V roce 2015 skončí leasingová smlouva na 14 letounů Jas-39 Gripen, za kterou Česko zaplatí 19,6 miliardy korun. Byť zbývá ještě pět let, už nyní se rozehrává velká hra o to, zda gripeny zůstanou i po roce 2015, nebo budou nahrazeny něčím jiným.
Varianta zrušení českého nadzvukového letectva podle všeho nepřichází v úvahu. "Vedení ministerstva obrany preferuje variantu vlastního nadzvukového letectva i po roce 2015," píše v prohlášení Jan Pejšek z tiskového oddělení ministerstva obrany. "Způsob zabezpečení vzdušného prostoru po ukončení pronájmu strojů Jas-39 Gripen bude řešen v následujícím období."
To znamená, že ministerstvo chce nadzvukové letectvo i poté, co vyprší stávají smlouva, ale žádné konkrétní kroky zatím nepodniká. Oficiálně. Neoficiálně byl prý už kontaktován výrobce Eurofighteru Typhoon. "Byli jsme osloveni ministerstvem obrany na konci roku 2008. Řekli nám, že se připravuje studie týkající se nahrazení gripenů, což bylo dočasné řešení," říká Marco Valerio Bonelli z Eurofighter Jagdflugzeug, což je mnichovská pobočka výrobce. Na výrobě eurofighteru se totiž podílí několik evropských zemí.
ČTĚTE TAKÉ: Švédské vyšetřování prodeje gripenů: v Česku se uplácelo
V žádném případě si oficiálně nikdo informace od možných dodavatelů nevyžádal. Někteří odborníci však říkají, že je nejvyšší čas, protože kvalitní rozhodnutí vyžaduje určitou dobu na řadu analýz a průzkum trhu. Firmy také musejí připravit nabídky, což znamená například i získání partnerských firem pro offsety (pokud budou vyžadovány) a podobně. A tak i když není na stole oficiální žádost, obchodníci už začínají lobbovat a vymýšlet nabídky.
Deník MF Dnes tento týden napsal o tlaku Američanů, aby Česko vyměnilo gripeny za stroje F-16. Podle informací on-line deníku TÝDEN.CZ jsou ještě aktivnější zástupci už zmiňovaného Eurofighteru Typhoon.
Co kdo chce
Může to vypadat, že BAE Systems zastupující gripeny může být v klidu. Jenže za určitých okolností nemusejí být bez šance ani eurofightery. Co se týče Američanů, není jasné, jak bude vypadat jejich nabídka a také jaký tlak budou ochotni vyvinout. "Kdyby Američané chtěli, už tu F-16 mohly být. Ale to by nesměli nabízet takový šrot," tvrdí jeden ze zbrojařů, který si nepřál být jmenován. Mluví o situaci, kdy před nástupem gripenů nabízeli Američané prostřednictvím belgického královského letectva olétané F-16. V každém případě mají všichni hlavní kandidáti má své důvody, proč se zajímat i o tak malý trh, jakým je Česká republika.
Pokud jde o gripeny, podle některých informací je v současnosti obchod v takzvané fázi dvě. První fází bylo přesvědčení české vlády, aby nakoupila či si alespoň pronajala nějaké švédské stíhací letouny. Fáze 2 spočívá v přesvědčování Čechů, aby si letouny nechali - buď prodloužili leasing, nebo si je koupili - a má přejít ve fázi třetí, kterou by byl nákup dalších strojů tak, aby jich české letectvo mělo alespoň 24.
Američané se chtějí prosadit na českém trhu proto, aby rozšířili svou působnost. Zatím byli úspěšní v Polsku a podle všeho uspějí i v Rumunsku a Bulharsku. Tam dodají olétané stroje F-16. Pointou však je, že letouny F-16 jsou jenom prostředkem k tomu, aby se v budoucnu snadněji vyjednávalo o nejmodernějších letounech páté generace F-35 Lightning II.
Tyto stroje, na jejichž vývoji spolupracuje s Američany řada zemí včetně těch evropských, jsou posledním výkřikem techniky a mají se stát páteří amerického letectva. Tomu odpovídá i vysoká cena, která se vyšplhala z původně odhadovaných 35 milionů dolarů za kus na 70 milionů a to ještě nemusí být konečné číslo. Připočíst se ještě musejí náklady na výcvik nebo logistiku a další.
ČTĚTE TAKÉ: Evropa si pořídí stíhací letouny za devět miliard eur
Konečně, Eurofighter potřebuje samozřejmě rozšířit počet zemí, které budou stroje užívat. Zatím se je podařilo prodat kromě čtyř zemí konsorcia (Británie, Itálie, Německa, Španělska) do Rakouska a Saúdské Arábie. Touha udat eurofightery a tedy i nabídnout příznivou cenu může za to, že vlády čtyř států konsorcia si letouny objednávaly v 90. letech. Dnes už vědí, že je všechny nebudou potřebovat.
"Nabídneme rozsáhlé offsety, ale napřed musí ministerstvo obrany stanovit, kolik procent offsetových programů bude chtít," říká Marco Valerio Bonelli a nasazuje na konkurenty: "Nabízíme České republice a jejímu průmyslu evropské řešení. Američané vám nedají offsety, ti chtějí jenom peníze."
V tuto chvíli ještě oficiálně o nic nejde, ale zpochybňování možných konkurentů už začalo. Co se bude dít, až se české ministerstvo obrany rozhoupe a oficiálně zahájí tendr? Bude to velká bitva. Jeden z důvodů, proč pro letecké firmy není žádný obchod malý, je to, že stíhacích letounů je na trhu nadbytek a byly do nich investovány miliardy.
Vše záleží na švédské vládě
Pokud chce Česko zachovat stíhací letectvo, zbývají mu dvě možnosti: 1) dohodnout se se Švédy na prodloužení leasingu nebo odkupu gripenů a 2) vypsat výběrové řízení a vybrat stroje znovu.
"Jsem zastáncem, aby zůstal gripen. Zavedení systému tak složitého, jako je letadlo, je dlouhodobý proces. Teprve teď, po pěti letech, dokážeme využívat jeho potenciál," říká letecký odborník z časopisu ATM Tomáš Soušek. "Pokud bychom zavedli nové letadlo, museli bychom to absolvovat všechno znovu. Stálo by to stamiliony, ať by to byly F-16 či eurofightery."
Totéž říká selský rozum. Situace se však může vyvinout jinak a rozhodnutí bude mít do značné míry v rukou švédská vláda. Kdyby totiž vojáci chtěli letouny odkoupit a Švédové by požadovali zaplacení vysoké zůstatkové ceny, mohly by ostatní varianty vyjít levněji. Tím spíš, že gripeny by měly v polovině své životnosti projít modernizací (není to podmínka, ale je pravděpodobné, že by takový požadavek od letectva vzešel). A tato modernizace není vůbec levná, takže udržení gripenů by se mohlo prodražit a například Eurofighter Typhoon či F-16 by se v tu chvíli jevily jako ekonomičtější varianty, byť by to znamenalo přeškolení, změnu logistiky atd.
Je však zde ještě jedna možnost. Zájem zástupců Eurofighteru a Američanů se dá využít k nátlaku na švédskou vládu, aby slevila. A pak si nechat zavedené gripeny, za které jsme za deset let zaplatili už bezmála dvacet miliard korun, a exportovat rozhodnutí o přezbrojení letectva do budoucnosti.
Foto: Robert Zlatohlávek, U.S. Air Force, ČTK
