Aleš Sofín
Den kopání do psů. Dají se lovit facebookoví provokatéři?

Internet zajišťuje uživatelům svobodu slova, bohužel v poslední době se toho často zneužívá. Trolling je v zahraničí i u nás oblíbený zdroj zábavy. Takzvaní trollové pro legraci zakládají na sociální síti Facebook kontroverzní skupiny, například Den kopání do psů, Znásilnil mě Zdeněk Svěrák či Den zabíjení autistů. Kdokoli se virtuálním posměváčkům na internetu postaví, musí počítat s odvetou.

Své o tom ví i Aleš Sofín z Liberce. Nelíbila se skupina mu Nesnáším vozíčkáře, kterou na Facebooku objevil v roce 2012. Vzhledem k tomu, že je sám upoután na vozík, rozhodl se s autory skupiny bojovat. V průběhu ostré diskuze ovšem pochopil, že celá věc se má trochu jinak. Začal se trollům sám vysmívat. Jak přiznává v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ, celý spor vyústil až v podávání trestních oznámení na jeho osobu.

Kromě trestního oznámení se ovšem na Aleše Sofína snesla i nevyžádaná pozornost médií. Trollové jej totiž označili za autora stránek Modlíme se za leteckou havárii slovenského hokejového týmu.

Kdy jste se poprvé s trolly setkal?

Poprvé na sociální síti Facebook ve skupině Nesnáším vozíčkáře (Sofín je sám vozíčkář - pozn. red.). Bylo to asi začátkem roku 2012. Nejprve jsem si také myslel, že to zakladatel a správce myslí vážně, ale po nějaké době jsem zjistil, o co jde. Tak jsem si řekl, že když si dělají srandu trollové, budu si z nich dělat legraci i já. Pamatuji si, že jsem to na stránky také tak napsal.

Jak začaly vaše problémy s trolly?

Problém nastal, když začali trollové psát, že já vytvářím a spravuji různé falešné stránky. To způsobilo, že lidé, co nevěděli, co je trolling, na mě začali podávat trestní oznámení a psát mi do zpráv výhrůžné a urážející zprávy. Zprávy jsem nebral nijak vážně a říkal jsem si, že lidé nevědí, jak to doopravdy je, ale trestní oznámení jsem musel řešit, i kdybych nechtěl. Myslím, že to byla jejich odplata za to, že jsem si z nich dělal srandu a různě je provokoval na jejich stránkách.

Běžní uživatelé Facebooku mi také psali, že jsem debilní mrzák, že si mě najdou a z vozíku shodí a skopou a tak různě. Ale já se o svou osobu nebál, věděl jsem, že by to pravděpodobně nikdo z nich neudělal a jen si na mně vylívají zlost.

Jak se jmenovaly stránky, jejichž autorství vám přiřkli?

Myslím si, že poprvé jsem byl označen za tvůrce facebookové skupiny Jsme pro připojení Slovenska k Maďarsku nebo Jsme pro vsypání popelu Pavla Demitry do Balatonu. Je to už delší doba a já si ty názvy stránek bohužel nepamatuji. Těch stránek bylo několik desítek, mezi nimi i událost Den kopání do psů, která inspirovala TV Nova k natočení reportáže se mnou.

Změnilo se po odvysílání reportáže něco?

Změnilo se jen velmi málo. Pouze pár lidí potom vědělo, že ty stránky nedělám já. Jediná změna nastala v komunikaci s trolly. Když zjistili, že mám vadu řeči, začali často psát namísto "to není žádný důkaz" slovo "důkaš". Chtěl bych jen upřesnit, že já jsem televizi nekontaktoval jako první, ale TV Nova si mě našla sama a mé odpovědi sestříhali tak, abych vypadal jako ublížený chudák vozíčkář.

Jak se ta trestní oznámení řešila? 

Ohledně trestního oznámení jsem byl párkrát vypovídat na policii a po nějaké době mi přišel dopis od policie, že se to odkládá.

Není trollhunter, tedy lovec trollů, ve skutečnosti sám trollem? 

Ne, určitě se nepovažuji za trolla. Ale přiznávám, že mě bavilo trolly provokovat a psát si s nimi. Bavilo mě dělat si z nich legraci, podobně jako si oni dělali z lidí, co nevěděli, co je trollení. Dá se říci, že jsem lovil trolly. Někdy více úspěšně, někdy méně.

Co vás na tom lákalo?

Lákalo mě na tom asi to, že se trollové občas chovali a psali tak jako lidé, co nevěděli, oč jde. A byli trollům pro smích.

Jak jste na tom s trolly nyní?

Nyní s trolly nijak nekomunikuji.

Existuje nějaká prevence proti trollům?

Prevence proti trollům? To je snadné, pokud vás opravdu štvou, tak na ně nereagovat, nebo když člověk ví, oč jde, tak si z nich dělat legraci, jako oni z lidí.