Dana Drábová je čerstvou držitelkou prezidentské medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy. A jako předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost se nebojí říct, že po Černobylu a Fukušimě hrozí světu další jaderná katastrofa.
Prezident Miloš Zeman má pro vás asi slabost. Když vám 28. října předával medaili, znovu vás políbil, stejně jako po spuštění Temelína před čtrnácti lety.
Pan Zeman ke mně na Hradě přikročil se slovy: "Musíme si to zopakovat, když je příležitost."
Vaše setkání se Zemanem doprovázejí od památného "jaderného polibku" pokaždé podobné vášně?
Neřekla bych, že je vášnivý, spíše dost formální. Pan Zeman to má od toho slavného polibku jako symbol. Každý holt máme nějakou slabost. Jestli chcete, řeknu vám k tomu polibku v Temelíně historku.
Povídejte!
Měli jsme tehdy trochu potíž, kolik lidí se chtělo v Temelíně zúčastnit zahájení štěpné reakce přímo v blokové dozorně. Abychom tento počet ještě nezvyšovali, řekli jsme si s kolegy, že tam nepůjdeme. Vyčkávali jsme v tiskovém středisku, které bylo v místnosti se simulátorem, což je poměrně věrná kopie blokové dozorny. Pak pan premiér Zeman vstoupil do dveří na plánovanou tiskovku a prohlásil směrem ke mně: "Vy jste si myslela, že když jsem vám sliboval, že vás políbím, tak to neudělám a že mi utečete. Žádné takové! Pojďte sem!"
A slavná pusa byla na světě.
Ale má to ještě pokračování. Byl tam fotograf rakouského Kurieru, který velmi nešťastně vykřikl: "Já to nestihl! Noch einmal!" Takže ten obrázek s polibkem je až ten opakovaný. Prostě svět chce být klamán.
Po slavnostním večeru se okamžitě objevila kritika, jestli si někteří lidé vyznamenání opravdu zaslouží. Nevyhnula se ani vám, určitě jste to vnímala.
A víte, že ani ne?
Jste prý významný státní úředník, ale nikoli vědec, který by přinášel zajímavé objevy. Jak argument vnímáte?
Nijak. Já jsem si metál neudělila. Ten, kdo mi ho udělil, k tomu musel mít důvody. Nezkoumala jsem to, ani nehodnotila. Není přece normální, aby člověk hodnotil své zásluhy. Jsem vychovaná k tomu, že když má někdo k něčemu nadání, má se snažit, aby byl užitečný. Žiju v této zemi ráda. A když něco umím, snažím se to uplatnit, aby tato země z toho něco měla. Jestli to někdo ocení, nebo neocení, to fakt není důležité.
Jaký je váš vztah s prezidentem Zemanem?
Z větší části formální, ale samozřejmě jsme spolu něco zažili. Když byl ještě premiérem, musel kvůli Temelínu vyjednávat, řekla bych dokonce zklidňovat vášně, s Rakouskem. Také vedl přístupové rozhovory s Evropskou unií. Byla to všechno vypjatá a náročná jednání. A vždycky nás u nich chtěl mít. To jsou vzpomínky, na které nezapomenete. Jinak ale žádné specifické vztahy nemáme.
CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÝ VYJDE V PONDĚLÍ 3. LISTOPADU 2014.
