Jednotná kandidátka, předvolební ideologická masáž a výhrůžky těm, kdo navržené kandidáty odmítnou. V tom všem se vzácně shodovaly volby do nacistického říšského sněmu v okupovaném českém pohraničí ze 4. prosince 1938 a první parlamentní volby po nástupu komunistů 30. května 1948.
Hitler ani Gottwald nemínili riskovat, aby jim lid mohl vyslovit volební nedůvěru. Stačí přece jednotná kandidátka, které volič řekne ANO. Mohl sice říci i NE, jenže v atmosféře permanentního zastrašování a výhrůžek k tomu měl málokdo odvahu.
Dvě verze jediného hesla
Nápad s jednotnou kandidátkou Národní fronty pro květnové volby v roce 1948 prý Gottwald označil za "geniální včasný zásah". Ve skutečnosti komunisti jen zkopírovali volební systém nacistického Německa. Jako hlavní heslo pro volby v roce 1948 nakonec Gottwald vybral tato slova: "Hlas pro jednotnou kandidátku bude hlasem pro republiku, pro lidovou demokracii - pro cestu svobodného a pokojného budování naší socialistické budoucnosti."
ČTĚTE TAKÉ: 1946: Nekomunistická KSČ a podpora zlatokopů
1971: Gottova agitace a návrat Gottwalda
V okupovaném pohraničí se v prosinci 1938 konaly doplňovací volby do říšského sněmu, kterých se zúčastnilo i na 300 tisíc Čechů, kteří po Mnichovu žili na zabraných územích. Ti také mohli "vybírat" pouze z jediné kandidátky NSDAP, přičemž jedno z volebních hesel pro Čechy bylo naformulováno následovně: "Stojíme před volbami! Budeme-li volit ne, nebo vůbec nevolit, znamená to vypověděti boj státu, jehož jsme občany. Hlasujme ano, znamená to osvobození od vojenské povinnosti, chleba a zajištěnou dovolenou, práci, zvýšení platů a hospodářský blahobyt, zajištění usedlosti a domova, pořádek a mír!"
Už žádná aréna u voleb
Připomeňme si zmiňované totalitní volby podrobněji. Zcela nedemokratický volební zákon přijal československý parlament pouhé dva měsíce po "vítězném únoru" - v půli dubna 1948. "Demokratických ustanovení našeho nového volebního řádu nemůže již býti využito a zneužito v neprospěch pracujících lidí; volby nejsou již arénou, v níž si vydobývají bohatí nové posice a zajišťují posice staré," zaznělo ten den ve sněmovně. Režim skutečně nastolil volební systém, který z předvolebního boje politických rivalů učinil selanku, když k volbám připustil pouze jednotnou kandidátku Národní fronty (NF). Na té si navíc komunisté zajistili 70 procent ze všech kandidátů, přičemž ostatní kandidáti byli vybráni z loajálních členů lidové či socialistické strany a z angažovaných nestraníků.
Soutěž "O Vlasteneckou obec"
Opoziční kandidátky vůči NF nebylo povoleno postavit, takže jediný způsob, jakým mohl volič nesouhlasit s jednotnou kandidátkou, bylo vložit do obálky takzvaný "bílý lístek". Na předvolebních schůzích však strana instruovala voliče, že je jejich vlasteneckou povinností volit před plentou. Jednodušeji se tak po volbách tvořily seznamy těch voličů, kteří si postavili hlavu a hlasovali bílým lístkem proti NF. Část "nespolehlivých" voličů byla z voleb jednoduše vyloučena, další kverulanti byli zastrašováni, třeba sedlácký stav zvyšováním dávek či konfiskací majetku. Značný díl společnosti ale pořád věřil, že nový volební systém je ten nejdemokratičtější na světě. Nadšení budovatelé lepších zítřků tak třeba na Ústecku zorganizovali soutěž "O Vlasteneckou obec", vítězem byly všechny vesnice, v nichž bylo odevzdáno 100 procent hlasovacích lístků pro kandidátní listinu NF, což se v ústeckém okrese nakonec podařilo ve 34 obcích.
Vzorní z Březiněvsi
Atmosféru v jednotlivých obcích vystihuje zápis z obecní kroniky Březiněvsi, která je dnes městskou částí Prahy.
"Výsledek voleb v naší obci - oprávněných voličů 292, odevzdaných hlasů kandidátce Národní fronty - 290, odevzdané bílé lístky proti Národní frontě - 2." K tomu kronikář ještě učinil srovnání údajně demokratických voleb v roce 1948 s těmi za první republiky: "Za prvé republiky přinesly volby v obci vždy neklid v občanstvu. Politické strany se navzájem předháněly ve vyvěšování volebních plakátů a nálepek. Volební stranická agitace přinesla mezi občanstvo vzájemné podezřívání a v kamarádství chlad. Volby 30. května nesvár v obci s sebou nepřinesly."
Neposlušní Valaši
Ne všude se volilo tak oddaně jako v Březiněvsi. Ve volebním kraji Kladno sice pro kandidáty NF hlasovalo 99,2 procenta voličů, ovšem ve volebním kraji Pardubice jen 74,9 procenta voličů. Pohraničí bylo sice věrné straně, Haná či Valašsko už mnohem méně. Ve valašské Starojické Lhotě hodilo do urny prázdný lístek 39 procent voličů a dalších 30 procent volby bojkotovalo tak, že do obálky nevložilo vůbec žádný lístek, takže 69 procent domorodců hlasovalo proti komunistům. Ve východoslovenské obci Vysoká hodilo do urny bílý lístek dokonce 99 procent občanů. V rámci Československa však jednotná kandidátka Národní fronty nakonec získala 89,3 procenta hlasů. Strana byla spokojena, i když ne úplně, což napravila do druhých komunistických voleb v listopadu 1954, v nichž už pro kandidáty NF hlasovalo 97,89 procenta voličů.
Tři měsíce od NSDAP
Přeskočme opět do Sudet v prosinci roku 1938. Jak už bylo řečeno, tehdejších prosincových doplňovacích voleb se zúčastnilo na 300 tisíc Čechů, Moravanů a Slezanů, neboť například na Opavsku a Šumpersku připadly k záboru i výhradně české či česko-německé smíšené obce. Češi dostali 4. prosince 1938 volební lístek s tímto návrhem: "Hlásíš se k našemu vůdci Adolfu Hitlerovi, osvoboditeli Sudet, a dáváš Tvůj hlas volebnímu návrhu NSDAP? Volební návrh má následující jména: 1. Adolf Hitler, 2. Konrad Henlein, 3. Karl Hermann Frank. ANO / NE." Volební agitátoři Čechům v Sudetech za jejich ANO slibovali "vyšší platy, zákonnou dovolenou a hospodářský rozkvět". Součástí kampaně byl i slib, že muži české národnosti nebudou muset rukovat do války, což bylo splněno. Mnoho Čechů však nacistická správa během války pozatýkala, přičemž perzekuce začaly právě kvůli odporu při prosincových volbách v roce 1938. Například v obci Veleboř u Zábřehu na Moravě ze 173 odevzdaných volební lístků Češi zatrhli ANO jen ve 48 případech. Po volbách proto gestapo zatklo 12 místních občanů a některé z nich věznilo až tři měsíce.
Třináct let od KSČ
Totéž se dělo při volbách v roce 1948. Například Drahomíra Stuchlíková z Prahy byla zatčena už den před volbami 29. května 1948. Někdo jí hodil do schránky leták s heslem "Volte bílé lístky", který donesla do práce - na obchodní komoru. Tam se lístek líbil a kolegyně ho začaly rozmnožovat. Ještě v noci před volbami si přišli pro Stuchlíkovou estébáci a u soudu v červnu 1949 dostala za rozšiřování protistátních letáků 13 let. A pak že se komunisti nějak odlišují od nacistů.
Foto: archiv autora
