Přes tisíc zdravotních sester, pečovatelek, záchranářů a lékařů absolvovalo v loňském roce speciální kurs, jak zvládat násilí na pracovišti. Za evropské peníze byli proškoleni, jak se v takových situacích zachovat a dostali základy sebeobrany. A také vzniklo 13 zásahových týmů, které budou případy násilí na pracovišti řešit v terénu.
V noci doveze policie na pohotovost metrákového opilce. Má rozbitou hlavu a natlučený loket. Zdravotní sestra se ho snaží ošetřit, muž jí však místo vděku sprostě nadává, má oplzlé narážky a sestře hrozí ranou pěstí, když ho "nenechá na pokoji". Ona je ale povinna zraněného ošetřit. A policie rychle odchází s tím, že to už není jejich problém...
Na takovou situaci si zdravotní personál stěžuje opakovaně. Pečovatelky a ošetřovatelky v domovech důchodců nebo léčebnách zase trápí klienti, kteří jakoukoli příležitost využijí k osahávání. "Sestra je třeba přebaluje nebo omývá, a jak nad nimi stojí, sáhnou jí do intimních partií," popisuje zkušenosti personálu v sociálních službách Dušan Martinek, který měl na starosti zmapování současné situace v oblasti násilí na pracovištích v roce 2010.
Urážky i sexuální obtěžování
Osloveno bylo přes 1500 lidí z 88 organizací. Mezi nimi byly zdravotní sestry, záchranáři, sociální pracovníci a lékaři. "Průzkum potvrdil, že násilí na pracovišti u nás existuje, ať už ve formě zneužití moci z pozice nadřízeného, nebo násilí klientů vůči personálu," shrnuje výsledky průzkumu. "Občas" se se slovním napadáním setkalo 77 procent dotazovaných, s rasovými narážkami 60 procent, jen o něco méně, 57 procent, zažilo na pracovišti sexuální obtěžování.
"Terčem jsou v převážné většině ženy - s klienty jsou často samy, navíc o nočních službách a už z podstaty jejich práce vyplývá, že dochází k fyzickému kontaktu a klienti jsou nemocní, pod vlivem léků nebo psychicky nevyrovnaní," vysvětluje Martinek.
Odbory spolu se zaměstnavateli a zařízeními zdravotní a sociální péče proto využily peníze z Evropské unie a za 13 milionů korun zorganizovaly pro své pracovníky speciální kursy. Zájemci tak měli možnost v průběhu loňského roku navštívit kurs právnického minima, základů psychologie, managementu prevence násilí a základy sebeobrany. Pro získání certifikátu bylo třeba absolvovat všechny čtyři kursy v celkovém rozsahu 80 vyučovacích hodin.
"Báli jsme se, že o to nebude příliš velký zájem, ale ten byl nakonec obrovský. Kursů se zúčastnilo přes 1000 lidí a zájem převýšil nabídku," pochvaluje si jedna z organizátorů Kateřina Endrštová. Zdaleka největší zájem byl o kurs sebeobrany. Zdravotní sestry, záchranáři a pečovatelky se scházeli ve skupinách o zhruba 20 lidech v tělocvičně, kde jim lektoři většinou bojových umění ukazovali základní chvaty.
"Vycházeli jsme z juda a podobných technik, ale nemohlo to být nic složitého Trénovali jsme jen znehybňující techniky. Odezva byla velká," popisuje kurs jeden z trenérů Miloslav Beneš. Vycházel prý z každodenních zkušeností účastníků, takže při výuce počítal třeba s tím, že pracovníci na sobě mají dlouhý plášť s kapsami a pantofle a techniku tomu přizpůsobil.
Zásahové týmy
Výsledkem projektu je i vznik 13 "zásahových týmů", které jsou k dispozici v případě, že na pracovišti dojde k násilí. Tvoří je tři lidé - psycholog, krizový manažer a například personalista. Všichni "zásaháři" jsou účastníky kursů. "Ten termín je zavádějící, spíše půjde o pomoc ex post," vysvětluje členka zásahového týmu v Plzeňském kraji Jaroslava Nováková.
"Ať už zaměstnanec nebo management se na nás budou moci obrátit a my jim poskytneme psychologickou pomoc a navrhneme řešení, jak takovým situacím do budoucna předejít nebo jak na ně reagovat," popisuje. Jendou z možností je prý zahrnout doporučený postup na řešení násilí do vnitřních předpisů zařízení a proškolit další zaměstnance. "Zatím se na nás nikdo neobrátil, ale fungujeme teprve měsíc," uzavírá Nováková.
