Izraelka Sheli Kazanská přiletěla do Prahy letos v září, aby obdivovala krásy českých památek. Když se chtěla vrátit domů, zatkla ji policie. Od té doby čeká ve vazební věznici a bojí se, že ji české soudy vydají do bývalé vlasti, totalitního Běloruska. Její příběh ilustruje slabinu české justice, která ročně vydá do zahraničí stovku lidí, aniž by zohlednila, zda je nečeká zmanipulovaný proces.
Začít podnikat. V polovině devadesátých let to byla pro řadu běloruských občanů jediná možnost, jak se vyhnout nouzi. Stánek s parfumerií si tehdy ve městě Grodno otevřela i Sheli Kazanská. K nápadu rozjet vlastní byznys přiměl dnes sedmačtyřicetiletou ženu společník Sergej Novik. Slíbil jí pomoc, jako člen milice (zdejší policie) měl dobré kontakty na potřebné úředníky. Obchody se však brzy zadrhly. „Museli jsme platit banditům, aby nás nepodpálili, finančnímu úřadu, hygieně, plyn, elektriku, milici," vypočítává Kazanská. Novik však Kazanskou podle jejích slov podvedl: postupně na ni převedl veškeré závazky a vypařil se. A věřitelé jí začali vyhrožovat. Pokud dluhy nesplatí, zabijí jejího syna Romana.
Tchán? Vlivný agent
Před hrozbou utekla do Izraele za příbuznými. I tak ji však minulost po deseti letech dostihla. Při odbavení před cestou domů z Česka ji policie překvapila informací, že je mezinárodně hledaná. Od té doby sedí Kazanská ve vazbě a čeká na výrok soudu, zda bude vydána napospas běloruské prokuratuře. „Jsem si zcela jista tím, že mne soud ve městě Grodno nebude soudit nezaujatě, objektivně a čestně," zoufá si žena. A má pro to pádné argumenty: její společník Novik stále působí u milicí a její bývalý tchán je vysoce postaveným důstojníkem tamější tajné policie. Už dříve jí slíbil pomstu. „Řekl jí, že pokud uteče, nechá si ji vyhledat Interpolem," tvrdí Grigorij Baram, současný choť Kazanské.
Žena přesto emigrovala do Izraele. A nyní tvrdí, že v nové vlasti tvrdě pracovala, aby mohla všechny dluhy zahladit. Doklad o splacení ovšem nemá, i proto soudy neobměkčila. „Nebyl důvod, proč vydání nepovolit," uvedla mluvčí pražských žalobců Štěpánka Zenklová.
Pohnat stíhanou osobu ke spravedlnosti do zahraničí se česká justice rozhodne zhruba ve stech případech ročně. Přijetím evropské směrnice se navíc zrychlil i celý proces vydání. „Z půlroční lhůty se doba potřebná k vydání zkrátila řádově na týdny," potvrdila mluvčí kriminální policie Pavla Kopecká. Bezproblémové případy se podle ní řeší zhruba dvacet dní, v případě stížností zaberou tři měsíce.
Nepříjemné zkušenosti s fungováním české justice se množí především u lidí z východu Evropy. Že by je v takových případech zjednodušení procedury svádělo k „převelení" zodpovědnosti na kolegy v cizině, však soudci odmítají. Za pravdu jim dává i veřejný ochránce práv Otakar Motejl. „Já osobně jsem z toho systému nadšený. Každý si má soudit své občany," myslí si ombudsman. Výjimkou by podle něj neměly být ani kauzy, kdy jde o vydání osoby do náruče diktátorského režimu. „Nelze předjímat, že někde je kvalita justice horší. Závazek reciprocity, ke kterému jsme se sami přihlásili, je nutné dodržet," dodal Motejl pro TÝDEN.CZ.
Prokuratura: Trest si odpyká
Specialisté na ochranu lidských práv namítají, že v nedemokratických státech typu Běloruska jsou zinscenované procesy na denním pořádku. „Stíhání se nejčastěji týká lidí, v jejichž rodině či blízkém okolí se vyskytuje někdo napojený na bezpečnostní složky státu," potvrzují zástupci české pobočky Amnesty International.
Extradiční přešlapy |
| Ilja Staševskij: Deset let čelil někdejší šéf Moskevské inovační banky obvinění, že zpronevěřil pět miliard korun. Rok a den za to trpěl v ruských lágrech, dalších čtyřicet dní nesvobody zažil v Česku. Ústavní soud nedávno rozhodl, že skončil ve vazbě nezákonně; Staševskij, jenž v Česku letos na několikátý pokus získal azyl a hodlá požádat i o české občanství, za to chce odškodnění. Světlana Kovalevová: Televizní reportérka byla podezřelá, že vyloupila vilu primátora města Stavropol Jurije Tarasova. Jeho lidé proto novinářku unesli, dva dny ji drželi v zajetí kdesi v garáži a mučili ji, aby se přiznala. Kovalevové se podařilo utéct, později byla zadržena na česko-slovenských hranicích. Dva roky strávila ve vazbě čekáním na vydání zpět do Ruska. Hrozbě další tortury zabránil až zásah tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce. Sergej Rybalčenko: Ve vydávací vazbě strávil „pouze" rok. Bělorus, který od roku 1997 žije s rodinou v Česku, byl ve své vlasti viněn ze zpronevěry. Rybalčenko opakovaně žádal české úřady o azyl. Marně. Soud jej naopak chtěl vydat Lukašenkovi. Po sérii rozsudků a odvolání doputovala pře až k Nejvyššímu soudu; ten kvůli procesním nesrovnalostem nařídil došetření případu a muže z vazby propustil. Před čtyřmi roky se ukázalo, že jeho trestní stíhání v Bělorusku bylo zrušeno, neboť nebyla naplněna podstata trestního činu. |
Nevládní organizace ve své výroční zprávě vyjmenovala také tři nejzávažnější prohřešky vůči lidským svobodám Bělorusů: svévolné zneužívání státní moci, zastrašování a zatýkání aktivistů.
Bělorusko je poslední evropskou zemí, která využívá trest smrti. Jen loni k němu bylo odsouzeno devět lidí; ještě v roce 2005 to byli jen dva. Přísnost zdejších poměrů dokazuje rovněž fakt, že za údajný podvod (v tomto případě ve výši 7800 amerických dolarů) hrozí Kazanské v bývalé vlasti až deset let žaláře; v Česku by za totéž dostala nejspíš jen podmínku, maximálně tři roky vězení. Že by se trestu vyhnula, si běloruská prokuratura vůbec nepřipouští. V extradiční žádosti píše, že „po ukončení soudního projednávání a odpykání trestu" bude moci zemi svobodně opustit. „Moje klientka má z vydání oprávněné obavy," tvrdí advokát Richard Maleček. Obhájce chce navíc dokázat, že Kazanská již není občankou Běloruska; nelze ji proto podle platných předpisů vydat. Jak zamotaný případ skončí, má soud rozhodnout příští pondělí.
Foto: profimedia.cz
