Může běžný občan poradit Ústavnímu soudu? Pokud ano, pak radím patnácti pomazaným ramenům spravedlnosti, ať vládě shodí její balíček sociálních úspor. I když je potřebný a i když jeho krach přinese nemalé škody.
Předně je třeba říci, že autor tohoto článku není velkým fanouškem Ústavního soudu. Ba v minulosti napsal mnoho článků o nemístném aktivismu této instituce. A loni v dubnu dokonce dospěl k přesvědčení, že ústavní soudci zešíleli, když začali politikům přikazovat, jak má vypadat český penzijní systém.
Aktivismus Ústavního soudu, který reálně bojuje o moc v této zemi, představuje velký problém. Politická reprezentace zprava doleva ho ale zatím zametá pod koberec. A patnáctka soudců tady už léta rozhoduje, jak má vypadat volební systém, kdy budou volby nebo jestli se má schválit Lisabonská smlouva.
Z hovorů s politiky napravo i nalevo vím dobře, že jim to neskutečně vadí, ale dělat s tím nikdo nic nechce a nebude. Už proto, že vždycky je někdo v opozici - a tomu svéhlavá odvolací instance v Brně docela vyhovuje. A sama vláda nikdy potřebnou ústavní většinu na změnu pravomocí Ústavního soudu dohromady nedá.
Podobnost čistě náhodná
Úterní slyšení soudu, kdy je ve hře loňský úsporný balíček Nečasovy vlády, vypadá na první pohled jako další pokusný balonek ambiciózní brněnské patnáctky. Povedlo se to u volebního nebo důchodového systému - tak teď zkusíme politikům přikázat, jak má vypadat sociální systém.
Podobnost je to ale čistě náhodná. V tomto případě nejde o vlastní věcnou materii, tedy o podobu sociálního systému, ale o proceduru, tedy způsob, jakým se vláda k nové podobě sociálních dávek dopracovala. A to je úplně jiné kafe!
Zapátrejme v paměti. Loni v létě se k moci dostala Nečasova vláda a trochu ležérním stylem se začala sunout k potřebným reformám. Pak přišly na podzim senátní volby a levice ovládla Senát. Pravice zazmatkovala a v obavě, že jí oranžový Senát bude reformní zákony houfně vracet, vyhlásila legislativní nouzi a přeskočením běžných parlamentních procedur protlačila zákony Senátem ještě ve starém složení.
Brněnský Rhodos
Teď je celá věc u soudu. A soud posoudí, jestli si vláda může svévolně, "mírnyx týrnyx", vyhlásit kdykoli výjimečný stav legislativní nouze, který jednací řád předpokládá jen v naprosto krajních situacích ohrožení země nebo živelních pohrom. A v tomto výjimečném stavu může obrat opozici o její nezadatelná práva.
Premiér Nečas byl odborně připraven a před soudem se snažil, seč mohl, ale jen těžko mohl vysvětlit nevysvětlitelné. Největší soudní aktivisté, duo Rychetský-Wagnerová, také jeho argumenty cupovalo, jak si vzpomnělo. Tvrzení, že eventuální nepřijetí úsporného balíčku by bylo srovnatelné s povodní, by ostatně asi rozcupoval i student prvního ročníku práv.
Definitivní rozhodnutí soud odročil na 22. února, ale atmosféra v Brně napovídala tomu, že vláda spláče nad vejdělkem. Bude asi muset balíček protlačit parlamentem znovu a kvůli zpoždění zalátat další díry v rozpočtu. Pokud se tak stane, bude to nepříjemné pro nás všechny, ale bude to tak správně. A snad to bude i poučení pro tuto i další vlády, že zametat s opozicí se sice dá, ale jen v mezích ústavy.
Pro ústavní soudce, kteří se čím dál tím více považují za jakési nikým nevolené politiky vyššího řádu, budiž tento spor povzbuzením do další činnosti: tady je váš Rhodos, tady skákejte!
