Vystrkovský areál
Hnízdo se špatnou pověstí

Dnes je rekreační středisko ve Vystrkově volně přístupné. Mnoho hostů tu však nepotkáte - přestože v hotelu Orlík, někdejší ústřední budově komunistické oázy, přijde nocleh se snídaní na pětistovku. Může za to špatná pověst. Po revoluci se totiž do vil totalitních papalášů nastěhovali podnikatelé s nálepkou "kontroverzní", vybuchovala tu auta a byla tu dokonána jedna chladnokrevná vražda.
Z Prahy do Vystrkova je to hodina cesty - po dálnici na Příbram a pak po silnici směrem na Strakonice. Několik posledních kilometrů se jede po asfaltce ukryté ve stínu jehličnatých stromů: někdejší komunistické přepychové vily jsou totiž schované v lese tak, aby nedráždily.

Schůzku máme domluvenou v recepci hotelu Orlík. Naši pozornost však zprvu neupoutá bílá budova, nýbrž žluté lamborghini zaparkované před ní. Zastavujeme opodál v momentě, kdy do luxusního vozu nasedá smějící se pár a odjíždí. V tom okamžiku je veškerý přepych ten tam: hotel má léta slávy dávno za sebou a je vidět, že by potřeboval rekonstrukci. Na druhou stranu je patrné, že o areál se tu v mezích možností starají.

"Řechková Anna," představuje se vedoucí hotelu, v němž pobývali nejen komunističtí předáci, ale i současní uprchlíci Radovan Krejčíř a Tomáš Pitr (viz Elita z Vystrkova). První zmíněný v něm měl najaté čtyři apartmány a vilu, druhý jeden apartmán spolu s vilou. "Pitr tady ale dlouho nepobyl. To pan Krejčíř dokonce v apartmánech dělal i vlastní úpravy, měl tu svůj nábytek. Myslel, že to tu bude mít na dlouho," vypráví Řechková.

Drobná žena zde pracuje patnáct let a všechny obyvatele označované jako "mafiány" poznala osobně. "Pro nás to byli normální hosté. Jejich aktivity nás nezajímaly. Tady se vždycky chovali slušně a Krejčíř daleko nejlépe ze všech. Byl velmi pozorný, jezdil si sem odpočinout a plavit se na lodi, kterou kotvil v přístavu u vily," vzpomíná. Rekreační středisko Vystrkov je složeno z hotelu a patnácti vil. Bylo dokončeno v listopadu 1963, v éře prezidenta Antonína Novotného. Rozkládalo se na obří ploše 470 hektarů a bylo přísně střeženo. Veřejnost se podrobnosti o vystrkovském areálu dozvěděla až po pádu komunistického režimu v listopadu 1989. "Červenobílá závora a plot, který chamtivě ohrazuje les a luka na levém břehu jezera Orlické přehrady, vítaly od roku 1962 až do nedávných dnů vedoucí funkcionáře ÚV KSČ a vysoké vládní činitele.

Po nových komunikacích v celkové délce 15 kilometrů sem přijížděli i funkcionáři bratrských stran a členové vlád. Součástí jejich pobytů byla i myslivost, lovení zdejší černé a vysoké zvěře," informovala Československá tisková kancelář v prosinci 1989, když do areálu poprvé pronikli novináři. Kromě lovu zvěře v orlických lesích se mohli přední komunisti odreagovávat i na tenisovém kurtu či v bazénu. Ve společenské budově byl také vnitřní bazén a dvě sauny. "K dispozici bylo po celý rok 124 lůžek, o provoz se staralo 18 stálých zaměstnanců. Ve všech pokojích byly barevné televizory značky Grundig s dálkovým ovládáním," napsala ČTK 12. prosince 1989.

Když odešli papaláši

Připomínkou tehdejší éry jsou ve vystrkovském areálu už jen názvy některých vil: prezidentská, jež nese označení číslo 1, dvojka je pojmenovaná po někdejším československém premiérovi Lubomíru Štrougalovi. Obě budovy dnes mají - jako jediné v celém areálu - soukromého majitele. "Je jím rodina Scheinerova, která v restituci získala zpět pozemky, na nichž tyto vily stojí. A pak si odkoupila do svého vlastnictví i je," říká Řechková. Jak TÝDEN zjistil, stalo se tak poměrně nedávno. "Ještě to ani není úplně dořešené, ale ano, vily jsme letos v dubnu koupili," potvrdila TÝDNU Renata Král Scheinerová.

Za obě nemovitosti rodina podle kupní smlouvy zaplatila 4,2 milionu. Zbylé objekty patří Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Po roce 1989 totiž areál připadl státu, což komunisti na svém sjezdu v listopadu 1990 komentovali slovy: "Uzavřena byla dohoda mezi ÚV KSČ a ONV Příbram, na jejímž základě bylo předáno novému vlastníkovi do užívání rekreační středisko Orlík v hodnotě 66 milionů korun."

Začátkem 90. let získala vystrkovský areál do pronájmu příbramská cestovní kancelář. Následně si rekreační zařízení najala firma Ingo Orlík německého byznysmena Gustava Strucka, která areál spravovala několik let. Dalším nájemcem Vystrkova - smlouva platí do roku 2019 - se stala společnost Orlík, v níž měli podíl stát, firma Vakam a Podnikatelská banka. Zástupci posledních dvou jmenovaných společností se ovšem v roce 1994 chtěli svých podílů zbavit, a tak je prodali firmě Centrum CZ podnikatele Miroslava Provoda.

Pozemky byly v restituci vráceny původním majitelům: menší část rodině Scheinerově, větší Karlu Schwarzenbergovi. "To je opravdu groteskní záležitost, když vám napřed na pozemcích vystaví vládní sídliště - a pak tam ještě stát pustí podivné lidi, kteří tam navíc dělají podivné věci. Nu což, jsme v Čechách," reagoval na dotaz TÝDNE dnešní předseda TOP 09. "Asi nejzábavnější historku vztahující se k Vystrkovu nemám já, nýbrž můj syn. Když šel jednou po revoluci na srnce a opatrně se plížil k nějaké louce, ocitl se náhle tváří tvář dvěma mužům. Byli to policisté. Hleděli na sebe trochu udiveně, protože syn měl ručnici a jeden policajt měl také nějakou zbraň." Všichni prý byli na "sledovačce". Zvěř ovšem zajímala pouze Schwarzenberga juniora. "Ti ostatní se tam místo na spanilé jelínky jezdili dívat na různě divné osoby," říká Schwarzenberg.

Luxus? Žádná sláva

Byť se o původně utajovaném areálu vyprávěly po revoluci legendy, v jakém luxusu si tam papaláši žili, Miroslav Provod na své začátky ve Vystrkově nevzpomíná příliš nadšeně. "Areál nebyl v ideálním stavu, vybavení dokonce ve strašném," vzpomíná v knize, kterou chystá k vydání.

"Totalitní" židle, křesílka, postele či stolky jsou ostatně v hotelu Orlík a přilehlých vilách dodnes. "Nábytek je evidovaný, účetně neodepsaný, a proto není možné jej vyhodit," vysvětluje Provod, který za komunistů pašoval do Československa digitální hodinky a po revoluci peníze investoval mimo jiné do rekonstrukce vystrkovského střediska. Kolik to bylo? "Určitě dost. Veškerý nábytek je jeho. A vidíte tady třeba ten velký lustr?" ukazuje Řechková ke stropu. "Ten stál tehdy určitě kolem milionu. Pan Provod sem nechával dělat věci na míru," říká vedoucí hotelu.

Na Provodovu éru na Vystrkově se dnes vzpomíná nejvíc. Dokonce víc než na tu komunistickou. Aby ne. Jen během jeho angažmá vybuchla v areálu dvě auta. Poprvé, v roce 1996, roztrhala nálož Provodův mercedes. "Recepční se mě ptala, co se stalo. Původně si myslela, že do areálu spadlo letadlo," vzpomíná Provod. O dva roky později zde explodoval džíp manželky kladenského podnikatele Antonína Jecha.

Mafiánská poprava

Pět let po této události, v roce 2003, byl ve Vystrkově sprškou střel a ranou do týla "popraven" Petr Šebesta, jeden z Provodových nájemců a klíčový svědek v kauzách Radovana Krejčíře. V jedné z vil byl také údajně vězněn podnikatel a policejní agent Jakub Konečný, který je od roku 2005 nezvěstný. "Nevím, moc tomu nevěřím. Někdo by si toho musel všimnout" říká Řechková.

Dnes už prý do Vystrkova nikdo s kalašnikovem nejezdí. "Je tady bezpečno," říká vedoucí hotelu Orlík. O temných časech se ale už bavit nechce. "Nezlobte se. V těch devadesátých letech to tu možná bylo divočejší, ale kde nebylo? Na Václaváku se střílí pořád - a o tom se napíše jen to, že to proběhlo. Zatímco tady o Vystrkovu se pořád píše jako o mafiánském doupěti," stěžuje si. Každá zmínka o přítomnosti lidí z podsvětí ubírá podle Řechkové areálu klientelu. "Přitom lidé se k nám teď začínají vracet, tak proč to pořád zmiňovat."

Vystrkovský areál má dnes v nájmu společnost Hotel Orlík, jejímž jednatelem je dvaaosmdesátiletý František Horák. V obchodním rejstříku sice stále figuruje Provodovo jméno, ten to ale označuje za nedorozumění. "Já už s tím nemám a nechci mít co do činění. V tuto chvíli jsem ještě desetiprocentní společník, ale jen proto, že k notáři, kde se převod ověřoval, nedorazila jedna osoba. Během několika dní to bude napraveno," řekl Provod TÝDNU. Ve společnosti Orlík zůstává jen jako zaměstnanec - ve funkci ředitele.

Cestu zalesněným areálem lemují pouliční lampy. "Dřív to tu bylo celé osvětlené. Komunisti si to mohli dovolit, ti tehdy na ceny hledět nemuseli," krčí rameny Řechková. Provozní náklady jsou dnes astronomické. "Jen za elektřinu platím měsíčně pětaosmdesát tisíc," tvrdí. "Neexistuje, abych tady na tom vydělala. To bych měsíčně musela mít příjem tak půl milionu, což je při současné krizi, kdy i firmy, které tu předtím utrácely dvojnásobek, žádají sníženou cenu… Ale já jsem ráda, že je tu mám. Je to lepší, než kdyby byl areál prázdný," říká.

Během návštěvy potkáváme minimum lidí, zato hub je tu plno. Více nás ale zajímají místa spojovaná s "mafiány" - především vila číslo jedenáct, kterou si napřed najal bývalý majitel Poldi Kladno Vladimír Stehlík, po něm Petr Šebesta a pak i Radovan Krejčíř. "Tam vás bohužel nevezmu. Vila je stejně jako číslo deset dlouhodobě najatá jistým pánem, který provozuje herny v Praze. Je to velice solidní člověk, ale mají tam zlého psa a šli bychom v podstatě na soukromý pozemek," odmítá nám s omluvou ukázat největší lákadlo Vystrkova Řechková. S fotografem se přesto k vile vydáváme.

Střecha bílé budovy září do dálky. Když vybíráme místo, ze kterého se bude dobře fotografovat, slyšíme zaštěkání. Žene se na nás psisko. Začínáme couvat. "Pojď sem. Ke mně!" volá na bulteriéra jeho majitel a současný nájemce Krejčířovy vily. Představujeme se. "Ale jo, barák si klidně nafoťte," vpouští nás ramenatý muž ochotně na své území. Jméno ovšem zveřejnit nechce, o publicitu nestojí. Na bývalého nájemce vily vzpomíná jen úsečně: "Od Krejčíře jsem si tady koupil molo, ale jinak ho neznám. Vůbec."

Šance pro vilu prezidentů

Vila číslo 11, jíž se přezdívá Krejčířova, patří společně s číslem deset k nejzachovalejším v celém areálu. Paradoxně nejhůře je na tom dnes prezidentská vila. Okna jsou vytlučená, střecha a fasáda poničené. Přerostlá tráva dává jen tušit, kde měly hlavy totalitního státu venkovní bazén. Prezidenti Antonín Novotný, Ludvík Svoboda a Gustáv Husák by se hodně divili, jak dopadlo jejich luxusní sídlo. Vile se však nyní možná blýská na lepší časy. Noví majitelé totiž plánují rekonstrukci. "Určitě bychom ji rádi zachránili, i když ta investice bude obrovská. V tuto chvíli s tím ale ještě moc dělat nemůžeme. Vily jsou pořád vázány smlouvou, kterou stát uzavřel se společností Orlík, a my jsme je koupili i s tímto břemenem. Takže v tuto chvíli to má pořád do roku 2019 najaté Orlík. Ale uvidíme, co se vůbec bude dít," říká Renata Král Scheinerová.

Na možnost radikální změny ve vztahu státu a společnosti Orlík upozorňuje rovněž Provod. "V červenci bylo představenstvo společnosti informováno, že se stát obrátil na soud s požadavkem, aby nájemní smlouva s Orlíkem byla zrušena. Společnost totiž odmítá přistoupit na návrh téměř desetinásobně navýšeného nájmu. Ten byl ale také pevně smluvně stanoven až do roku 2019," říká podnikatel. A kolik pronájem někdejšího prominentního střediska přináší do státní kasy? Žalostně málo. Podle Provoda stát dostává z Vystrkova ročně statisíce korun. "Miliony to nebyly. A o penězích se dál bavit nechci," uzavřel Provod. Jeho slova TÝDNU potvrdil i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových: podle smlouvy, jejíž platnost úřad napadl žalobou u příbramského soudu, stojí roční pronájem bývalého komunistického hnízda 500 000 korun.

Elita z Vystrkova

Kontroverzní podnikatelé a navrch jeden terorista. Několik jmen z výčtu hostů vystrkovského areálu, kteří po revoluci nechvalně proslavili někdejší komunistické středisko u Orlické přehrady.

Radovan Krejčíř - v roce 2005 utekl českým policistům při domovní prohlídce a uprchl na Seychely. Nyní žije v JAR. Česko se marně snaží o Krejčířovo vydání, je totiž podezřelý z majetkové trestné činnosti a přípravy vraždy celníka. Na Vystrkově obýval vilu číslo 11.
Tomáš Pitr - další uprchlík před českou justicí, v současnosti zadržovaný ve Švýcarsku. Jeho problémy začaly, když jeho firma Český olej koupila ústeckou Setuzu. V roce 2006 byl odsouzen za daňové delikty na pět let. Nástupu trestu se vyhýbal a v roce 2007 zmizel do ciziny.
František Mrázek - před rokem 1989 vekslák, po revoluci podnikatel přezdívaný kmotr českého podsvětí. Vyučený lakýrník, jenž si zařídil invalidní důchod, kšeftoval už za socialismu se vším možným - s hodinkami, walkmany, šátky... Před listopadem 1989 měl výborné kontakty na policisty a politiky, což se nezměnilo ani po převratu.
Nashromáždil nemalý majetek - sám tvrdil, že v hodnotě několika miliard. Mrázek byl podezříván, že si objednal několik vražd; v roce 2006 byl sám zavražděn. U Orlické přehrady se rekreoval v polovině 90. let.
Vladimír Stehlík - podnikatel, který si koupil Poldi Kladno, byl vyšetřován pro podezření, že ocelárny vytuneloval. Kvůli Stehlíkovu chatrnému zdraví však úřady stíhání zastavily. Stehlíka pojilo přátelství s Provodem, byl jedním z nájemníků vily číslo 11, pozdější "Krejčířovy".
Šamil Basajev - viceprezident separatistické vlády v Čečensku, polní velitel Islámské guerilly a terorista. Měl na svědomí řadu útoků v Rusku i v okolních zemích, při nichž zahynuly stovky lidí. Basajev, jenž byl zabit v roce 2006, pobýval ve Vystrkově na začátku 90. let.

Architekti z Basaprojektu

Kdo vlastně projektoval unikátní vily a dači v komunistickém "Beverly Hills" ve Vystrkově? Jména všech architektů se pravděpodobně nikdy nedozvíme.

Vzhledem k utajení celé akce využil ústřední výbor KSČ pro tuto jedinečnou zakázku práci architektů, inženýrů a stavebních techniků v té době uvězněných v pankrácké věznici, většinou z absurdních důvodů, píše se v knize Slavné vily Středočeského kraje. V době, kdy se projekt vystrkovského areálu připravoval, tedy v letech 1959-60, byli mezi vězněnými architekty činnými v pankráckém Basaprojektu významné osobnosti české moderní architektury - Stanislav Tobka, žák Josefa Gočára a odborník na sportovní stavby, Jaroslav Vaculík, poslední český stážista v Le Corbusierově ateliéru, nebo Bedřich Rozehnal, profesor Vysokého učení technického v Brně a mezinárodně uznávaný odborník na moderní zdravotnické stavby. Rozehnal ale pro vystrkovské středisko navrhoval pravděpodobně pouze ústřední budovu hotelu, podíl ostatních architektů na jednotlivých stavbách se dá jen tušit, stojí v knize. Architekt Rozehnal například navrhl dětskou nemocnici v Brně - Černých Polích či nemocnice v Kyjově a Novém Městě na Moravě.

V roce 1960 byl odsouzen za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a uvězněn na Pankráci. Časopis Reflex před několika lety napsal, že v "Basaprojektu" působil i architekt Jiří F. Kaisler. Společně se statikem Františkem Bäumeltem se údajně věnoval projektu vystrkovské prezidentské vily. Utajeni ovšem nezůstanou jen architekti. Také na výstavbě areálu se totiž podíleli trestaní technici, řemeslníci a stavbyvedoucí. Výběr zajišťoval Technický ústav ministerstva vnitra, pod nějž zřejmě spadal i "Basaprojekt". Pověření provádět a zajišťovat stavby dostal stavební podnik Stavobyt a částečně i Průmstav a Pozemní stavby. Projekty domů se podle individuálních požadavků papalášů i vícekrát upravovaly. A to zcela zadarmo. Architekti ani žádný z "trestanců" za práci ve vystrkovském areálu nikdy nedostali zaplaceno.