Rozpačitá sezona. Kde si už v Alpách zalyžujete?

Ačkoliv u nás je sněhu jen minimálně a jeho nedostatek trápí i nejbližší sousedy, v některých střediscích jsou sněhové podmínky velmi slušné a v provozu jsou desítky kilometrů sjezdovek. A to nejen na ledovcích.

Velmi dobré lyžařské podmínky nabízejí některá výše položená střediska v západní polovině Rakouska, výše položená střediska Dolomit a Itálie vůbec a větší množství sněhu spadlo i ve Švýcarsku. Ve Francii je v provozu několik největších center a většina dalších zahájí sezonu v příštím týdnu.

Obertauern

Průsmyk na jihu Salcburska je jedním z nejbližších tradičně sněhově výtečných středisek. Vděčí za to poloze v 1740 m n. m., přičemž sjezdovky se vinou po svazích až do 2300 m n. m. Skipas i ubytování v hotelové vesničce přímo v sedle patří k dražšímu alpskému standardu.

Hotelový resort je po obou stranách průsmyku obkroužen kompaktním systémem lanovek a vleků, které umožňují procestovat 100 km sjezdovek jako safari buď po směru, nebo proti směru hodinových ručiček. Zároveň není třeba dojíždět a díky tomu je středisko velmi komfortním místem, jakousi rakouskou Francií. Pestrý mix obtížností tratí na holých svazích limituje jen menší celkové převýšení, nejčastěji od 200 do 400 m. Typické jsou tu méně až středně náročné tratě, často členité, se střídajícími se prudšími a plochými úseky. Náročnější tratě jsou na svazích Gamsleitenspitze, kde se nachází i jedna z nejprudších, boulových tratí Rakouska.

ČTĚTE TAKÉ: Začátek sezóny jistí ledovce. Které jsou nejoblíbenější?

Exkluzivní poloha Obertauernu a nižší ubytovací kapacita mají za následek vyšší ceny. Levnější ubytování lze hledat v asi 20 km vzdáleném Radstadtu.

Obergurgl

Vysokohorský resort s mnoha hotely s východem přímo na sjezdovku, téměř jistojistá sezona už od poloviny listopadu a 110 km rozmanitých sjezdovek - to vše je důvodem zdejších vyšších cen. Zato se můžete spolehnout na velmi kvalitní lyžování i tehdy, když mnohá okolní střediska se zprovozněním sjezdovek poněkud zápasí.

Jde vlastně o dva resorty propojené dlouhou kabinkovou lanovkou překonávající hluboké údolí, takže jde v podstatě o kompaktní lyžařský areál. Nad Hochgurglem, umístěným přímo u sjezdovek v půli kopce, se rozkládají především mírné modré pláně
a ve vyšších partiích - zejména pod Wurmkoglem (3 082 m) - i náročnější svahy. Podél spodní sekce kabinky je jedna nepříliš široká sjezdovka pro návrat do údolí.

Sportovně-carvingové eldorádo nabízejí široké svahy Festkogelu nad Obergurglem. Poměrně prudké a široké červené „dálnice" obsluhují kryté sedačky s průjezdnými mezistanicemi. Pěkná červená sjezdovka s mnoha zatáčkami vede i z výrazného vrcholku Hohe Mut. Na jeho úpatí se vlní i několik sjezdovek krytých lesem, jinak jsou všechny tratě vystaveny vysokohorské povětrnosti.

Ischgl

Jedno z největších rakouských středisek vůbec má nespornou výhodu v tom, že drtivá většina sjezdovek leží nad 2000 m n. m. a ještě jsou kryty plošným zasněžováním. Zpoždění sezony a příliš omezený provoz tu nezaznamenali ani letos - v provozu jsou zhruba tři čtvrtiny ze zdejších 235 km sjezdovek, přesahujících až do švýcarského Ischglu. I zde je cenová hladina skipasů a ubytování přímo ve středisku nadprůměrná.

Ischgl je známý svou živou atmosférou ve dne v noci - chce být alpskou jedničkou i na poli zábavy. Vyhlášené jsou například zdejší open air koncerty s účastí světových hvězd. Z lyžařského hlediska lze sotva něco vytknout - terény jsou rozmanité, rozsáhlé a obsloužené ultramoderními lanovkami. Snad jen romantika hor se v tak dokonalé aréně poněkud vytrácí.

Nejpřívětivější sjezdovky - modré a červené - stékají na rakouskou i švýcarskou stranu hřebene z průsmyku Idjoch, ale bývá tu také poměrně rušno. Náročnější lyžaři se spíš přesouvají do blízkosti vrcholu Greitspitz a kotle Höllenkar, kde je několik slušných černých i červených sjezdovek. Relativně svižný a velmi dlouhý je sjezd až dolů do Ischglu - ten je také v podstatě jediným útočištěm krytým lesem pro případ mizerného počasí. Drtivá většina tratí je naopak bezlesá a v nadmořské výšce nad 2000 m n. m. - tedy sněhově velmi spolehlivé, ovšem náchylnější na rozmary počasí.

Na švýcarské straně je zázemím příjemná roztroušená vesnička Samnaun, skýtající výhody bezcelní zóny (levný alkohol a benzin).

Kronplatz

Nevýrazný, ale perfektně lyžařsky využitý kopec na severním úpatí Dolomit je už dnes ikonou italského lyžování. Jeho sjezdovky vynikají ohromnou šíři a také nadprůměrnou sněhovou jistotou, přestože neleží zrovna oslnivě vysoko. Ultravýkonný zasněžovací systém je dokáže pokrýt sněhem doslova během několika dnů.

Navzdory dvěma náročným černým tratím na severním svahu hory je Kronplatz ideálním místem pro pohodové carvingové sjíždění, celá polovina sjezdové plochy je modrá. Hýčkanými návštěvníky jsou tu i děti. Pro ty nejmenší je přímo na vrcholu (v závětří restaurace se speciálním dětským salonkem s vlastním menu) dětský park s figurkami, pokročilejší kličkují po slunném a prostorném svahu směrem na Olang.

Kromě lyžování se můžete (s dětmi) koupat v akvaparku Cron4 s řekou, masážními tryskami, tobogánem i bazénkem pro batolata (nedaleko nástupní stanice lanovky v Reischachu). Začátek sezony je ideální dobou k návštěvě - většina sjezdovek už je v provozu, přitom návštěvnost je ve srovnání s vrcholem hlavní sezony příjemně nízká.

Tonale

Známé letovisko nad údolím Val di Sole těží ze svého ledovce a také z polohy, která mu zajišťuje nadstandardní příděly sněhu, přichází-li oblačnost ze Středomoří. A to se na přelomu listopadu a prosince několikrát podařilo. Díky tomu je už v provozu většina ze zdejších 100 km sjezdovek.

Samo Tonale, horský průsmyk s desítkami hotelů, je zajímavé hlavně tím, že přímo k hotelům přiléhají lanovky se sjezdovkami - na jižním svahu i na protilehlém severním, završeném pěkným malým ledovcem. Větší část lyžařského areálu pokrývá právě jižní svah s přehlednými, ale až na pár výjimek trochu jednotvárnými sjezdovkami. Ledovec má široký carvingový svah prudšího sklonu, špičková je černá sjezdovka Paradiso z ledovce na Tonale.

Výborné jsou také severní tratě níže položeného střediska Ponte di Legno (1257 m). Nemají sice tak vysokohorskou kulisu, ale zato velmi atraktivní profil - dlouhé, členité, plus minus červené.

Po lyžování se lze vyžít v bazénu v Ponte di Legno, zabruslit si nebo navštívit bar. Obzvlášť Ponte di Legno je příjemným horským městečkem s báječnou atmosférou.

Engadin

Svatý Mořic vyvolává asociace spíš s luxusem než se sněhovou jistotou, ale již druhým rokem zde zahájili sezonu v polovině října, přičemž trvá nepřetržitě až do května či dokonce do června. V současné době je částečně v provozu zdejší nejvýše položený areál na třítisícovém Corvatschi a pak Corviglia, domovský areál Mořice.

Corviglia vyrůstá přímo ze Svatého Mořice. Areál spojuje s městem visutá lanovka ze čtvrti Bad, zubačka přímo z centra a kabinka z Celeriny. Jezdí se převážně nad hranicí lesa na velmi svižně klopených a slunečně orientovaných svazích, členitější jsou tratě v nejvyšších partiích pod šikmým vrcholem Piz Nair (3057 m). Mezi zdejší nejlepší tratě jistě patří závodní trať Corviglia, využitá při olympiádě i mistrovství světa. Celý areál má sportovního ducha, ale díky přehlednosti a šíři tratí vyhoví i méně náročným - zejména v okolí mezistanice Corviglia (2468 m).

Ze sousedního městečka Silvaplana stoupá ve dvou sekcích visutá kabina k vrcholu Corvatsch (3303 m), nejlepšímu rozhledovému bodu v oblasti. Podél hlavní větve lanovky z údolí spadají dvě dlouhé terénně pestré červené tratě, z nichž jedna nabízí i noční lyžování na nejdelší (5 km) sjezdovce Švýcarska.

Oblast je jednou z nejsnáze dostupných z Česka.

Foto: Profimedia.cz