Média to téměř nezaznamenala. A ani není divu: když se Senát rozhodne vrátit sněmovně nějaký zákon, obyčejně se jedná o pouhou formalitu. Koalice nadpoloviční většinu poslanců má a normu odkývne znovu. Definitivně. Přesto stojí záměr dopravního podvýboru Senátu – zvrátit novelu, která chce trestat provozovatele vozidla za to, že jím jiný řidič spáchal přestupek – za připomenutí.
Je totiž vidět, že zdravý rozum se přece jen občas ozve. Nota bene, když je stanovisko podvýboru, kde sedí modří pospolu s oranžovými (plus jeden bezpartijní), jednohlasné (!).
Snaha připravit řidiče o možnost poměrně rozšířené výmluvy na osobu blízkou je pochopitelná. Ale ne ospravedlnitelná. Naopak, dokonce je nebezpečná. Její skryté poselství totiž říká: máme sice ústavu, ale když se nám z ní něco nehodí, tak to prostě nějakým šikovným zákonem obejdeme. Že bude vždy a v každé společnosti dostatek těch, kteří obcházejí zákony (v daném případě neukáznění řidiči), je normální stav věci. Legislativci by jim ale neměli jít příkladem. Naopak, jsou to především oni, kdo má dbát na čistotu právního řádu.
Právo odepřít výpověď s odvoláním na osobu blízkou výslovně zmiňuje Listina základních práv a svobod. Smysl ustanovení je následující: rodinné a jim podobné vztahy jsou důležitou hodnotou, stát proto nebude nutit příbuzné, aby na sebe navzájem práskali, a to i za cenu toho, že bude opatření zneužíváno; pokud chce stát kohokoli potrestat, je na něm (na státu a jeho orgánech), aby nesl důkazní břímě.
Je třeba se rozhodnout – buď je pro naši společnost toto právo skutečně prioritou (a pak nelze dělat výjimky jen pro řidiče), nebo je přežilé (ale pak ho zrušme plošně). Sporný je i nápad trestat za přestupek toho, kdo jej nespáchal, jen proto, že skutečného pachatele neumí policie vypátrat. Poznámka senátora Petra Pakosty – "připadá mi to, jako když pejsek a kočička pekli dort; hodně chtěli, ale výsledek byl problém" – je proto velmi příznačná.
Navíc, jakékoli opatření proti osobě blízké bude stejně opět bezzubé. Autoři návrhu vědí, že nemohou trestat provozovatele vozidla místo neznámého řidiče kdykoli. Kupříkladu, když pachatel přestupku použil vozidlo bez vědomí majitele, ten tomu nemohl zabránit a posléze zjistí, že se jednalo o osobu blízkou, tedy ho z pochopitelných, Listinou základních práv a svobod garantovaných, důvodů neudá. Na světě už je i rada vymluvit se na fiktivního cizince z velmi vzdálené země. Přestupce byl označen a je na policii, aby ho našla (což se jí nepovede).
Poslanci chtějí policii usnadnit práci. Jejich opatření však bude mít jiný efekt: přibude žertéřů typu brněnského podnikatele Jana Vébra, který se vyhnul pokutě za rychlou jízdu výmluvou na "zvýšený vnitřní tlak na svěrákové svaly konečníku" – více ZDE. Ostatně i on už přišel s fíglem, jak případné zrušení osoby blízké v budoucnu obejít: můžete například tvrdit, že jste se nechali odvézt asistenční taxislužbou, která převážela i vaše auto a patrně přitom spáchala přestupek, ale vy jste byli natolik opilí, že si už nepamatujete, kterou firmu jste zavolali.
I když i to by se dalo zákonem řešit – pokutu by mohli dostávat třeba rodiče těch, kteří tak nezodpovědně zapomínají...
