V divadle začal jako kulisák a nakonec jeho hry pronikly až na světová jeviště. Jako politik během roku 1989 došel z vězeňské cely až na Pražský hrad. Sám bývalý prezident Václav Havel, který zemřel v neděli ráno ve věku 75 let, o sobě říkal, že se jeho život skládal z podezřele velkého množství paradoxů.
Jako jeden ze základních faktorů, které ovlivnily jeho další osud, uváděl Havel svůj původ, který jej stále jakoby vyřazoval z kolektivu. V dětství byl "panským synkem" z bohaté rodiny, po nastolení komunistického režimu v roce 1948 zase občanem s nevyhovujícím kádrovým profilem.
Narodil se v roce 1936 v Praze jako starší ze dvou synů stavebního podnikatele Václava Miloše Havla. Jeho otec byl spolumajitelem Podniků bratří Havlů, v jejichž vlastnictví byly mimo jiné i pražský palác Lucerna a terasy na Barrandově. Havlův mladší bratr Ivan Miloš se věnuje vědě a filozofii.
"Rozpačitý intelektuál"
Mladý Václav Havel navštěvoval Reálné gymnázium a Kolej Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, výběrovou školu vedenou po anglickém vzoru. Po převratu v roce 1948 se však už mohl jen vyučit chemickým laborantem. Později vystudoval večerní gymnázium a až v polovině 60. let dálkově dramaturgii na DAMU.
Již od roku 1961 přitom působil v pražském Divadle Na zábradlí, pro jehož soubor později napsal například hry Zahradní slavnost či Ztížená možnost soustředění. Svou činnost neomezil jen na uměleckou sféru, byl předsedou Klubu nezávislých spisovatelů, členem Klubu angažovaných nestraníků a působil v měsíčníku Tvář.
V roce 1964 se po osmileté známosti oženil s Olgou Šplíchalovou, která vyrůstala v dělnickém prostředí pražského Žižkova. Podle Havla právě Olga korigovala jeho sklon být "rozpačitým intelektuálem".
Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu
Z nepřítele prezidentem
Mezinárodní rozměr Havlovy osobnosti začal dělat vládnoucímu režimu starosti zvláště po roce 1977, kdy se významně podílel na vzniku opozičního hnutí Charta 77. Za své postoje byl několikrát stíhán a ve vězení strávil téměř pět let.
Pak ale normalizační režim padl a v závěru prosince 1989 byl hlavním aktérem další absurdní situace, když stále ještě komunisty ovládaný parlament jednohlasně zvolil prezidentem právě "nepřítele socialistického zřízení" Václava Havla.
O dva roky později, kdy bylo zřejmé, že společný stát Čechů a Slováků zanikne, Havel z funkce prezidenta odstoupil. Po vzniku samostatné ČR se v lednu 1993 stal jejím prvním prezidentem a na další pětileté období jej parlament zvolil v roce 1998.
Albrightová: Havel učinil český národ hrdým
V úřadu prezidenta Havel zboural mnohá dosavadní tabu, jeho koncept takzvané nepolitické politiky však měl řadu kritiků. Pražský hrad po nástupu do funkce změnil k nepoznání, otevřel ho veřejnosti i světu a vrátil mu ztracenou důležitost. Mnohým však vadila jeho údajná tolerance k bývalým komunistům a také rozsáhlá amnestie vězňů odsouzených za bývalého režimu.
Zatímco Havlovo působení na domácí politické scéně není vnímáno jednoznačně, v zahraničí je nejznámějším českým politikem polistopadového období. Podle politologů byla právě jeho osoba pro zahraničí zárukou kontinuity a stability.
"Prezident Havel učinil český národ hrdým. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a Českou republiku na mapu doby po studené válce," prohlásila o něm bývalá ministryně zahraničních věcí USA a česká rodačka Madeleine Albrightová.
Milovaná Olga a pronásledovaná Dagmar
Havlův osobní život po listopadu 1989 poznamenaly dvě zásadní události. V lednu 1996 zemřela jeho manželka Olga, která si získala respekt široké veřejnosti. A o rok později se oženil s populární herečkou Dagmar Veškrnovou, což vyvolalo rozporné reakce a manželům zaručilo trvalý zájem bulvárních médií.
Havel se v té době musel vyrovnávat také s vážnými zdravotními komplikacemi. V prosinci 1996 prodělal operaci rakovinného nádoru na plicích a v ohrožení života se ocitl také v dubnu 1998, kdy byl operován pro perforaci tlustého střeva. I v dalších letech jeho zdraví vyžadovalo lékařský dohled.
"Poprezidentskému" období Havlova života dominovala lidská práva - opakovaně podpořil kubánskou opozici, disidenty v Bělorusku, angažoval se kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji. Několikrát vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku. Jako dramatik se znovu připomněl před třemi lety, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení. V poslední době se věnoval projektu své prezidentské knihovny a natočil film podle své poslední divadelní hry.
Soustrast s úmrtím Václava Havla můžete vyjádřit také zde:
