Počet dětí, které si stěžují na obtěžování pedofily a neznámými lidmi přes internet, roste, varují odborníci ze Sdružení Linka bezpečí. Nejčastěji děti uvádějí, že po nich chtějí fotografie, ale také je lákají na osobní schůzku. Vystaveny jsou ovšem také šikaně.
"Každý rok nám narůstá počet dětí, které se na nás obracejí kvůli problematice internetu," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský. Většinou to podle něj začíná tak, že se dotyčný dospělý seznámí s dítětem na různých chatovacích fórech nebo přes sociální sítě typu Facebook či Lidé.cz. Průměrně přitom potenciální útočník, takzvaný groomer, podle publikace Děti a online rizika vydané Linkou bezpečí potřebuje pouze osm minut, aby navázal komunikaci s dítětem a začal s ním probírat sexuální témata.
Princip, jak pedofilové děti kontaktují, je jednoduchý. V první fází o nich zjišťují co nejvíce informací, tváří se, že mají stejné zájmy jako ony, případně že jim také nikdo nerozumí. Pachatelé si přitom vydrží se svou budoucí obětí i dlouhé měsíce jen tak povídat, aby si získali její důvěru. Často k tomu využívají i dárky a podplácení, dítěti například posílají kredit na mobilní telefon. Pro získání důvěry se ovšem mohou pachatelé vydávat i za vrstevníky dětí a vylákat od nich různé fotografie či videa. Vzápětí pak po dětech požadují schůzku. "V případě, že dítě takovouto schůzku nechce, tak ho začnou vydírat tím, že to všechno řeknou rodičům," konstatuje Porubský.
"Dost často zneužijí bezbrannost dítěte," potvrzuje Markéta Sodomková z Nadace Naše dítě. Útočníci podle ní často využívají i záminku, že jsou známí rodiče, nebo nějaká vlivná osoba, která rodičům může ublížit.
Pro dítě, ale i pro dospívajícího, je přitom občas těžké kontakt s groomerem přerušit i z psychických důvodů. Pokud se totiž dítě stalo na něm citově závislé, pociťuje smutek ze ztráty blízkého člověka. "Je to naprosto přirozená reakce, kterou můžeme srovnat s truchlením po blízkém člověku, který se najednou v našem životě přestal vyskytovat. To, že byl celý vztah groomerem uměle vytvořen a zmanipulován, nehraje v tomto případě žádnou roli," konstatuje publikace.
Možností, jak se podobným případům a jejich následkům mohou děti, ale i jejich rodiče vyhnout, je několik. Asi nejúčinnější je o nebezpečích si s dětmi popovídat a předem je varovat. Samozřejmostí by měl být i zájem o internetové kamarády dětí, podobný tomu, jaký rodiče projevují o jejich přátele ze školy. Je také možné si do počítače pořídit programy takzvané rodičovské kontroly, parental control. Ty však nejsou úplnou ochranou, zvláště když děti mají na internet přístup i odjinud. Děti se pak v případě podobných napadení mohou obrátit na různé organizace, například na Linku bezpečí. Ta jim pak poradí, jak dále postupovat.
