Ministr životního prostředí a místopředseda ANO Richard Brabec byl jednou z důležitých postav doznívající vládní krize. Jeho stranický šéf Andrej Babiš s ním počítá na post vicepremiéra a nabízel ho dokonce na uvolněné křeslo ministra financí. Babiš ví, že na resort vedený Brabcem je spolehnutí. Ministerstvo životního prostředí ušetřilo Agrofertu miliony korun na pokutách za porušování ekologických zákonů.
Časopis TÝDEN se několik měsíců zabýval podezřelými kauzami, v nichž hrály hlavní roli tři firmy z holdingu Agrofert exministra financí Andreje Babiše a dále Česká inspekce životního prostředí spolu s nadřízeným ministerstvem životního prostředí - vedené Richardem Brabcem, místopředsedou hnutí ANO. Brabec byl dlouholetým ředitelem chemičky Lovochemie patřící rovněž do Babišova impéria (i když byl Agrofert nedávno převeden do svěřenského fondu), a když se po volbách před čtyřmi lety stal ministrem životního prostředí, opakovaně sliboval, že svému bývalému zaměstnavateli v žádném případě nebude nadržovat.
Časopis TÝDEN ovšem získal dokumenty a svědectví lidí z resortu životního prostředí, které dokládají, že minimálně ve třech případech ministerstvo "zachránilo" podniky z rodiny Agrofertu od nemalých pokut, v krajním případě dokonce od uzavření. Přinášíme vám v tomto textu shrnutí všech tří kauz doplněné o další detailní a doplnění, které se nám podařilo získat v posledních dnech.
Kauza Precheza
Na podzim 2014 zaznamenaly měřící stanice v Přerově nebývale vysoké hodnoty jedovatého oxidu siřičitého v ovzduší. Jeho koncentrace kvůli inverzi až 36násobně překročila povolené limity. Trvalo několik hodin, než se vzduch úplně pročistil. Do té doby přerovská radnice doporučovala lidem, aby omezili větrání i pohyb venku. V pohotovosti byla policie i hasiči, svolána byla bezpečnostní rada.
Podle České inspekce životního prostředí byl viník jednoznačný: tamní chemička Precheza, která při rozjezdu odstavené linky nedodržela vlastní provozní řád, kvůli čemuž se do ovzduší dostal zmíněné oxid siřičitý. Inspekce následně udělila chemičce pokutu ve výši sedmi milionů korun. Jenže pak se do případu vložilo olomoucké pracoviště ministerstva životního prostředí, k němuž se Precheza odvolala, a snížilo sankci na 500 tisíc korun.
V písemném rozhodnutí to zdůvodnilo mimo jiné tím, že Precheza sice měla krajským úřadem schválené provozní předpisy, to ovšem neznamená, že se jimi musí chemička rovněž řídit. "Není zde vyslovena povinnost jejich dodržování a nelze přijmout názor, že slovní výraz ‚schvaluje' v sobě automaticky zahrnuje i výraz ‚povinnost jeho dodržování'," stojí doslova v rozhodnutí, kterým Brabcův úřad změnil sedmimilionovou pokutu na půlmilionovou. Časopis TÝDEN má kopii tohoto dokumentu.
Podle několika lidí z České inspekce životního prostředí, kteří znají zákulisí této kauzy, ovšem na olomoucké pracoviště ministerstva přišly pokyny, jak postupovat při odvolání Prechezy, z centrálního sídla ministerstva v Praze. Ministerstvo to odmítlo a trvá na tom, že šlo o samostatné rozhodnutí jeho olomoucké pobočky, do něhož nikdo z pražského centra nezasahoval. Rovněž ministr Brabec tvrdí, že do řešení tohoto případy nijak nezasahoval.
Kauza ještě nemá konec. Precheza sice půlmilionovou pokutu zaplatila, ale obrátila se k soudu, protože sankci pokládá za příliš vysokou. Jelikož ministerstvo uznalo jen jedno ze čtyř pochybení, kterých se chemička podle ekologické inspekce dopustila, má Precheza velkou šanci pokutu ještě výrazně stlačit - třeba až někam k 20 tisícům korun.
Kauza Navos a Kmotr
Na další dvě podobné kauzy upozornil jako první Deník Referendum. Obě firmy jsou z Kroměříže: zemědělská obchodní firma Navos a masna Kmotr. V obou případech jde o to, že podle České inspekce životního prostředí potřebují obě firmy speciální povolení k provozu zdroje znečišťujícího ovzduší. Toto povolení vydávají krajské úřady firmám v okamžiku, pokud jejich zdroj přesáhne stanovenou kapacitu. Tedy velké zdroje povolení (a přísnější podmínky provozu a kontrolu) potřebují, ty menší nikoli. Pak je tu ovšem ještě pravidlo, že u podniků s více menšími zdroji se jednotlivé "komíny" v určitých případech sčítají, a pokud dohromady překročí stanovený limit, potřebují rovněž povolení.
Inspekce kvůli tomu udělila Navosu pokutu 300 tisíc korun za porušení zákona o ochraně ovzduší. Zajímavější je ovšem kauza Kmotr, kde se ministerstvo vložilo do řízení ještě před vyměřením sankce. Známý výrobce salámů a dalších uzenin má sedmnáct udíren a každá samostatný komín. V součtu až třináctinásobně přesahují stanovený limit. Přesto Kmotr žádné povolení pro velké zdroje znečištění nemá, ačkoli by ho podle inspekce už několik let mělo mít - a za to hrozí pokuta nebo dokonce uzavření provozu.
Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že u firmy Kmotr není možné z technických důvodů sčítací pravidlo použít, protože komíny nelze spojit do jednoho výduchu. Už ovšem nesdělilo, že tatáž metodika hovoří o použití "jiných technicko-organizačních opatření ke snížení emisí", pokud není možné odpadní plyny svést do jednoho komínu.
"Inspekce si podle standardního postupu vyžádala odborné stanovisko ministerstva, jak postupovat," napsal ministr Brabec premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD), které se o tyto kauzy zajímal. "Inspekce v souladu s metodikou MŽP a na základě odborných posudků autorizovaných osob došla k názoru, že jednotlivé zdroje nejde sečíst a sčítací pravidlo v případě provozu Masny Kmotr tedy nelze uplatnit," argumentoval Brabec.
Jenže realita byla výrazně jiná, jak nyní zjistil on-line deník TÝDEN.CZ z nově získaných dokumentů. Prvním z nich je dílčí protokol České inspekce životního prostředí z podzimu 2014. V něm stojí i vyjádření společnosti Kmotr, který trvá na tom, že se u jeho provozovny sčítací pravidlo nedá použít. A dodává: "Pro podporu našeho tvrzení požádáme o vyjádření výrobce těchto zařízení a dále požádáme ministerstvo životního prostředí o závazné stanovisko. Předmětná vyjádření zašleme na Českou inspekci životního prostředí do 28. února 2015."
Pracovník inspekce to okomentoval následovně: "Když se to řekne natvrdo, Agrofert si napsal o stanovisko přímo svému bývalému zaměstnanci, ministru Brabcovi." Druhý důležitý dokument je z 1. dubna 2015. Autorkou je náměstkyně ministra životního Berenika Peštová (aktivní členka hnutí ANO v severních Čechách a někdejší manažerka v chemickém průmyslu), adresátem generální ředitelka masny Kmotr v Kroměříži. Peštová v dopise rozhodně nepíše nic o tom, že kompetentní v případu Kmotr je v první řadě Česká inspekce životního prostředí, která musí rozhodnout, ani že ministerstvo životního prostředí by jako odvolací orgán mělo počkat na toto rozhodnutí. Peštová ředitelce Kmotra rovnou potvrzuje názor podniku, že v jeho případě se sčítací pravidlo nedá použít a že žádný zákon neporušuje.
"Na základě výše uvedeného lze argumentovat, že nelze uplatnit sčítací pravidlo, neboť případným svedením by došlo k narušení procesu uzení," napsala náměstkyně Peštová doslova v dopise, jehož kopii má TÝDEN.CZ k dispozici. A v závěru šestistránkového listu dodává: "Na dosavadní provoz by nemělo být pohlíženo jako na standardní provoz bez povolení s úmyslem vyhnout se plnění zákonných povinností." Své tvrzení dokládá i tím, že provozovatel se snaží své emise snižovat, přičemž "nedošlo v posledních letech k žádnému obtěžování zápachem".
I to ovšem nejspíš není pravda, jak dokládá jiný dokument Městského úřadu Kroměříž. V něm se doslova píše: "V lokalitě jsou evidovány velmi časté stížnosti od občanů z ulic Čelakovského a Bílanská, jelikož zde dochází k velké kumulaci pachových látek jak z okolních výrobních organizací, tak i ze současného provozu spol. Kmotr Masna a. s. ještě před samotným navýšením výroby (lze to dokázat počtem podaných stížností)."
Náměstek z ČSSD
Každopádně po dopisu náměstkyně Peštové byl další postup České inspekce životního prostředí víceméně zbytečný a řízení bylo zastaveno. Pro "politickou korektnost" je potřeba dodat, že máslo na hlavě v popisovaných kauzách má i koaliční sociální demokracie. Brabcovým náměstkem pro řízení státní správy je Vladimír Mana z ČSSD, který postup ministerstva ve všech případech podpořil. Jak to tak bývá, hodil vinu na novináře.
"Sekci státní správy vedu na ministerstvu několik let a nesouhlasím se skandalizací mých podřízených a se znevažováním jejich práce, kterou poctivě vykonávají v rámci jednotlivých správních úřadů," napsal mimo jiné náměstek Mana.
"Jsou to lidé s vysokým morálním kreditem, kteří si dlouhodobě hlídají nezávislost svého správního rozhodování. Neoprávněnou kritikou, pro kterou nemají konkrétní novináři jedinou oporu v rozhodnutí správního soudu ani jiný právně relevantní argument, je v tomto případě hrubě a velmi nespravedlivě znevažována jejich práce i jejich morální kredit. A to by si měli uvědomit nejen novináři prahnoucí po senzaci za každou cenu."
