Stanislav Gross patřil po listopadu 1989 k nadějím obnovené sociální demokracie. Už v červnu 1992 usedl do poslaneckých lavic a postupně získával další funkce. Před 20 lety, 26. července 2004, Grosse tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval do funkce premiéra. Gross se stal nejmladším premiérem v historii ČR.
Křeslo předsedy vlády koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU Gross ale opustil po pouhých osmi měsících kvůli aféře kolem pořízení bytu. Po odchodu z politiky se věnoval advokacii. Jeho život ukončila předčasně vážná nemoc, zemřel v dubnu 2015 ve věku 45 let.
Cesta do čela vlády se pro Stanislava Grosse uvolnila po volbách do Evropského parlamentu v roce 2004. Kvůli neúspěchu kandidátů ČSSD rezignoval tehdejší šéf strany a premiér Vladimír Špidla na obě své funkce a vedení socialistů pověřilo jednáním o nové vládě dosavadního prvního místopředsedu vlády a ministra vnitra Grosse. Tuto volbu přijal i prezident Václav Klaus, když jej požádal, aby zahájil jednání o nové vládě. Gross se jako statutární místopředseda stal i úřadujícím předsedou ČSSD. Výsledkem jednání staronové koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU byla nakonec vláda, která se od předchozí Špidlovy příliš nelišila.
Již krátce poté, co prezident v srpnu Grossův tým jmenoval do funkcí, nový premiér popudil část veřejnosti. Ředitelem úřadu vlády totiž jmenoval Pavla Přibyla, který sloužil jako jeden z velitelů pohotovostního pluku při potlačování demonstrací odpůrců komunistického režimu. Přibyl nakonec pod tlakem veřejnosti odstoupil a Gross připustil, že jeho jmenování byla chyba.
Svou pozici musel Gross obhajovat i uvnitř sociální demokracie. Zprvu se mu podařilo stranu stabilizovat, po debaklu ČSSD v podzimních volbách v roce 2004, ve kterých sociální demokraté nezískali žádný mandát v Senátu a propadly i v krajských volbách, se však názorový střet uvnitř strany znovu otevřel a hlavním Grossovým oponentem se stal místopředseda ČSSD a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Strana se opět semkla až po požadavku KDU-ČSL na Grossův odchod z čela vlády - sociální demokraté svého lídra podpořili a v březnu 2005 ho zvolili řádným předsedou strany.
O aféře, která jej stála slibně rozjetou politickou kariéru, Gross dlouho mlčel, pravdu odkryl až v roce 2014. "Kdybych se býval nebál přiznat, že jsem byt financoval z poslaneckých náhrad, tak jsem se vyhnul tomu, že jsem se zamotal do polopravd a lží," řekl tehdy v televizi Gross, který již v té době bojoval s vážnou nemocí (trpěl amyotrofickou laterální sklerózou). Expremiér řekl, že "přijal Krista", ale byl také přesvědčen, že se nemá za co stydět.
Nejasný původ peněz na pořízení bytu na pražském Barrandově ale nebyl jedinou kauzou spojovanou s Grossem. V roce 2007 vydělal desítky milionů korun díky obchodu s akciemi jednoho z nejvýznamnějších tuzemských obchodníků s elektřinou, firmy Moravia Energo. Expremiér dva roky po odchodu ze Strakovy akademie podíly nakoupil za 20 milionů korun, aby je po půlroce prodal více než pětkrát dráž. Pozornost vzbudily i firmy, jež obchod umožnily.
Na pořízení akcií Grossovi půjčila slovenská pobočka české firmy Key Investments (ta neúspěšně spravovala peníze několika pražských městských částí i dalších měst). Od bývalého premiéra pak 31 procent akcií Moravia Energo koupila firma Arca Capital Bohemia slovenského finančníka Pavola Krúpy. Obchodem, který Grossovi umožnil žít pohodlný život nebo pořídit dům na pražském Slivenci a byt na Floridě, se později zabývala i protikorupční policie, případ ale odložila.
Do ČSSD vstoupil nedlouho po 20. narozeninách a kariéru zpočátku spojil s Mladými sociálními demokraty, které vedl mezi roky 1990 a 1993. Gross byl od počátku známý jako obratný zákulisní vyjednávač a v průzkumech veřejného mínění patřil mezi nejpopulárnější politiky. Jako představitele nadějné nastupující generace politiků jej v 90. letech zmínil i prezident Václav Havel, hovořilo se o něm jako o "korunním princi" někdejšího předsedy ČSSD Miloše Zemana, jemuž Gross v roce 1993 pomohl se zvolením do čela strany. Pozdější prezident se ale později stal jedním z kritiků Grosse, označil jej dokonce za svůj velký omyl. Rozbuškou se stala prezidentská volba v roce 2003, kdy se proti Zemanovi nakonec postavila i velká část ČSSD.
"Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nikdy nesmí stát směšný," napsal Zeman v knize Jak jsem se mýlil v politice (2005) s odkazem na Grossovu volební kampaň s heslem Myslím to upřímně. Grossovo působení v politice připomínají i spekulace o jeho roli v privatizaci Unipetrolu nebo zpochybňované studium na pražské právnické fakultě. Tu dokončil v roce 1999, ovšem úroveň jeho diplomové práce byla později v tisku zpochybňována.
Gross se narodil 30. října 1969 v Praze, po ukončení střední průmyslové dopravní školy byl kandidátem na strojvedoucího, pak jej ale pohltila politika. Dvanáct let, do září 2004, byl poslancem, mimo jiné vedl klub ČSSD (1995 až 2000) a dva roky byl místopředsedou dolní komory (1998 až 2000). Od dubna 2000 do jmenování premiérem vedl ministerstvo vnitra.
V ČSSD byl od roku 2000 místopředsedou, v roce 2001 se pak stal druhým mužem strany. Po odchodu z politiky se dal na advokátní dráhu (již v březnu 2004 získal na Západočeské univerzitě v Plzni titul JUDr.). Nejprve byl koncipientem, od roku 2009 působil jako samostatný advokát.
Gross byl dvakrát ženatý; poprvé se oženil už v roce 1990, manželství ale tehdy vydrželo jen krátce. S druhou manželkou Šárkou se seznámil v restauraci Poslanecké sněmovny, kde pracovala jako servírka. Vzali se v roce 1996 a měli spolu dvě dcery - Denisu a Natálii.
