Současná vláda se snaží prezentovat jako vláda bojující s daňovými úniky a nejasnou vlastnickou strukturou firem čerpajících dotace nebo realizujících veřejné zakázky. Přitom ministerstvo životního prostředí udělilo v letech 2016 a 2017 souhlas geodetického průzkumu těžby lithia společnosti Geomet s. r. o., jejíž skutečný vlastník je neznámý a má sídlo v daňovém ráji. Společnost Geomet je stoprocentně vlastněná společností EUROPEAN METALS (UK) LIMITED, kterou zase vlastní australská firma European Metal Holdings Limited (ARBN: 154618989).
Ministerstvo průmyslu a obchodu dokonce podepsalo Memorandum o porozumění (o spolupráci při budoucí těžbě lithia na českém území) s těžařskou firmou European Metal Holdings Limited (ARBN: 154618989), která je sice registrovaná v Austrálii, ale má zde pouze statut takzvané "zahraniční společnosti" s omezenou právní způsobilostí. Ve skutečnosti se jedná pouze o odštěpný závod neaustralské (zahraniční) společnosti European Metal Holdings Limited BVI, inkorporované na Britských Panenských ostrovech. Vlastnická struktura této společnosti je anonymizovaná prostřednictvím listinných akcií, jejichž vlastníky uvedené v seznamu akcionářů nezveřejňuje.
Je naprosto absurdní, že se vláda snaží kontrolovat každou účtenku drobného podnikatele a přitom formalizuje spolupráci v takto zásadním projektu se společností se sídlem zapsaným v daňovém ráji, u které nevíme, kdo - vyjma jejich manažerů s drobnými podíly - jsou její skuteční majitelé.
Těžba lithia na našem území by potencionálně mohla přinést významné prostředky do státního rozpočtu. Pokud těžbu bude realizovat firma z daňového ráje, hrozí riziko odlivu zisků do daňového ráje, kde je nulová daň ze zisku právnických osob. Anonymita skutečných majitelů konečné mateřské společnosti z Britských Panenských ostrovů, jež přes výše uvedený australský odštěpný závod a britskou dceřinou společnost vlastní českou Geomet s r. o., je o to více na pováženou, když v březnu 2017 skupina European Metal Holdings uvedla, že sedm procenta akcionářů tvoří čeští občané. O jaké české občany se jedná? Nemohou to být náhodou politici rozhodující o povolení těžby?
Pokud stát nezná skutečné vlastníky, jímž chce svěřit těžbu potencionální supersuroviny, jak naplňuje právní závazky České republiky v oblasti boje proti praní špinavých peněz a potírání terorismu, zejména ty, které se týkají identifikace a doložení vlastnické struktury až po skutečné majitele?
Dalším obrovským rizikem je podcenění ekonomických přínosů těžby lithia do státního rozpočtu. Stát chce svěřit nerostné bohatství soukromé společnosti, která bude platit pouze těžební poplatky. Ty jsou ovšem směšně nízké. Podle společnosti Greenpeace se pohybují na úrovni 0,66 procenta z vytěženého materiálu. I další daňové sazby jsou ve srovnání s mezinárodní praxí velice nízké.
Například v Norsku stát veškeré suroviny vlastní a na jejich těžbu si soukromé (i zahraniční) subjekty pouze najímá. Společnosti sice nemusí platit těžební poplatky, ale jejich zisky jsou daněny speciální sazbou. Například v případě ropy jde o 78 procent. V Česku žádná speciální daň není, zisky společnosti by se tedy danily pouze sazbou daně z příjmu právnických osob ve výši 19 procent. Ale je otázka, jaký by byl skutečný přínos do státního rozpočtu - zisky těžební společnosti by mohly být pomocí transferových cen odčerpány do daňového ráje.
|
Pro ochranu budoucích příjmů z těžby lithia by měly bezodkladně následovat tyto kroky:
• Ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo bezodkladně formou dodatku upřesnit, že uzavřené memorandum o porozumění se vztahuje na hlavní mateřskou společnost sídlící na Britských Panenských ostrovech, nikoli na její australský odštěpný závod s omezenou právní subjektivitou, s nímž memorandum uzavřela.
|
Autor je vedoucí analytik ekonomických událostí investigativního týmu vydavatelství Empresa Media.
