Úmrtí hrdiny
Jaká bude válka bez veteránů? V pondělí pohřbí Končického

Jednou to muselo přijít, v pondělí 21. prosince se národ rozloučí s jedním z posledních veteránů druhé světové války Mikulášem Končickým. Jenže bez pamětníků se tahle válka rychle promění v pouhou kapitolu z učebnice.

S letošními bouřlivými oslavami konce druhé světové války se i tahle událost mění jen v učebnicový text, jakkoliv jsou pečlivě zadokumentovány výpovědi tisíců pamětníků. Jenže cenu přímého svědectví z očí do očí nenahradí žádná kniha ani videozáznam. A beze svědků lze navíc dějinami i snadněji manipulovat, takže hrozí opakování starých chyb. Bohužel, přímých účastníků bojů z východní i západní fronty už žije jen hrstka, navíc ve věku mezi devadesáti až sto lety (např. Bedřich Opočenský nebo Karel Šerák).

Někdejší velitel tanku na východní frontě Mikuláš Končický zemřel v neděli 13. prosince a pohřben bude v pondělí 21. prosince ve 13 hodin na hřbitově ve Slezské Ostravě. Končický byl zřejmě posledním velkým vypravěčem, jenž válku uměl popisovat v temných a zároveň téměř básnických obrazech. Potkávali jsme se šestnáct let a tady je několik momentek z jeho života.

Tanky jako draci

Ratatata, ratata! Mikuláš Konický uměl boje líčit jako velkou epickou báseň a takto vyprávěl o jatkách na přístupech k Ostravě z dubna 1945, při nichž zahynulo tisíc vojáků Svobodovy armády a na dvacet tisíc rudoarmějců: "Bylo pod mrakem, na přelomu světla a tmy. Jeli jsme k vesnici Kouty na Opavsku v široké rojnici na plný plyn. Uvolněné pásy dřely o pancíře a rojnice tanků před sebe sypala snopy jisker. Démonický pohled! Jako by se polem řítili pohádkoví draci. A zakopané pěšáky wehrmachtu ten pohled pořádně vylekal. Průzory v tanku jsem viděl podivné postavy, které připomínaly černé anděly s roztaženými křídly. Až později si uvědomil, že to němečtí vojáci odhazují vojenské pláště, aby mohli co nejrychleji opustit zákopy."

Gulagy a holocaust

Do té doby Československo neznal, jen doma slýchával vyprávění o malebné české krajině a stověžaté Praze. Vyrůstal na dnešní ukrajinské Volyni, kam Čechy v druhé polovině 19. století pozval ruský car, aby na přidělené půdě ukázali mužikům, jak se v západní Evropě obdělává půda. Rodištěm mu bylo městečko Dubno (narodil se tam 1. ledna 1925), jež po první světové válce připadlo Polsku, aby v roce 1939 zažilo návrat pod generalissima Stalina. Dějiny prostě Dubnem kráčely s pořádně nabroušenou kosou: "Po obsazení Stalinem mizeli sousedé v gulazích, přišla násilná kolektivizace a všeobecný strach, koho zavřou zítra. Po napadení Ruska Hitlerem přišlo další zlo, likvidace Židů. Jednou jsem šel Dubnem a vidím, že na mě z korby náklaďáků mávají spolužáci z gymnázia. Také jsem zamával, a až později mně došlo, že jsem je viděl naposledy. Byli to židovští spolužáci a zrovna je vezli na popravu. Žádné koncentráky, žádná šance na přežití, desetitisíce Židů z Volyně postavili k jámám a postříleli."

Příběh s pudinkem

Končický měl zvláštní smysl pro detaily a válečné marginálie. Když jsme spolu jednou vyrazili do polského městečka Wodzisław Śląski (asi deset kilometrů od Ostravy), aby zavzpomínal, jak tohle město dobýval s tankovou brigádou celé tři dny, pobavil mě historkou o pudinku. Moc ho nebavilo vyprávět, jak ve městě válčil o každý dům, takže čtyři pětiny Wodzisławi byly srovnány se zemí, zato si vybavil jídelníček z 29. března 1945, kdy se německá vojska podařilo pokořit. "Na náměstí zůstala mezi rozstřílenými domy skoro nepoškozená cukrárna. Našel jsem uvnitř hromadu pudinkových sáčků a večer ho začal vařit. Vanilková vůně přilákala desítky ruských pěšáků. Musel jsem je vařechou mlátit přes prsty, jinak by se vrhli na kotle ještě před zhoustnutím pudinku, pak jsem jim ale stejně nedokázal vysvětlit, že pudink musí před konzumací vychladnout. Vrhli se na hrnce a já nakonec ani neochutnal."

* Jak se generál ve výslužbě díval na aktuální ukrajinsko-ruský konflikt?

* Jak skončila jeho válečná anabáze? A proč Stalin po válce nepustil do Československa jeho otce?

* Jak se podle něho chovali rudoarmějci na osvobozených československých územích?

ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY NAJDETE VE VÁNOČNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 21. PROSINCE 2015.