Rozhovor TÝDNE
Karel Gott: rozhovor o migrantech, iluminátech i posmrtném životě

Před Vánocemi prohlásil, že už asi nebude nikdy zpívat. Teď je Karel Gott opět při chuti a v rozhovoru pro pondělní vydání časopisu TÝDEN mluví o svém koncertě. "Můj comeback ale musí doprovázet naprostá novinka. Teprve až ji budu mít, mohu na jeviště," říká. Kromě toho mluví i o uprchlících, iluminátech, náboženství, andělu strážném a posmrtném životě.

Rozhovor s Karlem Gottem jsme měli původně dlouho domluvený na polovinu loňského listopadu. Když už se jeho termín blížil, přišla špatná zpráva. Zpěvák byl narychlo převezen do nemocnice a při operaci náhlé břišní příhody mu lékaři objevili zhoubné nádorové onemocnění mízních uzlin, takzvaný Non-Hodgkinův lymfom. Karel Gott začal absolvovat drastickou léčbu chemoterapiemi. Přitom si stihl "odskočit" pro svého čtyřicátého Slavíka, ale jinak se na veřejnosti moc neukazoval. Jeho mluvčí Aneta Stolzová nás ovšem ujišťovala, že slíbený rozhovor platí. Jen se prý o "chvíli" posouvá termín.

Před dvěma týdny mohl zpěvák do světa vyhlásit, že rakovinu mízních uzlin definitivně vyléčil. A tak jsme se minulý týden ocitli v obývacím pokoji jeho vily na Bertramce. Po vzájemné dohodě bez fotografa, ale zato s knihou Jak to vidí Gott, rozhovor na lodi z roku 1992, v níž zpěvák kromě jiného hovořil o osudu. "Na jedno světélko z dětství si vzpomínám. Připadá mi ta vzpomínka, jako by se odehrála dnes v noci. Ležel jsem v posteli, a najednou vidím, jak se otevřou dveře a vchází žena zahalená do závoje a kolem ní se klene zář (...) Od té doby věřím, že máme někoho, kdo nás vede životem a určuje náš osud," stojí v ní kromě jiného.

Na úvod rozhovoru tehdy přišla řeč na sudičky a anděly strážné, poté jsme se dostali k Mistrově pobytu v nemocnici a chemoterapiím. Dotkli jsme se také bulvárních zpráv o jeho soukromí a tom, co četl v nemocnici. 

Co jste dělal v nemocnici dalšího? Stíhal jste třeba sledovat, co se děje v politice, ve světě, jak například pokračuje uprchlická krize?

Právě že jsem to stihnul. Přečetl jsem tolik novin a časopisů, jako snad dosud nikdy v životě. Stejně jako vždycky jsem se i tentokrát ptal - co za tím vším asi bude?

Na co jste přišel?

Vždycky jsou přece věci jinak, než jak vypadají. Ten pramen strašáků, které na nás vypouštějí média, přece někde je a má nějaký cíl. Teď jsou to zrovna ti uprchlíci za branami. Ale o to tolik nejde, co to je zrovna teď. Mluvím spíš o celém tom pravěkém způsobu, jak udržovat lidi v poslušnosti - nahánět jim strach. Ostatně podívejte, jak se takové věci pravidelně opakují. Byli tu sebevražední útočníci v Paříži. Pak velká aféra s uprchlíky v Kolíně nad Rýnem a v dalších městech, kde obtěžovali ženy. A sotva to trochu utichlo, hned se objeví další útok. Nečekaně, přímo v centru evropského dění - v Bruselu.

A to vše podle vás souvisí s uprchlickou krizí?

Samozřejmě. Dává se to za vinu náboženství, ale to s tím nemá co dělat.

Co si vlastně myslíte o islámu?

Mám tu o islámu takovou obrovskou bichli. Díval jsem se do ní, hledal, ale nepíše se tam nic o tom, že by byl agresivní a chtěl ovládnout svět. Ani slovo. Mnohem důraznější se mi v tomto ohledu zdá dlouhodobě spíš křesťanský postup. Vidím totiž toho pána, který s křížem nad hlavou pochodoval americkým kontinentem před šikem bojovníků a žehnal násilí na domorodcích. Misionář se takovým říkalo.

Islámský stát, který stojí za teroristickými útoky, se přece na náboženství odvolává. Proč by tedy to vše včetně migrační krize vzniklo, když ne kvůli náboženství?

Náboženství za ní nestojí, to je jen prostředek k válce.

A co za tím tedy stojí?

Snaha oslabit Evropu. Pokus dostat sem diverzanty je jen moderní způsob války. Dělají to důmyslně, strkají před kamery novinářů děti. Viděli jste to také, ne? Nepřemýšlíte o tom? Podívejte, jak se ty děti prosebně dívají... A nepomozte jim... Ale za nimi jsou k zahlédnutí mladíci s mobilními telefony, kteří kalkulují, posílají si zprávy a tvrdí, že jdou za příbuznými do Evropy. Jsou oblečení jako málokdo v Praze, mají moderní sportovní ohozy a síla a energie z nich jen čiší. Tak těm máme pomáhat? Od pohledu je na nich vidět, že jim nejde o ty děti, že jsou to téměř profesionální zneklidňovači. Ten, kdo je posílá, ví dobře, proč to dělá.

Kdo je posílá a proč to dělá?

Tušení mám. Ale bojím se to vyslovit. Je to nebezpečné. Je to velmi tenký led.

CELÝ OBSÁHLÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 4. DUBNA 2016.