Chceme děti vytáhnout od počítačů, říká starostka Sokola

Hana Moučková je první ženou v čele Sokola za téměř 160 let jeho existence. Snaží se pojmenovávat tradiční sokolské hodnoty jazykem 21. století a vést Čechy ke zdravému pohybu a společné aktivitě. Zvláště dnes, kdy - jak sama říká - žijí někteří lidé jen v jakémsi virtuálním světě sociálních sítí.

Jste vůbec první ženou v čele Sokola. Má to vliv na vedení organizace?
Nemyslím si, že by mělo nějaký zásadní vliv. V detailech ale asi ano, ženský element opravdu někdy dokáže situaci uklidnit, vést jednání méně konfrontačně a podobně. Ale já obecně tímto směrem nerada přemýšlím. "Jedinec nic, celek vše," říkával Miroslav Tyrš, a z tohoto pohledu gender velkou roli nehraje.

Jak jste se k sokolům dostala a jaký jste k nim měla vztah?
Do Sokola jsem nastoupila v 90. letech díky zkušenostem v oboru nemovitého majetku z dřívějšího zaměstnání. Můj vztah k organizaci formoval především můj dědeček, který byl náčelníkem jednoty. Pravidelně cvičil ještě v 86 letech. Byl mi vzorem toho, jak si člověk může pohybovou aktivitou udržet duševní svěžest až do pozdního věku. To, že jsem dnes starostkou Sokola, nebylo cílené, ale asi to tak mělo být.

Jako malá jste do Sokola nechodila, vaše děti ano?
Můj syn se v dětství věnoval spoustě sportů, i docela úspěšně, ale se Sokolem se vždy nějak minul. Bylo to v době obnovování Sokola v 90. letech, takže nabídka sportů pro určitou věkovou kategorii nebyla tak atraktivní jako dnes.

Čím Sokol v současné době může přilákat mladou generaci?
Naše činnost stojí na třech základních pilířích - na sportu pro všechny, na výkonnostním sportu a na činnosti uměleckých těles. Právě umělecká činnost nás odlišuje od všech ostatních organizací. Je to určitá nadstavba, ve které se odráží tradice Sokola, protože když vznikal, šlo především o spolkovou činnost. A to zůstalo. Když lidé cítí, že se u nás něco děje, chtějí přijít. I třeba proto, že to není jen o sportu, ale i o společenském životě, o kultuře, o setkávání, o vlastenectví v tom dobrém slova smyslu. Také se snažíme odstranit náhled na sokoly jako na jakési dinosaury v dnešním moderním světě, což může být způsobeno tím, že od vzniku Sokola zanedlouho uplyne 160 let, i to, že byl po revoluci obnovován v podstatě seniory. My se hlavně snažíme naplnit to, co tvrdíme - že jsme organizace tradiční, ale s moderním obsahem. Zhruba polovina členů je mladší 18 let a ten podíl pořád roste. Co lepšího si můžeme přát?

Zůstávají vám mladí i po dosažení dospělosti, nebo odcházejí?
Jak se s věkem jejich zájmy "rozvětvují", vytrácejí se. Ale není to tak vždy. Sokol se totiž často předává v rámci rodin, kdy starší generace, ať už rodiče, či prarodiče, přivádí své potomky. Tenhle problém mají všichni - třeba i skauti nebo další sportovní organizace. Když ale mají potom sami děti, mnohdy se vracejí, protože jim chtějí vytvořit obdobné podmínky, jaké měli v dětství.

V Čechách jsou stovky sokoloven. Nejsou dnes opuštěné?
Naopak. Zejména v malých obcích bývají středem společenského dění. Jsou specifické právě tím, že k nim patří i kultura. V moderních sportovních halách často chybí atmosféra, duch místa. V sokolovnách se konají plesy myslivců, rybářů nebo divadla a místní obyvatelé se tam scházejí, což je strašně dobře, právě v dnešním světě. Zvlášť když si uvědomíme, že někteří lidé pomalu žijí jen v nějakém virtuálním světě na sociálních sítích. Já to nezavrhuji, ale nesmí to převládnout nad skutečným životem.

Mnohé děti chtějí být pořád na počítačích. Jde tomu Sokol naproti, nebo naopak razí postoj, ať si hrají doma, ale k nám ať se jdou hýbat?
My jsme pro variantu B. Není vždy špatné věnovat nějaký čas počítači, ale na sociálních sítích číhá spousta nebezpečí a naše činnost je v podstatě obranou vůči různým civilizačním tlakům z virtuálního světa. Chceme děti od počítačů vytáhnout a chceme, aby se hýbaly. Ale jsem optimista. Nemyslím si, že většina dětí chce sedět jen u počítačů, hodně dětí je například z domova vedeno k tomu, aby zdravě sportovalo. Na druhou stranu, je 21. století a i my komunikeme nasociálních sítích. Ale děláme to proto, abychom přitáhli lidi k něčemu, co je opakem pasivního sezení u počítače. Jen musíme nabídnout něco, co je zaujme, a oni od toho počítače skutečně vstanou.

A jak se vám to daří?
Už 30 let fungujeme v konkurenci ostatních sportovních a společenských organizací a - to především - v konkurenci naprosto odlišných způsobů trávení volného času, například ve světě virtuálním. Přesto se neztrácíme.

Všichni znají sokoly především díky sletům. Na tom posledním část publika na premiéra Andreje Babiše pískala. Mělo to nějaké následky? 
Následky to nemělo žádné, myslím, že politici jsou na nějaký projev nesouhlasu zvyklí a neberou ho příliš osobně. Já jsem tehdy vedle pana premiéra stála, on to přešel s úsměvem - myslím, že se mu především líbilo to, co na ploše stadionu viděl.

Jaký máte rozpočet? Kolik toho platí stát a kolik vy? A z čeho máte vlastní příjmy?
Česká obec sokolská disponuje cca s 100milionovým rozpočtem, z čehož přes 70 procent tvoří státní dotace. Vlastní zdroje spolku jsou tvořeny především příspěvky členů a v poslední době i podporou našich marketingových partnerů.

Na největším sletu v roce 1948 cvičilo půl milionu cvičenců, na posledním šestnáct tisíc. Myslíte si, že je reálné, že se někdy Sokol při svých sletech může znovu dostat na podobná čísla?
Myslím, že to reálné není. Srovnáváme nesrovnatelné - byla to úplně jiná doba, jiná společnost, jiný způsob života. Ale například XVI. všesokolský slet 2018 se těšil velkému zájmu veřejnosti, sledovanost přenosů v televizi byla srovnatelná s přenosy z probíhajícího mistrovství světa ve fotbale. A sokolů přijelo tolik, že například v některých skladbách se cvičilo "na dvě party", aby se na plochu stadionu dostali všichni, kteří se chtěli zapojit. Takže určitě máme prostor růst. Ale moc ne - limituje nás například i to, že už nám skoro nestačil ani Eden, největší pražský stadion.

Máte ambice mít slety v takovém rozsahu, jako byly na Strahově?
To určitě ne, ale vždy je co zlepšovat. Ať už jde o hromadná cvičení, tak i o další součásti programu. Je to stejné jako s těmi "počítači" - musíme se vyvíjet, jít s dobou. Už Tyrš psal, že nejhorší je ustrnout na místě, být spokojený se současným stavem. Slety se často srovnávají se spartakiádou. Já je neodsuzuji, protože taková byla doba. Navíc spartakiády byly vlastně zcizené slety, ke kterým jsme se pak zase vrátili. Základní rozdíl je v tom, že tenkrát byly spartakiády nařízené, lidé dostávali dovolené a náhradní volna a vše měli placené, kdežto na sletech jsou naši členové proto, že tam být chtějí. Berou si dovolenou, platí si ubytování, cestu, kupují si cvičební úbory. O to je ale potom atmosféra a prožitek silnější.

V třicátých letech bylo sokolů přes šest set tisíc, dnes je jich sto šedesát tisíc. Není to málo? Kolik byste chtěli mít členů?
Nechci říkat nějaká konkrétní čísla nebo plány, ale určitě chceme růst. Víme kudy, ale také víme, že nejprve se musíme vypořádat s tím, co nás limituje. Potřebujeme například lepší sportovní infrastrukturu, větší základnu zkušených kvalifikovaných cvičitelů a trenérů, vyšší úroveň komunikace s veřejností i uvnitř spolku a tak podobě. Chtěli bychom mít víc členů a chceme, aby naše členská základna byla různorodá, od nejmenších po nejstarší. A především bychom chtěli mít mezi členy výrazný podíl dětí a mládeže, protože z nich se pak stávají dospělí sokolové. Já jsem například nadšená z toho, když vidím tělocvičné jednoty, kde si cvičitelé navzájem předávají "žezlo" z generace na generaci přímo v rodině.

Návrh sokolského kroje pochází z 19. století. Neuvažujete o nějaké modernizaci?
Historický kroj nosí při slavnostních příležitostech zejména praporečníci. Jeho nošení je dobrovolné, navíc to není vůbec levná záležitost. Vše je ručně šité, často na míru. Když ale jdeme někam jednat, asi bychom v krojích působili poněkud archaicky. Proto máme ještě společenský sokolský oděv, jehož současná podoba pochází z 90. let. Tento oděv je v současné době předmětem modernizace, na které spolupracujeme s českými návrháři.

Loni jste byla ve své funkci oceněna hlavou státu vyznamenáním 1. stupně Za zásluhy o stát ve výchově. 
Hodně tomu přispěl slet v roce 2018 i celý tým lidí, který se věnoval komunikační kampani, protože ta byla v rámci České obce sokolské nebývalá. Myslím si, že ten slet měl také velký vliv na ustavení Památného dne sokolstva jako významného dne České republiky. To je úžasná záležitost, protože stát dal najevo, že uznává, co sokolové pro tento stát udělali. Já vyznamenání i Památný den vnímám jako ocenění všech sokolů, všem jejich obětem nejen v době druhé světové války, ale za celou dobu jeho existence.