Mimořádné události a neobvyklé situace, které ohrožují naši bezpečnost a paralyzují běžné logické uvažování, jsou stále častější. Příkladem mohou být teroristické útoky, které v posledních letech zasáhly Evropu. Jak se v případě takového útoku chovat? A vyplatí se předstírat mrtvého? V rozhovoru pro on-line server TÝDEN.CZ se k tomu vyjádřil instruktor moderní sebeobrany a kriminolog Pavel Houdek.
Jaké jsou podle vás základní zásady, které by měl člověk během teroristické útoku dodržet, aby si zachránil život?
Na úvod je nutné říci, že nejde pouze o teroristické útoky, ale obecně o nenadálé události. Může to být například výbuch plynu, ke kterému došlo v Praze v ulici Divadelní, nebo sněhová kalamita na D1. Základní problém při takové situaci je ten, že člověka zaplaví adrenalin, což má následky. Člověk se v podstatě přestane chovat racionálně, vypne logické uvažování a jeho reakce jsou potom na úrovni vzteklého psa. Člověka může zachránit ta největší zbraň, kterou má, a to je mozek.
Na našich kurzech učíme tři jednoduché kroky, které by měl člověk v takové situaci provést. Za prvé je důležité si uvědomit, co se děje. Dát si skutečně pár vteřin, nereagovat spontánně a promyslet si to. Za druhé si zvolit nějaké řešení a za třetí to řešení provést.
Lehnout si na zem a předstírat mrtvého. To je doporučení, které v souvislosti s terorismem často slýcháme. Co si o něm myslíte?
V tomhle případě skutečně záleží na situaci. Pokud se budeme bavit o střelbě, tak je to docela ošemetná rada. Například během útoku v pařížském klubu to bylo přesně obráceně. Lidé, kteří se rozhodli pro tuhle strategii, zemřeli. Naopak ti, kteří se ozbrojeným útočníkům postavili, tak přežili. Takže obecně lze takovou radu vnímat jako poslední možnost. Například, když jsem zraněný a nejsem schopný ničeho jiného. Bohužel se běžně děje to, co známe z filmů, že útočník dává obětem ještě takzvanou ránu jistoty.
Je bezpečné hledat úkryt a snažit se schovat?
V první řadě potřebujete mít trochu povědomí o tom, co je kolem vás a umět rychle vyhodnotit možné úkryty. Není úplně nejlepší nápad se někam zamykat v kancelářské budově, protože stěny jsou většinou ze sádrokartonu a jsou tam ty nejlevnější dveře, které s trochou nadsázky prostřelíte vzduchovkou. Když ale budete na ulici a schováte se za náklaďák, tak už budete více chráněni. Důležité je najít takový úkryt, který dokáže zastavit střely.
Na druhou stranu strategie "schovat se" využívá stres útočníků. Většinou nejsou pachatelé teroristických útoků tvrdě vycvičení vojáci speciálních jednotek, ale amatéři se špatným nebo žádným tréninkem. Jejich cílem je způsobit co největší škodu v co nejkratším čase. V momentě, kdy se někde zabarikádujete nebo zamknete, tak i agresor volí, jestli se tam má dobývat, nebo jít někam, kde je otevřeno a zabere mu to kratší čas.
Jak naopak nahlížíte na variantu neustálého pohybu a následného útěku?
Pokud jste v pohybu, tak je výrazně nižší šance, že budete zasaženi, protože střelba na pohyblivý terč je poměrně těžká disciplína. Zároveň i když budete zasaženi, tak máte asi devadesátiprocentní šanci, že to přežijete. Takže strategie útěku i za cenu toho, že riskuji zásah, je úplně nejlepší. Na druhé místo bych dal úkryt a až na poslední místo hrát mrtvého.
Které z mnoha reakcí bychom se měli naopak vyvarovat?
Při nenadálé situaci dojde u drtivé většiny lidí k reakci zamrznutí, nejsou jednoduše schopni pohybu. Nejdůležitější je proto tuto reakci ovládnout a zlomit se k jednání. Za prvé si musíme připustit, že se něco může stát. Pokud žiji v nastavení, že se mi to nestane a děje se to jenom druhým, tak je téměř stoprocentní šance, že to mozek nepřijme. Jako první mě potom napadne, že je to nějaká hra, natáčí se film nebo si děti hrají s petardami. Když víte předem, že k tomu zatuhnutí skutečně dochází, tak mnohdy stačí si to uvědomit a přemoct se k činnosti.
Základním heslem videa, ve kterém česká policie radí, jak se chovat při teroristickém útoku je "utíkej, schovej se, bojuj". Měl by se podle vás člověk bez předchozích zkušeností pouštět do boje?
Já možná jako jeden z mála považuji to video za dobré. To, co to video vlastně říká, je v zásadě určitý algoritmus. Radí: uteč, pokud to nejde, tak se schovej, a když ani tato varianta není možná, tak bojuj. Takže pokud už nemáte jinou možnost, tak je rozhodně lepší to udělat, než čekat co se stane. Vzít jako v tom videu hasičák do ruky a praštit s ním agresora zvládne téměř každý. Bohužel ten, který se rozhodne jednat jako první, většinou skončí špatně.
Jste instruktor moderní sebeobrany. Vyhledávají vás klienti také z důvodu obavy z teroristického útoku?
Firemní klienti mají často tento požadavek, protože mají zaměstnance, kteří se pohybují v rizikovějších oblastech. V případě veřejnosti jsem se s tím ještě nesetkal. Polovina lidí přijde s tím, že se jim už něco stalo. Nemusí jít přímo o fyzické napadení, ale někdo k nim byl třeba sprostý, nadával jim, nebo se třeba stali svědkem takové situace. Druhou polovinu to prostě jenom zajímá.
