Za komunismu tu větu muselo znát každé školou povinné dítě: "Ustavující sjezd Komunistické strany Československa se konal ve dnech 14. až 16. května 1921." Strana vznikla z iniciativy marxisticky laděné části sociální demokracie, která toužila po naplnění myšlenek tehdejší mezinárodní Komunistické internacionály. Vrcholem stranické politiky byly sjezdy strany. Ten, který se koná o víkendu, bude v pořadí už dvacátý čtvrtý.
BUDEME BOJOVATI I UMÍRATI!
Československé dějiny v datech z roku 1986 o I. SJEZDU KSČ z února 1923 uvádějí jedinou větu: "Jednání se soustředilo hlavně na otázky taktiky jednotné fronty a dělnické vlády." Podívejme se však do novin z počátku února 1923, kdy se v Praze sjezd odehrál. KSČ tehdy měla asi 132 tisíc členů a byla nejsilnější marxistickou stranou v demokratické Evropě. Úvodní projev sjezdu přednesl Alois Muna. "Ano, soudruzi! Chceme vést masy do bojů, nikoliv k porážce, nýbrž k vítězství," řekl mimo jiné.
Rétorika strany tedy byla kodifikována hned na prvním sjezdu ve dnech 2. až 5. února 1923. O čtvrt století později v únoru 1948 komunisti skutečně přebrali veškerou moc v Československu, samozřejmě s podporou Sovětského svazu. Už v roce 1923 totiž Muna hlásil do Moskvy: "V Moskvě nalezli jsme jediný poklad, který tam nalézá proletariát celého světa. Přesvědčení, že komunismus není utopií, nýbrž věcí možnou a naše generace že žije v dějinné epoše a je povolána, aby komunismus učinila skutkem." Na závěr projevu pak Muna pateticky slíbil: "Budeme bojovati, a bude-li třeba, dovedeme i umírati!"
Uvedené citace jsme přebrali z dobového Rudého práva. Jak ale I. sjezd KSČ hodnotil ostatní tisk? Právo lidu, tiskový orgán sociální demokracie, bylo nekompromisní: "V komunistické straně se nemyslí, protože za ni myslí Moskva. Sjezd to potvrdil, hlavně sjezdoví referenti."
MYSLÍ ZA NÁS MOSKVA
Účastníci sjezdů KSČ už myšlenku "nemyslet, myslí za nás Moskva" nikdy neopustili. Napřed si tuto pravdu potvrzovali každoročně (II. SJEZD KSČ v roce 1924, III. SJEZD v roce 1925), později co dva roky (IV. SJEZD v roce 1927, V. SJEZD v roce 1929 a VI. SJEZD v roce 1931), aby se nakonec shodli, že stačí, když se sjezd bude konat jen jednou za pět let (od roku 1931).
Kdo si ještě pamatuje komunistické učebnice "občanské nauky", ten ví, že za mezník v dějinách strany byl považován především V. SJEZD KSČ v roce 1929, kdy došlo k "prosazení Gottwaldova bolševizačního směru proti oportunismu". Tak to uváděla dobová literatura ještě na sklonku osmdesátých let minulého století. Přeloženo dnešními historiky se však V. sjezd odehrál asi v tomto duchu: "Karlínští kluci v čele s Klementem Gottwaldem se zmocnili vedení KSČ a ze strany pak odešla většina zakládajících členů, v následujících volbách ji opustila i většina voličů."
Počet členů strany po roce 1929 skutečně klesl na méně než 40 tisíc členů. Komunistům však nahrávalo, že Evropa se na počátku třicátých let ponořila do hluboké hospodářské krize. Počet členů začal opět zvolna narůstat a VI. SJEZD KSČ v roce 1931 navrhl "proletářské východisko z krize".
V následujících letech vedení strany poznamenala nejasná politika Moskvy k nástupu totalitního režimu Adolfa Hitlera v sousedním Německu. Zatímco Stalin s Hitlerem tajně spolupracovali, VII. SJEZD KSČ v roce 1936 "vyhlásil válku fašismu".
JSOU NÁS MILIONY
Válku strana přežila v ilegalitě. Další, v pořadí VIII. SJEZD KSČ se konal až po deseti letech v roce 1946. Jasně vytyčil nutnost "přerůstání národní a demokratické revoluce v revoluci socialistickou", což byl úkol, který se straně podařilo splnit relativně brzy, a už IX. SJEZD STRANY v roce 1949 mohl konstatovat, že "dělnická strana zvítězila nad buržoasií". KSČ tehdy trhala rekordy, stranický průkaz v době konání sjezdu vlastnilo přesně 2 311 066 obyvatel Československa.
Následné stalinisticko-gottwaldovské prověrky však záhy počet členů snížily na milion čtyři sta tisíc členů, takovou členskou základu alespoň vykazoval X. SJEZD KSČ v roce 1954. XI. SJEZD KSČ v roce 1958 stanovil úkol "dovršení socialistické výstavby v ČSR" a odstranění "zbytků antagonistických sil". XII. SJEZD KSČ v roce 1962 opět zdůraznil nutnost ideologické práce v boji s protisocialistickými silami. Strana nabírala nové členy, během sjezdu bylo oznámeno, že v KSČ je 1 588 589 obyvatel země.
XIII. SJEZD v roce 1966 vyzněl poněkud formálně, konal se pod heslem "Za všestranný rozvoj socialistické společnosti". Společnost se ale v následujících letech straně poněkud vymkla z rukou, naštěstí se "zdravé jádro" strany mohlo v srpnu 1968 spolehnout na zásah pěti armád Varšavské smlouvy, které přijely zničit údajnou kontrarevoluci.
V srpnu 1968 Praha zažila i mimořádný XIV. SJEZD KSČ, který později strana vymazala ze svých dějin a nahradila ho novým XIV. sjezdem v roce 1971, který se sešel pod heslem "Leninskou cestou za další rozvoj naší socialistické vlasti".
LENINSKOU CESTOU
Leninskou cestou pak kráčely i všechny další sjezdy až do pádu režimu v roce 1989. Poslední XVII. SJEZD za komunismu se odehrál v roce 1986. Z dobových projevů, které tehdy na sjezdu zazněly, připomeňme alespoň citaci z řeči ministra vnitra ČSSR Vratislava Vajnara: "Oblíbeným tématem zneužívaným nepřáteli socialismu je už po celá desetiletí šíření výmyslů a pomluv o údajném porušování lidských práv v socialistických státech."
Po roce 1989 se KSČ proměnila v KSČM a sjezdy začala znova číslovat od jedničky. Ve skutečnosti však strana cílevědomě navázala na svoji minulost a za spáchané hříchy se nikdy neomluvila. I. sjezd KSČM byl tedy ve skutečnosti už XVIII. SJEZDEM, konal se v roce v 1990. A tento víkend pak vypukl v pořadí už XXIV. SJEZD tuzemských komunistů.
Foto: archv
