Wednesday Mašková a Čingis Kratochvil jsou oficiální česká jména. Úřady uznaly i Biserku nebo Gyatsa. Bizona či Střelu naopak odmítly. A to víte, že mezi námi žije šest Ninelů (Lenin pozpátku), tenisté Pták se Šourkem a hematoložka Drakulová?
Jméno Winnetou mi vybrali bráškové a ségry. Měl jsem jich devět, vypráví v Kostelci nad Ohří osmačtyřicetiletý Winnetou Milenko. V roce 1967 vrcholila doba filmových mayovek a volba jeho sourozenců byla tudíž nasnadě. Další bratr se měl jmenovat Old Shatterhand Milenko, ale to už na matrice neprošlo. Rodina tehdy žila ve slovenských Michalovcích a požadavek na jméno Winnetou (podle německého přepisu s "W") úřady zaskočil. "Šlo to až k Husákovi, byl jsem tři měsíce bez jména," říká Milenko.
Nosíval černou hřívu, která se jménem dokonale souzněla. Užil si s ním řadu historek. Třeba když na motorce překročil rychlost a policisté ho po užaslých dotazech propustili s varováním, že není na prérii. Nebo v hospodě, kde na něho kamarádi volali "Vinete!". Dříve nebo později se někdo zeptal, co je to za jméno. "Winnetou, jo? Tak to já jsem Sandokan," zaznělo třeba. Následovala sázka a po předložení občanského průkazu inkasování výhry v podobě metru piv. Na vojně ho zase oslovovali "náčelníku" a skutečný velitel se mohl vzteknout.
Dnes žijí v Česku dva Winnetouové. Druhý se jmenuje Winnetou Tancoš a je to vnuk pana Milenka. Tiskne se k dědovi a říká, že je mu šest. Jeho maminka Taťána vzpomíná, jak se synkem navštívila svého bratra, který se uchytil ve velkoskladu zeleniny kdesi u Londýna. Při cestě zpátky zdržovali pasoví úředníci trajekt v Doveru celou hodinu, než jim došlo, že pas malého Winnetoua není kanadský žert. "Musela jsem předložit i rodný list," říká mladá žena. Při zápisu do školy pro změnu nevěřila svým očím paní učitelka. "Jmenovat se Winnetou není jen tak," směje se Milenko.
Češi jako poleno
Winnetou Milenko, Bernardina Bachratá, Narcis Bejček, Pamela Slepičková, Biserka Vondrušková, Wednesday Mašková, Věkoslav Šmikmátor, Čingis Kratochvíl, Fatima Cvrčková, Perchta Kazi Pátá... Vše jsou jména žijících českých občanů zapsaná do matrik. Kuriózní návrhy posuzuje soudní znalkyně Miloslava Knappová nebo oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR s touž pravomocí. Jeho vedoucí Milan Harvalík komentuje nechtěnou komičnost spojení zmíněných křestních jmen a příjmení: "Rodiče mívají pocit, že příjmení, které jim nepřipadá nejlepší, exkluzivním jménem vylepší. To ale nefunguje. Je to jako kombinovat šaty z tržnice se značkovým oblečením. Luxus tržnici nespasí, naopak ji ještě zvýrazní." Hovoříme o zákonných omezeních, která u nás upravují výběr nových jmen.
Obecně platí, že když jméno figuruje v základní podobě v některém jazyce, jeho zapsání nic nebrání. Četnost příjmení i křestních jmen lze zjistit na serveru Příjmení.cz. Například Biserky žijí v Česku tři. Doktor Harvalík jméno nezná, ale vzpomene si na Bisera Arichteva, režiséra seriálu Vyprávěj: "Bude to ženská forma tohoto bulharského jména,'ka' je zde přechylovací přípona." Slovník jeho předpoklad potvrdí. Pokud jde o Winnetoua, vědec se nedomnívá, že by někde na prérii střílela bizony etnická skupina užívající toto jméno. Poslední slovo však má vždycky matrika. Úředníci v roce 1967 zřejmě přihlédli k boomu mayovek a Milenkovým vytouženého Winnetoua přiklepli.
Zvláštních křestních jmen přibývá. V Česku se usazují cizinci a jejich děti logicky nesou cizí jména; třeba Španělka Elena Buixaderasová pojmenovala své syny Iker a Aimar. I Češi se v posledním čtvrtstoletí poohlížejí za hranicemi. Příkladem může být Jan Kurel, Čech, jehož praděd postavil na Žižkově hospodu. S manželkou pojmenovali syny Sven a Torstein. Prý měli dobrý pocit ze zvukomalebnosti těch jmen. A rozhodně se nenaplnily předpovědi starších lidí, že se klukům budou ostatní děti kvůli jménům posmívat. "Těm je to fuk, exotických jmen slyší kolem sebe spoustu," říká Kurel.
Stalinmíre, oběd!
Doktor Harvalík tato slova potvrzuje. Jeho úřad nedávno uznal jména Gyatso a Bankanza. "První je z tibetštiny, druhé z jednoho z jazyků užívaných v Kongu," říká. Doktorka Knappová naopak uvádí jména, která v poslední době odmítla. Čeští novorozenci se měli jmenovat Jardariáš, Bizon, Invest, Hennesey, Palermo, Skippy, Střela nebo Puma.
Příběh o Stalinmírovi mi vyprávěl fotograf Jaroslav Franta, vnuk věhlasného gynekologa a porodníka předválečné Prahy. V Dobřichovicích mu v restituci vrátili vilu ve stylu anglického zámečku se zahradou velkou jako fotbalové hřiště. S takovými buržousty se režim po únoru 1948 nepáral a strana nastěhovala do vily hned tři komunistické rodiny. Jedna byla natolik kovaná, že synovi dali jméno Stalinmír. "Když ta paní vyšla v poledne na balkon a volala 'Stalinmírku, oběd', bylo nám všelijak," líčil s humorem Franta. Rodina se později odstěhovala, uběhla desetiletí, a někdy po listopadu 1989 zastavil před vilou přepychový vůz. "Vylezl chlápek, a prý jestli se na něj pamatuji. Bodejť bych se nepamatoval," ušklíbl se Franta, "byl to Stalinmír." Emigroval do Spojených států a domohl se tam značného jmění. Pravděpodobně se nechal přejmenovat.
Podobná jména ovlivněná komunistickou ideologií vznikala v sovětském Rusku a SSSR po roce 1917. "Například se objevilo jméno Ninel, což je Lenin pozpátku," poznamenává doktor Harvalík. V SSSR také přišla na svět řada holčiček obdařených jmény Kim nebo Gertruda. Z oslnění anglickou Kimberley nebo dokonce germánskou Gertrudou rozhodně nelze sovětské soudruhy podezřívat. "Jméno Kim vzešlo ze zkratky pro Komunistickou internacionálu mládeže a Gertruda byla složenina z geroj truda, hrdina práce," vysvětluje jazykovědec. Nevhodnost podobných patvarů v Rusku ještě zviditelnilo otčestvo, tedy užívání jména po otci. Ve svatém porevolučním nadšení se v Sovětském svazu objevilo například jméno Traktor. "Bylo to nevhodné, ale třeba Natalie Traktorovna, to bylo ještě horší. Tato jména pomalu zanikala," říká doktor Harvalík.
Bájná Pětiletka Koniprdová
Často citovaným českým jménem tohoto střihu je Pětiletka Koniprdová. Hovoří se také o křestních jménech Dvouletka, Revoluce a Klementa. TÝDEN se vydal po jejich stopách. Již zmíněný internetový server informuje, že dnes žijí v Česku tři Klementy a šest Ninelů (!), o ostatních není zmínka. Doktorka Knappová TÝDNU napsala, že nemá přesné informace o situaci v padesátých letech, ale vlna ideologicky motivovaných jmen podle ní Československo minula. Pětiletku Koniprdovou zná pouze jako žert. Kolega jí vyprávěl o Pětiletce Šestákové, ale ani existenci této osoby nemůže potvrdit. Stalinmír je ale fakt, pan Franta neměl k vymýšlení takové historky důvod. Pětiletka Koniprdová však zřejmě patří do říše bájí.
CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V ČASOPISU TÝDEN, KTERÝ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
