Církevní restituce zbytečně vyvolávají hysterii, domnívá se pražský arcibiskup a kardinál Dominik Duka. Na druhou stranu rozumí obavám Čechů z uprchlíků ze Sýrie. "Jako církve chceme pomoci tak, abychom se mohli našim občanům zaručit za lidi, které přijmeme," říká.
Nedávno jste prohlásil, že katolická církev je pod palbou nespravedlivé kritiky. Proč si myslíte, že dvacet pět let po pádu totality má část lidí vůči ní takový postoj?
To je i pro mě trochu záhada, protože naše společnost není antikatolická, antikřesťanská nebo antiklerikální. Zřejmě je to dané dvěma věcmi. Jednak se části společnosti nepodařilo zcela začlenit do demokratických struktur. A kromě toho lidé v České republice nemají důvěru v právní stát a jsou vystaveni dezinformacím, očerňování a pomlouvání. Z toho vyrůstá i to moje tvrzení o nespravedlivé palbě kritiky.
A nemohou být důvodem i církevní restituce, které začaly v roce 2014?
My jsme s politiky dohodli, že ukončíme financování církví státem a půjdeme cestou plné soběstačnosti. Zkrátka že svůj provoz budeme financovat sami. Na základě toho pak stát církvím vrátí ty věci, které jim byly v roce 1948 bez náhrady odňaty. A výsledek je, že jsme chamtiví, nenažraní a okrádáme stát? To odškodnění nám bude vypláceno třicet let ve výši 1,5 miliardy. Pro provoz organizace je to podobná částka, jako kdyby si někdo stěžoval, že bude muset vyrovnat svůj dluh tím, že mi bude ročně dávat korunu padesát z tisícovky. Problém je asi v tom, že jde o určitou tečku za historickými událostmi, které se neměly stát. Část lidí pak má pocit spoluviny, část může být jejich názory infikována. Vím, že je to menšina, ale ve společnosti, ve které byly závist a nenávist pěstovány jako státní ideologie, je to trochu nebezpečná rozbuška.
A neutišilo by kritiku, kdyby církev peníze více využila v charitě nebo alespoň více prezentovala to, co v této oblasti dělá?
Můžu samozřejmě přejít na formu reklamy a humbuku a říkat, co všechno budeme dělat. Ale já nechci být jako některé politické strany nebo hnutí, které slibují lidem modré z nebe. 
My jsme neřekli, že nebudeme dávat peníze na charitu. My ji provozujeme už teď. Ale je potřeba si uvědomit, že církev je zřizovatelem více než deseti tisíc jednotek, organizací, ve kterých pracuje spousta zaměstnanců. A podíl duchovních v nich nepřesahuje dvanáct nebo patnáct procent. Zbytek jsou obyčejní lidé, kteří mají rodiny a musejí být z něčeho živi. My nedostáváme ty miliardy, abychom s nimi mohli volně manipulovat. My je musíme investovat tak, aby mohly pomáhat a zajistit nám peníze na provoz, na platy nějakých pěti nebo šesti tisíc zaměstnanců.
Celý rozhovor čtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vyjde v pondělí 22. prosince 2014.
