Šéf zemědělství
I coca-cola může být česká potravina, říká ministr Jurečka

Ministr zemědělství a druhý muž KDU-ČSL Marian Jurečka ze zdi v pracovně sundal portrét prezidenta Miloše Zemana, místo něj pověsil kříž. A chystá definici české potraviny, do které se vejdou i největší symboly amerického rychlého občerstvení - coca-cola a hamburgery od McDonald's.

Co jste měl dnes k obědu?

Krůtí plátek s rizotem a brokolicí.

To ale asi nebylo z české produkce.

U krůtího si dovolím tvrdit, že ano. U rýže dost pochybuji. A myslím, že brokolice asi taky nebyla česká.

S tím byste jako hlavní propagátor českých potravin asi moc neuspěl. Vždyť jste se dokonce objevil i v televizní reklamě. Ostatně - opravdu potřebují české potraviny osobní podporu ministra zemědělství?

Pokud to ministr zemědělství myslí vážně a chce zemědělství a potravinářství posouvat dále, musí se podívat po příležitostech pro odbyt. Na českém potravinovém trhu se otočí skoro sto miliard korun. Za 23 miliard dovážíme, takže zhruba tři čtvrtiny představují to, co jsme schopni vyrobit. A to se musí využít. Jedním z nástrojů je komunikace se zákazníkem, aby kupoval výrobky od českých zemědělců.

Není to trochu "nacionalistický" přístup? Proč na jednotném evropském trhu dávat přednost českému máslu před nizozemským?

Odmítám slovo "nacionalistický". Jde o zdravý regionální patriotismus. Jen vybízím lidi, aby přemýšleli o tom, koho nákupem podporují. Jestli někoho, kdo tady žije a platí daně, kdo pomáhá společnosti růst, nebo někoho, kdo bydlí dva tisíce kilometrů daleko. To je ostatně i rozdíl mezi námi a třeba Rakušany. Když přijedeme k nim, obdivujeme, jak jejich země vzkvétá. Ale rakouské domácnosti, když nemusejí, nekoupí nic jiného než tamní potraviny.

Taky kupujete jenom domácí potraviny?

S manželkou dodnes nakupujeme masné výrobky od dvou výrobců z našeho okresu, pečivo v soukromé pekárně a mléčné výrobky od tří českých výrobců. Samozřejmě občas koupím i zahraniční výrobek.

Když ale jdou lidé do supermarketu, nerozhodují se nakonec především podle ceny?

To ano. Zároveň si ale myslím, že nastupuje nový trend: lidé už přemýšlejí i o kvalitě a o tom, kdo to vyrobil a kde to vyrobil.

České potraviny jsou mnohdy dražší než dovážené. Manažeři obchodních řetězců říkají, že to, co dovezou, je častokrát levnější a lépe se to prodává.

Nebudu tvrdit, že česká potravina je vždycky levnější. Když ale vezmu jogurt z české a zahraniční mlékárny, budou chuťově srovnatelné a určitě najdu levnější české výrobky. Lidé často kladou důraz na cenu, ale neuvědomují si, že zboží bývá levnější kvůli tomu, že obsahuje různé náhražky a výrazně méně základní suroviny.

Existuje hranice, co ještě je, a co už není česká potravina?

V české legislativě dosud není jasná definice, co je česká potravina. Teď ji připravujeme. Věřím, že se nám to podaří do ledna. Základní představa je, aby pětasedmdesát procent surovin v potravině bylo vyrobeno na území České republiky. Potom by výrobce mohl na tento produkt uvést, že je českého původu.

Jak by podle tohoto klíče dopadla například coca-cola, která se vyrábí v Česku, ale podle amerického receptu?

Pokud bude mít výrobce vodu ze studně v České republice, v zásadě to postačí, aby hranici pětasedmdesáti procent naplnil. Takže v takovém případě bude coca-cola vyrobená v Praze-Kyjích brána jako česká potravina.

A hamburger v McDonald's?

Pokud je maso od českého řezníka a pečivo od českého pekaře, z českého obilí a české mouky, tak to taky může splnit definici české potraviny.

Mluvil jste o zdravém patriotismu. Co má společného s tím, že se tisíce tun jablek z Česka vyvážejí a jiné tisíce tun dovážejí? Nebo když se ve velkém exportuje mléko?

Jablka patří mezi komodity, u kterých nejsme soběstační. Pokud je vyvážíme, jde o jablka určená spíše k moštování nebo na pyré. Kvalitní konzumní jablka nevyvážíme. Ale uznávám, že třeba u mléka to platí. Produkujeme ho zhruba na úrovni 132 procent naší soběstačnosti. A samozřejmě mi vadí, že ho vyvážíme. V Německu nebo v Itálii z něho udělají třeba jogurty nebo sýry, dovezou je k nám a my je koupíme.

Má ještě v dnešním globálním světě smysl, aby byla země na sto procent potravinově soběstačná?

Nemám potravinovou soběstačnost jako mantru. Dělejme to, co umíme, v čem máme tradici, k čemu máme i klimatické podmínky. Někde pak budeme v potravinové soběstačnosti na stu procentech, někde budeme vyrábět i více. Ale u některých komodit je lepší si říct, že budeme na osmdesáti procentech a zbytek dovezeme. Samozřejmě v klíčových komoditách bychom měli být soběstační, hlavně kvůli bezpečnosti.

Celý rozhovor si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vyšlo v pondělí 1. prosince 2014.