Téma TÝDNE
Česko, země padělatelů. Když ani hrozba smrti ve vroucím oleji nezastraší
27.12.2017 05:00 Původní zpráva
Centrální banka letos zabavila falešné bankovky za miliony korun. Jenže tenhle zločin se asi jen tak vymýtit nepodaří. První padělané mince se u nás objevily už před dvěma tisíci lety. Podvádělo se za Přemyslovců i po husitských válkách. Penězokazce neodradila ani hrozba drakonických trestů - třeba v podobě smrti ve vroucím oleji.
Byl to zřejmě největší státní krach v naší historii. V roce 1622, čtvrtý rok války, která vstoupila do dějin jako třicetiletá, dal císař Ferdinand II. výrobu peněz na starost skupině patnácti mužů. Byli mezi nimi i kníže Karel z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna či nizozemský obchodník Hans de Witte. Vzápětí se rozjel podvod, jenž vedl ke státnímu bankrotu. Vyšetřování a soudní spory se táhly až do osmnáctého století.
Zmínění podnikavci totiž dostali do rukou, a to bez jakékoli vnější kontroly, výhradní právo razit mince. Měli k dispozici veškeré mincovny a jejich zásoby drahých kovů, ale i přednostní nárok na výkup stříbra a peněz z ciziny. Na oplátku měli císaři ročně platit šest milionů zlatých. Jenže skupina začala při výrobě používat stále méně stříbra, které nahrazovala levnými kovy. "Země byla zaplavována znehodnocenou mincí, jež obsahovala sotva pětinu až sedminu stříbra určeného předchozími ustanoveními," píší v knize Peníze, poklady, padělky historici Bohuslav Hlinka a Pavel Radoměrský.
Lidé přestávali domácí měně věřit, rostla cena potravin i služeb. Znehodnoceny byly ovšem i peníze, které od konsorcia podvodníků či z jiných zdrojů dostával císař. Ten proto koncem prosince 1623 vyhlásil státní bankrot. Hodnota mincí byla snížena v průměru o devadesát procent. Každému zůstala v rukou desetina původního majetku. Současně císař zřídil "vyšetřovací komisi", jež odhadla škodu minimálně na 10,7 milionu zlatých. Viníci ale nakonec vyvázli téměř bez trestu.
Vzácný arabský dirham
Na znehodnocování peněz se v průběhu staletí podíleli drobní podvodníčci, mezinárodní gangy i vládnoucí vrstvy. Do kategorie státních padělků se pravděpodobně řadí unikátní nález, který se na konci letošního roku povedl archeologům ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Ve sklepě zdejší základní umělecké školy vykopali arabský dirham z osmého století. Přesněji řečeno jeho kopii. "Předběžně ho máme datován do let 775 až 785. Jádro má z mědi a je potažen zlatým plechem. Pravé mince bývají celé stříbrné nebo zlaté," říká Tomáš Chrástek ze Slováckého muzea. Peníz spolu s ostatními objevy, například náramkem ze zlatého drátu či ostruhami, patřil velkomoravské šlechtě z první poloviny devátého století. Nález je podle Chrástka jedinečný v tom, že se na území Velké Moravy žádné další falešné arabské mince neobjevily.
Jeho slova potvrzuje i Luboš Polanský z numismatického oddělení Národního muzea. "Tyto dirhamy u nás bohužel nejsou. První mince včetně falz máme až z desátého století," uvádí. Na výrobě padělků se podle něho často podílely oficiální státní mincovny. "Na území bývalé Byzance nebo v zemích Orientu se tato falza samozřejmě vyskytují. Pro naše území je to unikát," potvrzuje.
Loupeživá knížata
První prokazatelné padělky vzniklé v naší oblasti pocházejí z doby před naším letopočtem, kdy zde žili Keltové, a potom z doby římského impéria. "Dobová falza prvních českých denárů téměř neznáme, byly to tenké plíšky, které padělatel většinou okrajoval," vysvětluje Zdeněk Petráň, spoluautor Encyklopedie české numismatiky a soudní znalec v oboru.
Padělatelská živnost ale kvetla už v jedenáctém, dvanáctém či třináctém století. "Z hlediska dopadu na obchodníky se k ní dá trochu přirovnat kořistění prováděné přemyslovskými panovníky," říká Petráň. Břetislav I. (1035-1055) provedl v první polovině jedenáctého století mincovní reformu, podle níž se z jedné hřivny stříbra (asi 210 gramů) mělo razit 200 denárů. Už Břetislav II. (1092-1100) ale dal z jedné hřivny vyrábět 682 mincí. Kníže Svatopluk (1107-1109) pak v určitém období své vlády nechal ze stanoveného množství dělat dokonce 3590 kusů, zbytek nahradil méně cenným kovem.
V těchto případech jde jen o znehodnocování měny. Existovali ovšem i skuteční penězokazci. Svědčí o tom zákonná opatření, která proti nim panovníci vydávali. Například ve třináctém století trestal zákon padělatele pouze zabavením majetku. Třetinu dostal ten, kdo je udal, a dvě třetiny král. Ale už ve 14. století požadoval zákoník Karla IV. Maiestas Carolina pro penězokazce smrt upálením. Nakonec přijat nebyl, tvrdé tresty však byly uvedeny v jiných zákonech. "Dálo se tak v souhlase s tehdejším středověkým pojetím, podle něhož pachatel falešného díla nutně používal ohně - a proto má být sám ohněm utracen, případně uvařen ve vřelém oleji," píší Hlinka s Radoměrským. Například v Drážďanech dopadeným padělatelům vypichovali oči, v anglosaských zemích jim uráželi ruce.
Šest koní za statisíce
Ráj padělatelů v českých zemích nastal po roce 1300, kdy se začaly razit masivnější pražské groše, které se snáze falšovaly. Hojné nálezy pocházejí z doby zmatků po husitských válkách v 15. století. Mezi ně patří zřejmě nejslavnější česká padělatelská dílna, kterou objevili v roce 1950 jeskyňáři a archeologové v Koněpruských jeskyních. Byla v ní mimo jiné razidla, měď, postříbřené střížky či kovadliny. Podle historiků je "hlavním podezřelým" Petr Kořenský z Terešova, majitel nedaleké zemanské tvrze Korno a vesnice Koněprusy. Jeho rod totiž tehdy nečekaně a bez zjevného důvodu zbohatl. "Samotný nález v jeskyni ovšem příliš velký není. Padělatelé by si mohli koupit tak šest nebo sedm koní," uvádí Petráň. Je to asi tolik jako dnes 300 tisíc korun.
Do období po husitských válkách spadají i další nálezy padělatelských dílen, například z jeskyně Babí pec na Kozákově, z Prahy, z hradu Kámen u Pacova či z jeskyně Čertova díra ve vrchu Kotouč u Štramberka.
Dobře zorganizované gangy
Mezi penězokazce z řad šlechty patřili třeba páni z Diepholzu ze Severního Vestfálska. Ti se v 16. století padělky živili ve velkém. Razili mimo jiné kopie nizozemských, bavorských či saských mincí, zaměřili se ovšem i na pražské groše a tím výrazně podkopávali důvěru v českou měnu na evropském trhu.
Mezi padělateli byli i mincíři z oficiálních mincoven či obyčejní měšťané a vesničané. O jednom gangu z roku 1542 se dochoval zápis v pardubických smolných knihách, soudních dokumentech, které zaznamenávaly výpovědi podezřelých. Surovinu na mince dodával krčmář Jiřík Vodička, ražby zhotovoval kovář Jan ze Žampachu a distribuci obstarával obchodník Jan Krška. Ten za padělky sám nakupoval zboží, gang je ale také přeprodával v poměru 2:1 dalším překupníkům. Postupoval obdobně jako současní zločinci, když se snaží zbavit peněz z velké loupeže. "Tak sem opět od nějakého Jana, kováře z Krakova, vzal 15 kop míšeňských poláčků falešných a měl sem jemu za ně dáti 7 a půl kopy míšeňské," popisoval obchod jeden z obviněných.
Ohrožené Československo
S tereziánskými reformami v 18. století se padělání mincí postupně přestávalo vyplácet. Už nebyly vyráběny z drahých kovů, jejich cena se odvíjela od vyražené hodnoty. Stejně jako dnes. Známý je případ z nedávné doby, kdy soud řešil, jaký trest uložit padělateli pětikoruny - výrobní cena podvrhu byla totiž vyšší než jeho nominální hodnota. "Nyní se padělají především mince, které mají sběratelskou hodnotu," říká numismatik Petráň.
Papírové peníze se v českých zemích poprvé objevily v roce 1762 za vlády Marie Terezie. Zpočátku se tiskly jen z jedné strany a většinou byly jednobarevné. Zřejmě největší útok na papírová platidla přišel až daleko později, po vzniku Československa. Tehdy bylo potřeba odlišit rodící se československou měnu, a proto dala vláda tisknout kolky, jimiž se rakouskouherské bankovky přelepovaly.
Peníze s československými kolky měly větší hodnotu než bankovky ve zbývajících částech bývalé monarchie, a tak se podvodníci zaměřili právě na kolky. A vcelku úspěšně. Podle historika Bohuslava Hlinky byly v tu dobu v oběhu bankovky asi za pět miliard korun, platidla v hodnotě čtvrt miliardy měla ovšem kolky falešné.
Na padělání se zřejmě podílely i okolní státy. Například Rakousko si prý pomocí peněz s nepravými kolky vydržovalo zbytky své armády na území Československa.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.