Publicista
Klíma o Kajínkovi: Dal bych mu klíče od baráku

S Kajínkem v hlavě žije už roky. Natočil o něm s kolegou Jankem Kroupou mnoho reportáží a vydali o slavném vězni i knížku. Novinář a publicista Josef Klíma promluvil s TÝDNEM v roce 2010 o Jiřím Kajínkovi. Doživotně odsouzený vězeň dostane od Miloše Zemana prezidentskou milost, jak hlava státu oznámila exkluzivně v pořadu televize Barrandov TÝDEN s prezidentem.

U filmu o Kajínkovi jste uveden jako odborný poradce stejně jako Janek Kroupa. Proč jste odmítl nabídku psát přímo scénář?

Protože bych se musel vymezit ohledně Kajínkovy viny či neviny. Ve filmu prostě musí být vidět, kdo střílí, a to já jako novinář napsat nemůžu. Nevím, jestli Kajínek opravdu zastřelil dva lidi v borských serpentinách, nebo nikoli. Vím ale, že okolnosti a činy neproběhly tak, jak se původně vyšetřilo a jak za ně byl Kajínek odsouzen na doživotí. Tak to ostatně píšeme i v naší knize.

Po letech se ale přece jen přikláníte na jednu stranu. Nebo ne?

Dobře, jsem stále víc přesvědčený, že to neudělal - tak šedesát ku čtyřiceti. Moje původní přesvědčení o jeho vině postupně klesá, ale pořád ji nevylučuju. Proto by měl být obnoven proces a celý případ došetřen. Mimo jiné proto, aby se ukázala skutečná úloha plzeňských policajtů.

Pro mnoho lidí je Kajínkova nevina spíš otázkou víry, aniž znají fakta. Je to celebrita, lidový hrdina...

Ano, emoce v tom lítají, ale viděl bych to i jako důsledek nepodařeného objasnění té spousty dohadů a jiných verzí. Kdyby lidi měli pocit, že vyšetřování proběhlo férově a proces byl spravedlivý, neobhajovali by vraha. Mají ale pocit, že Kajínek se stal obětí policejní mafie. Navíc to doživotí... Kdyby dostal deset, patnáct let...

Nehraje svou roli i Kajínkovo kouzlo osobnosti?

Ano, je charismatický a není hloupý, jeho život neodpovídá životu běžného zločince. Normální kluk, vyrůstal v harmonických poměrech, se sestrou měl a dosud má krásný vztah. Začal se učit na opraváře zemědělských strojů, ale pak začal hrát v hospodě karty. A šlo mu to, hrál o větší a větší peníze, už se mu nechtělo makat a začal krást. Je to jediný z "doživoťáků", kterému bych dal v klidu klíče od baráku a nechal ho tam bydlet. Roubalovi ani Černému nikoli. Jemu jo.

Co když je to hlavně šikovný manipulátor, který umí lidi přesvědčit, jaký je hodný chlapec?

Připouštím, že co se týče jeho proklamací o polepšení ve férového občana, může být manipulátor. Třeba by začal zase krást...

A vykradl by i vás jako třeba recidivista René "svou" filmařku Helenu Třeštíkovou.

On není ten typ, spíš by kradl jinde. Ale rozhodně bych se nebál, že by mi cokoli udělal. On je zloděj. Jasně, taky zločinec, ale existuje silná pochybnost, že je vrah. A já nevěřím, že by mohl někomu ublížit.

Neprotiřečíte si trochu? Na čtyřicet procent připouštíte, že zastřelil dva lidi, ale jste přesvědčen, že není schopen ublížit?

To se nevylučuje. Pokud by byl nájemný vrah, bral by to jako zaplacený úkol. Navíc oběťmi (podnikatel Janda a jeho bodyguard Pokoš, pozn. red.) byli zavrženíhodní lidé, kteří měli na svědomí řadu trestných činů a chovali se ke svým obětem krutě. Nevěřím, že by byl schopen zabít třeba na zakázku něčí manželku jen proto, že se nechce rozvést.

Nepodléháte příliš i vy jeho charismatu?

Ale jo. To víte, že vás nejdřív trochu oblouzní, ale jen na chvíli. Když jsme tam v roce 2000 jeli poprvé, byly zrovna Vánoce. Postával jsem před věznicí, zatímco Janek Kroupa běhal po Praze a sháněl povolení. Napsal jsem dopis, dal ho do podatelny, oni jej doručili Kajínkovi, ten odepsal, já si ho v podatelně vyzvedl. Takhle jsme si tehdy začali psát a pokračovali v tom. Až když šéfová vězeňské služby zjistila, že si dopisujeme, tak nám povolila i ten rozhovor. Tehdy z Prahy odjížděly dva štáby - jeden do Pittsburghu za Jágrem a druhý do Valdic za Kajínkem, ale oba by radši jely za Kajínkem. No, pak nám ho přivedli...

 ...a vám se podlomila kolena.

To úplně ne, přece jen nejsme ženský, ale dostalo nás to. On umí mluvit, snaží se vás vtáhnout do svého světa. K činu samotnému nemá co říct, jen opakuje: "Nevím, kdo to udělal, já tam nebyl." Zvlášť jeden jeho argument je pro mě hodně silný - vzhledem k tomu, jak zkušený byl zločinec: "Kdybych to spáchal, tak bych si přece opatřil stoprocentní alibi: 'Třicátého května jsem byl tam a tam s tím a s tím.' Ale já u toho nebyl! Chytili mě půl roku po tom... vy si pamatujete, co jste měl předevčírem k obědu?"

Vyvíjejí se ty vaše rozhovory nějak?

Z pohledu toho činu ne, ale jeho vězeňský život se mění. Občas si postěžuje, třeba že si nemůže koupit makrelu, protože je to hygienicky problematická potravina, ale on na ni má chuť...

Tykáte si?

Ne, zachovávám odstup. Oslovujeme se Jiří a Josefe, ale vykáme si. On má mnohem intenzivnější vztahy s jinými lidmi, se kterými si píše, hlavně s ženskýma...

Chápete tuhle lásku k nedosažitelným kriminálníkům?

Je to fenomén. V Americe o tom vyšla knížka.

V případě Kajínka jsou to asi spíš dámy, které věří v jeho nevinu, ne?

Mluvím v obecné rovině. Ty ženy se zamilovávají do mužů odsouzených na doživotí nebo k trestu smrti! Čili vědí, že je naživo nikdy neuvidí, ale přesto s nimi pak třeba řeší i praktické věci: "Myslíš, Bobe, že mám koupit novou pračku?"

Osamělost?

Taky. Ale ty ženy přitahuje i to, že ti chlapi vraždili.

Původně jste filmaře od natáčení filmu spíše odrazoval, ale pak jste připustil, že existují tři přesahy, na kterých by šlo stavět: 1. Kajínek jako mýtus, 2. spiknutí policistů, 3. společenská spravedlnost. Který z těch přesahů tam podle vás nakonec opravdu je? A jak se vám vlastně film líbil?

Dostalo se tam to spiknutí policistů, zmanipulované vyšetřování, spřažení zločinců s policisty. Ale nerad bych prozradil, jak se film vyrovnává s otázkou viny a neviny.

Stejně všichni víme, že Kajínek z filmu vyjde jako nevinný.

Ale já to neřekl! Ten film je strhující, dobře natočený. Ale je v něm názor scenáristů Marka Dobeše a Petra Jákla. Fakta tam jsou taky, ale použitá způsobem, aby ten názor podpořila.

Usilujete o obnovu soudního řízení. Věříte, že tomu může Jáklův film nebo vaše kniha pomoci?

Nemůže přimět soudce, aby změnili názor, ale může zvýšit tlak veřejnosti. Dokud však případ bude u plzeňského soudu, už se neotevře, protože ješitnost tamních soudců je velká. Navíc by stát musel Kajínkovi zaplatit opravdu příšerné peníze, nejspíš miliony, za odsezené roky. 

Já pořád doufám, že někdo na smrtelné posteli řekne třeba: "Umírám na rakovinu, je to neodvratné, ale nechci jít do hrobu se špatným svědomím." A učiní notářsky ověřenou výpověď, která bude argumentem pro obnovení Kajínkova procesu.

To zní dost filmově. Zažil jste to někdy?

Jeden chlap dostal čtyři roky za zneužívání nevlastní dcery, jejíž máma umřela na rakovinu. Tvrdil, že je nevinný, ale trest si odseděl. Vyšel z kriminálu a jednoho dne dostal dopis od dcery. Psala mu, že sama umírá na rakovinu a že než umře, chce říct, že si to tehdy vymyslela. Myslím, že svědomí se nakonec nějak projeví - to není film, to je život.

Kajínek se občas nechá slyšet, že až mu vezmou poslední naději, spáchá sebevraždu. Může to udělat?

Já se spíš někdy divím, že to ještě neudělal! On už tolikrát zažil ty srázy: naděje, pád dolů, naděje, pád. Říkám tomu "mučení nadějí". Kajínka - ať to udělal, nebo ne - obdivuju právě za tu jeho vnitřní sílu, že se ještě nezlomil. Tolikrát už mu svitla naděje a zase zhasla...

Mluvil jste s ním někdy o tom, co by případně venku dělal?

Vodili by ho jako cvičeného medvěda, naplnil by sály, myslím, že by ho to i bavilo. Kdysi dávno nám říkal, že by třeba mohl dělat v bezpečnostní agentuře, ale teď spíš mluví o tom showbyznysu. Ostatně vydělává na své slávě už teď.