Hypnotizér: Mým vzorem byl Hitlerův jasnovidec

Na svých vystoupeních uspává lidi pohledem, ohýbá lžíce silou vůle, čte zájemcům myšlenky. A když se mu zachce, během pár vteřin přinutí diváka zapomenout vlastní jméno. "Žádný trik nebo podvod v tom není. Stačí si jen pohrát s lidskou myslí. A ta je neskutečně snadno zmanipulovatelná," říká profesionální mentalista a hypnotizér Jakub Kroulík.

Iluzionista, kouzelník, mentalista. Mám v tom trochu zmatek. Je mezi těmito profesemi nějaký rozdíl?

Iluzionista předvádí velké iluze, jako je zmizení vrtulníku. Typickým představitelem tohoto směru je David Copperfield. Kouzelník obvykle dělá menší věci, třeba objevování holubic či mincí. A mentalista nepotřebuje žádné rekvizity. Zaměřuje se na efekty s lidskou myslí, k práci mu tedy stačí jenom lidé, na které působí. Může třeba předjímat jejich reakce, zjistit, co si myslí, nebo jim rovnou předpovědět budoucnost.

To zní dost fantasticky...

Vidíte, přitom v tom žádné nadpřirozeno není. Předpokladem mé práce jsou velice dobré pozorovací schopnosti a empatie. Lidé jsou si totiž neskutečně podobní. Když je postavíte do stejné situace, vždy reagují podobně. Příkladem může být hra skořápky, kterou s diváky během vystoupení hrávám. Všichni si myslí, že jde jen o šikovnost, základem hry je přitom psychologie. Předem se rozhodnu, kam si protihráč vsadí. A vždycky to vyjde.

Tímto způsobem i věštíte? Prostě člověka odhadnete?

U jasnovidectví se mi osvědčila jednoduchá metoda. Mám celkem dvaadvacet různých kamarádů. Každý člověk, kterého potkám, se dá k někomu z nich připodobnit. Vypadá nebo působí stejně. I jejich příběhy, problémy a starosti pak bývají podobné. Díky tomu můžete úžasně věštit jejich přítomnost a minulost. Samozřejmě u toho sleduji jejich reakce a podle toho svůj odhad upravuji.

Takže se řídíte i řečí těla...

Zrovna tělo může mást. V dnešní době má spousta lidí za sebou různé semináře, kde se s ním učí pracovat. Mohou se tedy snažit hrát. Proto sleduji hlavně výraz v obličeji. Ten se projevuje automaticky jako reflex. Prvotní mikrovýraz, který se ve tváři objeví třeba na desetinu vteřiny, neovlivníte. Proto se také třeba hráči pokeru na důležitých turnajích halí do kapucí a nasazují si černé brýle - aby na ně tvář prozradila co nejméně. Ve světě byly dokonce snahy vytrénovat agenty, aby mikrovýraz dokázali potlačit, ale došlo se k závěru, že se projeví vždy.

Můžete si ho ale vyložit špatně. Spletete se někdy?

Není v tom žádný trik, takže se může stát, že někoho odhadnete špatně. Praxe dělá mistra, takže moc často se mi to nestává. Rozhodně z toho nemám strach. Je to pro mě adrenalin, taková hra.

Schopnosti mentalisty využívá ve stejnojmenném americkém seriálu policie k vyšetřování zločinů. Pomáháte kriminalistům i vy?

V Česku se trestná činnost za pomoci mentalistů neobjasňuje. Kdybych měl třeba najít pohřešovanou osobu, musel bych skutečně mít paranormální schopnosti. A to o sobě netvrdím. Pro policii ale organizuji přednášky o tom, jak číst lidskou mysl nebo jak rozeznat, když někdo lže.

Jak se to pozná?

Nejdříve musíte najít základní linii člověka, tedy chvíli, kdy se chová přirozeně. Třeba když vy teď posloucháte mé odpovědi, mohu pozorovat, jak se normálně chováte. Kdybych vám pak najednou položil nepříjemnou otázku, všímal bych si odchylek od normálu. Jestliže mi budete chtít zalhat, začnete se různě vrtět, dělat něco nohama, aniž si toho budete vědoma. Hlava je totiž zaměstnána vymýšlením, co říct. Vedle lhaní se na člověku dá velmi snadno poznat třeba i pohrdání. Je s ním spojena reakce jenom na polovině obličeje, třeba nepatrně zvednutý koutek úst.

Během svých vystoupení předvádíte i hypnózu. Funguje na každého?

Ano. Dá se říct, že pokud člověk dokáže normálně usnout, může být uveden do hypnózy. Existuje ale několik způsobů, jak ho do tohoto stavu dostat. A na každého platí jiný. Když tedy třeba terapeuti tvrdí, že někdo není hypnabilní, jenom na něho použili špatnou techniku.

Jak tedy může uvedení do hypnózy vypadat?

Například praotec hypnózy, švýcarský lékař Mesmer, na konci 18. století věřil, že když bude kolem člověka jezdit rukama, aniž se ho dotkne, dokáže na něho přenést tělesný magnetismus, a tím ho zhypnotizovat. Dělal to třeba hodinu. A co si budeme povídat, když kolem vás někdo hodinu máchá rukama, usne každý. Pak existuje jemná relaxační technika, kterou používají dnešní psychologové a psychiatři. Ta zabere třeba deset minut. Uvést člověka do transu lze ale také pouhým podáním ruky, pohledem nebo slovem. A to lidem ukazuji na svých besedách.

Takže se na někoho jen zadíváte a jemu spadne hlava?

Třeba. Zhypnotizovaný člověk ale nutně nemusí mít zavřené oči a spát. To je mylná představa, za niž mohou knihy a filmy. Osoba v hypnóze může vypadat jako teď vy. Normálně komunikuje, má pocit, že může řídit auto. Nedokáže ale například najednou vyslovit své jméno. Nebo se zvednout ze židle. Takový stav je možné navodit i celému publiku.

Prosím?

Skupina osob, jež mají podobné uvažování, se chová jako jeden člověk. A tak na ni můžete působit. Divákům třeba vytvoříte pocit změny teploty. Budou si připadat jako u moře a bude jim horko, jako když je čtyřicet stupňů ve stínu. Celou skupinu můžete také donutit k halucinaci. Když budu chtít, publikum se bude rozplývat nad roztomilým koťátkem, ačkoli v místnosti žádné není.

Byl jste někdy "na druhé straně barikády"? Dal jste se zhypnotizovat?

Samozřejmě. Všechno nejdříve musím vyzkoušet na sobě. Je to ale trochu složitější, protože v Česku jsme jenom dva mentalisté. A každý má navíc jiné zaměření. Musím tedy za kolegy do zahraničí.

Své umění předvádíte na různých akcích a firemních večírcích. O jakou vaši dovednost je největší zájem?

Hodně oblíbený je orgasmus na podání ruky. Je to teď hit všech představení v Las Vegas. Vystupuji s uskupením Falešní hráči a nedávno si nás objednala firma, kde pracují jenom ženy. Vyžádaly si kasino, ruletu, poker. Jenže na začátku se rozkřiklo, že dokážu tímto způsobem navodit vyvrcholení. Ruleta zela prázdnotou a čtyřicet žen se vyrovnalo do řady a stálo frontu na tento zážitek. Některé opakovaně.

Náročné povolání... Jak jste se k němu vlastně dostal?

Pocházím ze Rtyně v Podkrkonoší. V blízkém Červeném Kostelci za první republiky působil vyhlášený hypnotizér a parapsycholog Břetislav Kafka. Vyrostl jsem na jeho knihách a legendách o něm. Už od první třídy jsem toužil umět hypnotizovat, ale dlouho jsem nemohl najít nikoho, kdo by mě tomuto umění naučil. V oblasti byl jenom kouzelnický klub, a tak jsem začal s klasickou kouzelničinou. Být jako Copperfield nebo Houdini mě ale nelákalo, měl jsem jiné vzory.

Například?

Inklinoval jsem k šarlatánům z historie, kteří měli pověst padouchů. Třeba jako českoněmecký Žid Erik Jan Hanussen. Říká se o něm, že byl osobním jasnovidcem Hitlera. Některé prameny dokonce tvrdí, že gesta a herecký projev Hitler konzultoval právě s Hanussenem jako odborníkem na řeč těla a ovlivňování lidí. Vždycky jsem obdivoval také Wolfa Messinga, který zase údajně pracoval ve službách Stalina. (Hanussen byl nalezen mrtev v roce 1933 poté, co ho zatklo komando SA, Messing mimo jiné školil důstojníky NKVD.)

Poněkud kontroverzní vzory...

To je pravda. Já se ale nesnažím být padouchem jako oni. Zajímám se jen o jejich umění. Messing proslul například tím, že se vydal do banky, u přepážky položil prázdný papír a úředníkovi řekl, že je to šek na sto tisíc rublů. Ten mu peníze vyplatil a Messing spokojeně odkráčel.

Nesvádějí vás vaše schopnosti k podobným kouskům? Využíváte jich nějak v běžném životě?

Bylo by fajn přijít na poštu a zhypnotizovat celou frontu, aby mě pustila až k okénku. Ale to nedělám. Když člověk cítí, že vzrůstá jeho vliv na lidi, roste i jeho zodpovědnost za to, jak se svými schopnostmi nakládá. I banality jako předbíhání ve frontě si tedy raději striktně zakazuji.

Umění manipulace se musí perfektně hodit ve vztazích...

Hodně lidí se mě ptá, jestli doma na přítelkyni nezkouším hypnotické pokyny typu: Umyj nádobí! Mě to ale ani neláká. Člověka by to jako vtip bavilo možná pár dní. Nikdo ale nechce mít doma robota, který čeká jen na vaše příkazy.

S kým se vám nejlépe pracuje? Jsou třeba ženy snadněji ovlivnitelné než muži?

To bych neřekl, je to prakticky stejné. Odvahu vyzkoušet mé schopnosti na vlastní kůži ale většinou najdou spíše ženy. Chlapi jsou obecně bázlivější, raději se schovají za manželky a řeknou: Ty běž, na mě by to nefungovalo!

Jaké číslo vás baví nejvíce?

Určitě hypnóza. Také rád podsouvám lidem podprahové informace, aniž si toho všimnou. To mi ostatně šlo už v dětství. Byl jsem taková šedá eminence, vždycky jsem vymyslel nějakou zábavu a hned se z ní stalo něco, co by se dnes nazvalo virálem. Postupem času jsem se naučil dělat to kontrolovaně.

Studujete religionistiku. To mi k vaší profesi moc nesedí...

Právě že se to perfektně hodí. Specializuji se totiž na nová náboženská hnutí a sekty, studuji, proč a čemu lidé věří, jaké mechanismy používá guru sekty k ovlivnění svých učedníků. A to je pro mě z profesního hlediska ohromně zajímavé.

Jak se na univerzitě na vaše schopnosti dívají?

Nedůvěřivě. Jednou jsem třeba napsal referát o kontaktním čtení, jaké předváděl Hanussen. Nechal třeba někoho schovat předmět, pak tu osobu vzal za ruku a poprosil ji, ať ho v myšlenkách k té věci dovede. Paní profesorka nevěřila, že to funguje. Tak jsem jí to ukázal v praxi. Schovala mi v budově školy index a já hned poznal, že je za rámečkem s číslem třídy. Nakonec jsem dostal jedničku.

Věříte v nadpřirozeno?

Jsem tomu otevřen. I proto se podílím na projektu Paranormální výzva, kde dohlížím na férovost experimentů prověřujících paranormální schopnosti lidí. Nemyslím si, že jsou to hlouposti. Zároveň jsem ale hodně racionální člověk a ptám se po důkazu. Můj postoj vystihují slova anglického iluzionisty Derrena Browna: Mám hlavu otevřenou, ale ne tak moc, aby mi vypadl mozek.