Osobnost
Havel přispěl k pádu komunismu a přiblížil ČR světu

Václava Havla vnímají ve světě dodnes jako velkou postavu boje za svobodu. Někdejší vězeň totalitního režimu byl prvním prezidentem po listopadové revoluci v roce 1989, v čele země stál i po rozpadu Československa, na Hradě setrval celkem více než 12 let. A i po svém odchodu zůstal tento známý myslitel a bojovník za lidská práva výraznou osobností, jejíž slovo mělo velkou váhu nejen v ČR.

A to vše navzdory skutečnosti, že v Česku jeho popularita v době jeho prezidentování spíše klesala. Opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu za mír, síla jeho osobnosti napomohla vstupu ČR do NATO. "Prezident Havel učinil český národ hrdým. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a Českou republiku na mapu doby po studené válce," prohlásila o něm bývalá ministryně zahraničních věcí USA a česká rodačka Madeleine Albrightová.

V úřadu prezidenta Havel zboural mnohá dosavadní tabu, jeho koncept takzvané nepolitické politiky však měl řadu kritiků. Pražský hrad po nástupu do funkce změnil k nepoznání, otevřel ho veřejnosti i světu a vrátil mu ztracenou důležitost. Mnohým však tehdy vadila jeho údajná tolerance k bývalým komunistům a také rozsáhlá amnestie vězňů odsouzených za bývalého režimu.

Ani velká autorita, kterou měl po prvním zvolení, nic nezměnila na vleklých diskusích o státoprávním uspořádání Československa v roce 1992. A období po jeho abdikaci a návratu do čela nového českého státu zase poznamenaly spory s tehdejším předsedou ODS a premiérem Václavem Klausem. A právě Václav Klaus se v únoru 2003 stal novou hlavou státu poté, co vypršelo Havlovo druhé období ve funkci prezidenta ČR.

Ceněným autorem

Havel dramatik je ceněným autorem, jehož hry byly v hojně uváděny na českých i zahraničních scénách. Napsal na dvě desítky divadelních her, z nichž nejznámější jsou absurdní dramata Zahradní slavnost (1963), Žebrácká opera (1972), Audience (1975) nebo Largo desolato (1984). Jako dramatik se znovu připomněl v roce 2007, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení. Stejnojmenný film na její motivy v roce 2010 i sám režíroval, čímž si splnil celoživotní sen. Havel je také autorem mnoha kritik, komentářů, studií a esejů.

Básník, dramatik, spisovatel, publicista a politik Havel se narodil 5. října 1936 v rodině pražského stavebního inženýra a podnikatele Václava Miloše Havla. Členové rodiny v minulosti prosluli jako významní filmoví podnikatelé a stavitelé, kteří výrazně ovlivnili tvář české metropole. Dědeček Václav Havel v letech 1907 až 1915 vybudoval palác Lucerna, otec Václav s bratrem Milošem zase v rámci společného podniku spravovali Barrandovské terasy.

Mladý Václav Havel navštěvoval Reálné gymnázium a Kolej Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, výběrovou školu vedenou po anglickém vzoru. Po převratu v roce 1948 se už mohl jen vyučit chemickým laborantem. Později vystudoval večerní gymnázium a až v polovině 60. let dramaturgii na DAMU.

Bývalý režim ho řadil mezi své hlavní nepřítele, neboť měl velkou autoritu v disentu. Vystrnadit Havla z republiky se ale nepodařilo, dostat do vězení ano - už po vzniku Charty 77, později ještě několikrát, celkem téměř na pět let. Oporou mu byla manželka Olga, s níž se oženil v létě 1964. V článku Kdo je Václav Havel z Rudého práva 28. února 1989 ho také označili za rozvraceče a nepřítele.

V listopadu 1989 Havel spoluzaložil Občanské fórum, jehož se stal jedním z hlavních mluvčích a vyjednávačů s představiteli komunistického režimu. V prosinci 1989 jej zvolili prezidentem a v čele Československa a poté Česka zůstal až do roku 2003 (s půlroční přestávkou v roce 1992).

V lednu 1996 zemřela jeho žena Olga a o rok později se oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou.

V 90. letech Havla sužovalo zdraví a několikrát byl v bezprostředním ohrožení života. V prosinci 1996 mu lékaři kvůli nádoru odebrali část plíce, v dubnu 1998 se během dovolené v Innsbrucku podrobil dramatické operaci proděravělého tlustého střeva. Havel přestal kouřit a změnil způsob života.

"Poloprezidentské období"

"Poprezidentskému" období Havlova života dominovala lidská práva - opakovaně podpořil kubánskou opozici, disidenty v Bělorusku, angažoval se kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji a několikrát vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku. Byl čestným předsedou českého PEN klubu, v posledních letech života se věnoval i projektu své knihovny.

Zemřel 18. prosince 2011 a na jeho pohřeb 23. prosince dorazily do Prahy desítky zahraničních delegací, osobně se s ním rozloučily i desetitisíce Čechů.

Letos na podzim má jeho osobnost připomenout unikátní dokument Tady Havel, slyšíte mě? režiséra Petra Jančárka, pokládaného za posledního dvorního dokumentaristu prezidenta Havla. Ten mu podle jeho slov v roce 2009 řekl: "Nechcete natočit zbytek mého života?" A projevil mu velkou otevřenost a důvěru. Díky tomu mohlo vzniknout přes 200 hodin dosud nikde nepublikovaného výchozího materiálu pro celovečerní dokument.