Výročí vstupu
Členství v NATO udělalo z Česka součást Západu, tvrdí experti

Česká republika by měla investovat více do své obrany, pokud chce být platným členem NATO. V současné době Česko vydává místo slibovaných dvou procent HDP jen lehce přes jedno procento. Vstup do NATO před 20 lety zajistil České republice bezpečnost a připoutal ji k západní Evropě. V souvislosti s výročím vstupu do Severoatlantické aliance to řekli oslovení analytici, bezpečnostní experti nebo někdejší představitelé armády.

"Členství v NATO udělalo z České republiky součást Západu. Země se tak zbavila mylné představy, že Československo mohlo sloužit jako most mezi Východem a Západem, díky které v minulosti skončila v mocenské sféře vlivu jiné velmoci," sdělil Petr Boháček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Matúš Halás z Ústavu mezinárodních vztahů upozornil na situaci Ukrajiny a Gruzie, které se na rozdíl od mnoha jiných států bývalého východního bloku členy NATO nestaly. "Má to pro ně nedozírné následky. Ukrajina přišla o Krym a na východě jejího území se dosud bojuje. Gruzie zrovna tak definitivně ztratila kus svého území ve válce s Ruskem v roce 2008," uvedl.

Pokud by ČR do aliance nevstoupila, hrozily by jí podle někdejšího předsedy Vojenského výboru NATO Petra Pavla větší tlaky na neutralitu země, což by považoval za nebezpečné. Upozornil na polohu Česka ve středu Evropy, přes který vedou komunikační trasy. Považuje za iluzorní, že by ostatní země její území v případě války obcházely.

Stejně vidí neutralitu i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, podle kterého v minulých staletích v české kotlině často začínaly a končily války. Česká republika by se podle něj stala větévkou, která by se ohýbala podle směru větru. "Za čas, věřím tomu, bychom si to uvědomili a začali bychom do armády investovat mnohem víc, pokud bychom nechtěli být jenom poddajným státním útvarem," poznamenal.

NATO obnáší i povinnosti

Halás a Boháček se shodují, že členství v NATO přináší i povinnosti, a to zejména zajištění akceschopné armády. "Bez toho, že bychom modernizovali svou armádu, a tím například nahradili zastaralou sovětskou techniku, totiž nebudeme schopni účinně pomoct spojencům v případě potřeby. Nebudeme však ani schopni sami dostatečně přispět k vlastní obraně, pokud by došlo k tomu nejhoršímu," upozornil Halas.

Také podle Boháčka Česko často bere členství v NATO jako automatickou garanci a pokulhává při obranných výdajích. "Profesionalita a kvalita českých vojáků prokazovaná na zahraničních misích i mimo ně nemůže zastřít, že nemodernizovaná hlavní bojová technika omezuje reálné schopnosti české armády," uvedl.

ČR se zavázala platit na obranu dvě procenta HDP, naposledy tolik ale vydávala v roce 2005. Od té doby výdaje klesaly, v roce 2014 byly dokonce nižší než procento. Vnitřní dluh armády tak narostl na desítky miliard korun. Nyní ČR slibuje, že dvou procent dosáhne do roku 2024.

Dušan Rovenský, redaktor odborného časopisu ATM, řekl, že dvouprocentní limit byl domluven v době mnohem příznivější bezpečnostní situace. Dvě procenta proto považuje za základ. "Pokud to ekonomika dovoluje a okolní prostředí vyžaduje, může to být klidně i více," poznamenal. Pavel i Šedivý ale s ohledem na tempo růstu rozpočtu ministerstva obrany pochybují, zda je ČR schopna do roku 2024 slibovaných dvou procent dosáhnout.

Halás zařadil vstup do NATO mezi nejvýznamnější události novodobých českých dějin společně se sametovou revolucí z roku 1989 a vytvořením samostatného státu v roce 1993. Podle něj je extrémně důležité vybrat si správné spojence. "Nejlepší zárukou, že v NATO jsme v dobré společnosti, je fakt, že tam patří demokratické země jako my a že jsme si tam všichni rovní a při hlasování máme stejný hlas. Nikdo nás nemůže nutit k ničemu, s čím by naše vláda nesouhlasila, a svou vládu si volíme sami," uvedl.

"Díky NATO jsme součástí nejsilnější bezpečnostní komunity, ve které máme stejnou sílu hlasu jako všichni ostatní členové. Máme tak možnost svobodně ovlivňovat svůj osud, dění v alianci a zároveň užívat největší míru bezpečí v naší historii," uvedl Boháček.