Klausův pardon
Hasenkopf: Amnestii vypracovalo ministerstvo spravedlnosti

Amnestie tak, jak ji nakonec vyhlásil na počátku ledna tehdejší prezident Václav Klaus, vycházela z textu, který vypracoval někdo na ministerstvu spravedlnosti. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ to tvrdí poradce Kanceláře prezidenta republiky Pavel Hasenkopf. "Celou dobu o všem věděl ministr Blažek. Není pravda, že se v tom neangažoval," konstatoval Hasenkopf. Ministr označil jeho tvrzení za lež a zvažuje právní kroky. Hasenkopf si podle Blažka "kompenzuje frustraci ze ztráty místa na Hradě".

Pane Hasenkopfe, už jste se setkal se Zemanovým kancléřem Vratislavem Mynářem poté, co vás označil za jednoho ze tří autorů novoroční amnestie?

Pan kancléř se mnou chtěl mluvit v pondělí. Vzkázal jsem mu, že už jsme si všechno řekli přes média a že pokud mi chce předat výpověď, tak od toho máme na Hradě personální odbor. A pokud se mnou chce mluvit o něčem jiném, tak jedině před svědky, protože už mu nevěřím, že má slova opět nepřekroutí, a že mu dodám kontakt na svého právního zástupce.

Tušíte, jak mohl dospět k tomu, že jste se podílel na konečném znění amnestie?

Myslím, že jeho detektivní metody nejsou úplně na odborné výši. V podstatě nedokázal rozeznat obyčejný pokus o osobní pomstu ze strany některých dalších hradních zaměstnanců od pravdy.

Tomu nerozumím. Můžete to upřesnit?

V tuto chvíli bych si to ještě nechal pro sebe.

Vy jste se s ním setkal den předtím, než vás označil v Právu za spoluautora...

To je pravda. Setkal jsem se s ním v pátek, vůbec jsem neměl tušení o tom, co si o sobě přečtu den nato v novinách. Rozhovor to byl korektní, nikoli nepřátelský, přislíbil jsem mu, že mu v pondělí dodám všechny dokumenty o tom, jak na Hradě vznikala amnestie, a popřáli jsme si hezký víkend. To, co řekl den nato médiím, mne šokovalo svou naprostou bezskrupulózností a zákeřností.

O jaké dokumenty šlo?

Zadání amnestie, pokyny, které jsem dostával, výstupy.

Vy sám jste ale na textu amnestie pracoval, ne?

To je pravda, ale ta má verze nakonec nebyla použita. V podstatě šla do stoupy.

Jak ta vaše práce na amnestii vypadala?

Zadání jsem dostal 19. října. Bylo velice povšechné, široké, takže jsem se asi týden pokoušel zjistit od nadřízených nějaké užší pokyny, abych věděl, co se vlastně po mně chce. To se mi nepodařilo. Takže jsem začal amnestii psát tak, jak bych si ji představoval já, kdybych měl naprosto volnou ruku.

Od koho jste dostal zadání tu amnestii vypracovat?

Bez komentáře.

A v čem se lišila od té, která byla nakonec použita?

Nechtěl jsem napsat klasickou amnestii, jejímž cílem je jenom vyčistit vězení, aby bylo potřeba ji za pět let vyhlásit znovu. Dohoda uvnitř Hradu zněla, že by amnestie měla mít určitý filozofický podtext. Nikdo mi ale nebyl schopen říct jaký. Vzal jsem to proto tak, že by to měl být vzkaz zákonodárcům, který by jim řekl, že je tu skupina vězňů, kteří do věznice ani nepatří. V celé Evropě máme největší počet vězňů na hlavu, to asi nebude náhoda. Také jsem chtěl opravit nedopatření, ke kterým došlo v roce 2010 při přijetí trestního zákoníku. Tuhle verzi jsem odevzdal 28. listopadu a tím to pro mě skončilo.

Zmiňoval jste se, že ta vaše varianta nakonec přijata nebyla.

To je pravda, na začátku prosince jsem dostal na stůl úplně jinou verzi amnestie. Měl jsem se vyjádřit, co si o ní myslím. Když jsem se na ni podíval, můj první dojem byl, že to je přesně to, co jsme nechtěli. To jsme rovnou mohli říct ministerstvu spravedlnosti, ať si to připraví samo na míru.

Proč?

Nemělo to vůbec žádný podtext, snahu na něco upozornit. Bylo to jenom o tom, že se uvolní věznice a soudy se zbaví spisů, se kterými neumějí hnout. To jsem také napsal ve svém vyjádření. Moji nadřízení byli tak solidní, že už mě nenutili pracovat na něčem, s čím jsem se nemohl ztotožnit. Pak jsem viděl až definitivní verzi někdy přesně před Vánocemi s tím, že se mám na to podívat jenom technicky, rychle a vůbec nezasahovat do obsahu. Tahle třetí verze se od té druhé lišila jenom v detailech.

Kdo tu novou verzi vypracoval?

Já si myslím, že verzi ze začátku prosince vypracoval někdo na ministerstvu spravedlnosti. Ale nebyla podepsaná. Vím jen tolik, že celou dobu o všem věděl ministr Blažek. Není pravda, že se v tom neangažoval. V téhle verzi byl aboliční článek ještě článkem jedna, protože logicky napřed řešili zastavení trestních stíhání a  teprve poté prominutí již uložených trestů. Bylo vidět, že to psal právník, který nemíchá  hrušky s jablkama, mělo to štábní kulturu. Potom to někdo - zřejmě už na Hradě - upravil, udělal z abolice článek dva, čímž z toho udělal guláš. Na druhou stranu omezil prominutí podmíněných trestů - autor té prostřední verze navrhoval prominout podmínky úplně všechny.

Z čeho usuzujete, že tu druhou verzi, ze které nakonec vzešel konečný text amnestie, vypracoval někdo na ministerstvu spravedlnosti?

Podobně, jako poznáte na první pohled Moneta od Picassa. Je to tamější právnický rukopis. A mám i své další důvody si to nejen myslet, ale být o tom přesvědčen.

V čem se lišila vaše verze od té ministerské?

Velmi obecně řečeno, ten rozdíl byl asi jako mezi skalpelem a sekyrou. Méně obecně řečeno, chtěl jsem napsat něco, co by na závěr Klausova mandátu s ním alespoň trochu smířilo i jeho letité zavilé nepřátele. Konkrétně, navrhoval jsem prominout tresty vyhoštění Slovákům, protože šlo o 20. výročí rozdělení Československa a bral jsem to jako vstřícný krok k našim bývalým spoluobčanům. Tresty jsem navrhoval snižovat jen poměrně, nadto jen ty, které byly uloženy maximálně na pět let odnětí svobody. Navrhoval jsem propustit většinu pachatelů nedbalostních trestných činů - s výjimkou opilců za volantem, samozřejmě. Navrhoval jsem nadstandardní amnestii pro seniory, vážně nemocné a matky s dětmi - těm by se prominula větší část trestu než ostatním odsouzeným. Nadstandardní amnestii jsem navrhoval pro pachatele zločinů spáchaných v afektu, tedy nikoli chladnokrevně. Navrhoval jsem propustit pachatele verbálních trestných činů. Opravdu mám averzi k nacistům a každému, kdo chce omezovat svobodu druhých, ale současně nechci omezovat jejich svobodu jen proto, že vykřikují nějaká hesla, a ještě jim tak dělat na státní útraty reklamu. A konečně a tak trochu především, navrhoval jsem amnestovat všechny drobné úvěrové podvodnice, které v obavě před exekutorem si vzaly novou půjčku, aniž by bance přiznaly, že už jsou po uši v dluzích. Právě tato skupina odsouzených žen je příčinou toho, že se v posledních několika letech tolik zvedla ženská kriminalita.

Mám-li to shrnout, je odjakživa mým názorem, že hlupáci do vězení nepatří, a z toho jsem vycházel.  Pochopitelně tam byly výjimky tak, aby se amnestie v žádném případě nevztahovala na pachatele vybraných zločinů, například vraždy či znásilnění, a na určité skupiny mafiánů, které lze stručně popsat jako mafiány, sadisty či recidivisty.

Asi největší kontroverze vzbudil druhý článek amnestie, který zastavil trestní stíhání trvající déle než osm let. To bylo i v té vaší verzi?

Ano a ne. Já jsem se ještě ujišťoval, že opravdu chceme zastavit trestní stíhání. Ale musím upozornit, že snad každá amnestie v minulosti nějakou abolici obsahovala. To, čím se liší ta současná abolice od všech minulých, spočívá v tom, že všechny předchozí amnestie zastavovaly jen ta trestní stíhání, na která by se tak jako tak vztahovala amnestie, pokud by ta trestní stíhání byla dotažena až k vynesení rozsudku. Například: "Pouštím všechny, kteří dostali trest do dvou let, a současně zastavuji trestní stíhání všech, kterým hrozí maximálně dvouletý trest. Amnestie z ledna 2013 byla jedinečná tím, že se snažila naznačit státním zástupcům a soudcům, že pokud stíhá někoho, komu hrozí maximálně deset let, již devátým rokem, tak už je to opravdu za hranou.

Ten konečný návrh abolice se nějak lišil od té vaší varianty?

Má verze abolice se měla vztahovat pouze na vlekoucí se trestní stíhání pro přečiny, drobné úvěrové podvody, verbální trestné činy a trestné činy spáchané v afektu. Jen pro upřesnění dodávám, že přečinem je takový trestný čin, za který vám hrozí méně než pět let vězení. Nadto má verze dávala justici lhůtu, během které si mohla vytipovat ty nejkřiklavější případy a dotáhnout je do konce ještě do 7. března, tedy do posledního dne mandátu prezidenta Klause.

Proč podle vás nakonec nebyla přijata ta vaše varianta, a to jak u celé amnestie, tak u abolice?

Kladla příliš vysoké nároky na soudce a státní zástupce.

Já se ještě vrátím k tomu rozhovoru v Právu, ve kterém vás kancléř Mynář obvinil ze spoluautorství amnestie. Mimo jiné tam řekl i to, že není spokojený s vaší prací.

Nevím, jak tohle vůbec může říct. Vždyť my jsme se poprvé viděli až v ten pátek. Navíc celých pět týdnů byl politický odbor, kde jsem působil, bez hlavy. Nikdo se s námi nebavil, nikdo nás neúkoloval, nevěděli jsme ani, komu máme dávat schvalovat a podepisovat odpovědi, které jsme připravili na podněty občanů. Když jsem chtěl koncem března den dovolené, nastala obrovská bojová hra na téma, kdo mi ji vlastně má podepsat, všichni si to přehazovali jak horký brambor. Do dnešního dne nové vedení nebylo schopno připravit jakoukoli organizační změnu a říct řadovým zaměstnancům, co vlastně chce. Jediný odbor, který šlape jak hodinky, je zahraniční odbor. Takže jsem se celých pět týdnů úkoloval sám.

Čím?

Vycházel jsem z toho, že mám stejnou náplň práce jako dříve. Mimo jiné jsem tak napsal dvě nebo tři stanoviska k zákonům a věnoval se věcem, které by podle mého pana prezidenta mohly zajímat. Jednak se to týkalo petice s pěti tisíci podpisů, kde lidé protestovali proti sloučení revmatologického ústavu s Všeobecnou fakultní nemocnicí. Zkoumal jsem to a zjistil, že to není jediný ekonomický nesmysl plánovaný ministrem Hegerem, dalším je plánované sloučení Endokrinologického ústavu a IKEM.  Nevedlo by to sice ke snížení počtu lůžek, jen k zániku uceleného, světově uznávaného výzkumu v oblastech revmatologie a endokrinologie u nás. Z vlastní iniciativy jsem pak připravoval podklady k situaci v Norsku, které bezdůvodně odebírá českým občanům děti a odnárodňuje je. Takových případů je tam asi deset. Měl jsem pocit, že toto vše je hodno pozornosti prezidenta Zemana. Nyní tedy využívám příležitosti a snažím se to medializovat i bez jeho přispění.

Blažek: Veřejně vyslovená lež se stává standardem

Ministr Pavel Blažek (ODS) označil Hasenkopfovo tvrzení, že amnestii připravil jeho úřad, za lež. "Je to absolutní lež," řekl Radiožurnálu. "Hrátky všech bývalých či současných pracovníků Hradu o autorství amnestie mě pouze rozesmívají. K amnestii a její přípravě jsem už od 1. ledna říkal spoustu věcí, a nemám na tom vůbec co měnit," doplnil ministr, jenž nyní zvažuje právní kroky proti Hasenkopfovi. "Nechce se mi jen nečinně přihlížet, jak se veřejně vyslovená lež stává standardem, který v naší společnosti může bez následků kohokoliv poškozovat. V souvislosti s výroky pana Hasenkopfa o amnestii proto zvažuji právní kroky," sdělil ministr.