří kategorií. Na předměty, jež potěší oko, na předměty, jež potěší duši, a na předměty, jež potěší žaludek. Virtuální suvenýry (zážitky, vzpomínky a pocity) vylučme rovnou. Jednak jsou tak osobní, že je stejně nikomu nepředáte, jednak se člověku tak nějak líp natřásá nad fyzickým důkazem vykonaného hrdinského činu.

Lebka nepřítele je halt mnohem víc cool než historka o jeho pokoření. O umělohmotném odlitku Mont Blanku za pět euro dvacet to platí taky.

Břicho a hranice

Kdo na to jde od lesa, jde na to přes břicho. Záleží jen na tom, jak otrlé máte kamarády. Obrací se jim žaludek už při vzpomínce školní jídelnu? Buďte shovívaví a dovezte něco sladkého, od výrobce baleného - kokosové sušenky (Korea), banánové sušenky (Thajsko), ale i indonéskou sladkoslanou variaci na brambůrky z fazolí, případně z ryb. Vaši kamarádi vaří, pečou, smaží? Kupte jim koření (šafrán, koriandr, hřebíček) z Bali. Chcete je potěšit něčím opravdu hardcore? Co třeba hadí ocas v nálevu (Thajsko, Indonésie) nebo exotický plod durian, který, kam s ním páchnete, smrdí.

Nikoho neurazíte sypanými čaji z brčálově zelených plantáží (Cameron Higlands, Malajsie) nebo malajsijskou či indonéskou kávou.

Tip: pokud zavítáte do Laosu, rozhodně kupte místní kávu. Má zvláštní zemitou chuť i vůni, je velice levná, a jak doufám pro Laosany, stane se jejich vývozním artiklem číslo jedna.

Pozor u nákupu alkoholu. Asijská viska lao-lao je sice i v rámci alkoholických okének nezapomenutelná, ale protože se jedná téměř o čistý alkohol, mohla by ve větším množství zajímat celníky. Doporučuji spíš thajskou pálenku Mekong, která se na rozdíl od lao-lao dá skutečně pít, ne jen polykat s modlitbou na rtech.

Pasti a turisti

Osobně si myslím, že prodávat za hříšné peníze mizerné imitace tradičních výrobků u pat národních památek je svaté právo místních. Svaté právo turistů je zas doma výrobek prezentovat jako „originál“. Vydělají všichni – lokál peníze, turista prestiž. K tomuto oboustranně výhodnému obchodu bohužel často patří tahání turistů za rukáv, někdy vedoucí k jejich úplnému obklíčení – v tomto směru zejména vyniká Vietnam. Při procházce po trhu se vám po pěti minutách na ruce zavěsí pět úporných prodavačů a dalších deset bude čekat v záloze. Asi by před odjezdem pomohlo pár lekcí wrestlingu.

Hledání autenticity

Zejména šantíci, anglicky shantee people, novodobá obdoba hippie, která se vyznačuje láskou k planetě a nadměrným množstvím dřevěných korálků, miluje nakupování batikovaných oblečků na domorodých trzích všeho druhu. Tedy, abychom si rozuměli – žádný z domorodců by si na sebe dobrovolně nic batikovaného nikdy nevzal, a to ani pod černý plášť v noci a do sklepa. Domorodci nosí kožené bundy, džíny a trika. Šantíky to nerozhází. „To je přece tak originální!“ vzdychají, když v ruce (ozdobené třemi kilogramy stříbrných šperků a nějakým tím řemínkem) mnou nějakou tu zvlášť vypečenou batiku.

Na druhou stranu má šantícká záliba v nevkusu své klady. Výroba batik přináší rozvojovým zemím prosperitu a backpacker normálního typu (tj. bez obsedantní snahy zachraňovat svět a bez korálků) na první pohled vidí, vedle koho to zase vyfasoval místo v autobuse.

Pošta

Pokud se nechcete vláčet se suvenýry, pošta v zemích jihovýchodní Asie (kromě Laosu) je celkem důvěryhodná instituce, a pokud zvolíte lodní dopravu a nebude vám vadit dvou- až tříměsíční dodací doba, zaplatíte za poslání suvenýrového balíčku pouze pár stovek.

Foto: archiv