Statečná žena
Marie Schmolková zachránila tisíce Židů a dalších uprchlíků

Marie Schmolková, která poházela z pražské židovské asimilované rodiny, zachránila před druhou světovou válkou tisíce Židů a dalších uprchlíků a i díky jejím neúnavným aktivitám přijel do Prahy Nicholas Winton. Během svého krátkého života tato statečná žena toho stihla mnoho. Po předčasné smrti manžela odjela do Palestiny a stala se sionistkou, před druhou světovou válkou zachránila tisíce životů, po okupaci Československa byla zatčena a vyslýchána gestapem. Nakonec odjela do Londýna, kde před 80 lety, 27. března 1940, zemřela v 46 letech v téměř zapomnění na infarkt. O jejím osudu se veřejnost začala dozvídat až v uplynulých letech.

Marie Schmolková se narodila v Praze 23. června 1893 a měla pět sourozenců. Po smrti svého otce převzala s matkou rodinný obchod s textilem. V roce 1923 se provdala za advokáta Leopolda Schmolku, vdovce a otce tří dospělých dětí, se kterými navázala Marie Schmolková krásný vztah. Po pěti letech manželství ale její manžel předčasně zemřel. Pro Marii Schmolkovou to byl šok. Přes Egypt a Sýrii se vydala do Palestiny a stala se z ní zanícená sionistka.

Po návratu do vlasti se zapojila do činnosti mezinárodní ženské sionistické organizace WIZO a později působila i v jejím vedení. Pracovala i pro další židovské organizace zabývající se pomocí ohroženým. Později se stala předsedkyní Národního koordinačního výboru pro uprchlíky, kde k jejím spolupracovníkům patřili mimo jiné Milena Jesenská a Max Brod. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci roku 1933 se stala členkou Poradního sboru komisariátu pro uprchlíky z Německa a chopila se koordinace pomoci uprchlíkům před nacistickým režimem, kteří hledali útočiště v Československu.

V červenci 1938 se jako zástupkyně Československa zúčastnila konference v Évianu, na které ale ostatní účastníci odmítli uprchlické kvóty. Uprchlická krize v Československu se vyhrotila po obsazení Rakouska a odstoupení československého pohraničí v roce 1938.

Transporty lidí ohrožených nacistickým režimem do Británie

Klíčovou událostí v jejích snahách o pomoc bylo setkání s britskou profesorkou ekonomie Doreen Warrinerovou, představitelkou britského Výboru pro uprchlíky z Československa. Díky ní se seznámila s tehdy mladým Nicolasem Wintonem a společně i s dalšími spolupracovníky vytvořili síť, která v roce 1939 organizovala transporty lidí ohrožených nacistickým režimem do Británie. Z Prahy vypravili transporty 669 převážně židovských dětí, o kterých se mluví zejména v souvislosti s Wintonem, a dalších tisíců lidí, kteří byli nejvíce ohroženi nacisty. Historička Anna Hájková dokonce označila Wintona za "praktikanta" Schmolkové.

Po vpádu nacistů do Československa byla Schmolková zatčena gestapem a vyslýchána. Propuštěna byla podle historičky Hájkové až zásluhou protestů protektorátních ministrů a její přítelkyně Františky Plamínkové, později popravené nacisty. V srpnu téhož roku Schmolkovou vyslal podle Anny Hájkové vedoucí Ústředny pro židovské vystěhovalectví Adolf Eichmann do Paříže, aby zde dosáhla zintenzivnění židovské emigrace. Tam ji také zastihl začátek druhé světové války a Schmolková odjela do Londýna, kde nadále pomáhala potřebným. V jednom z dopisů svému synovci, který tehdy žil v USA, si postěžovala, že ti, kterým pomohla, se k ní obraceli zády a odmítali se na jejích aktivitách podílet.

Schmolková zemřela na infarkt v březnu 1940 ve svých 46 letech a na jejím pohřbu v Golders' Green promluvil i Jan Masaryk, tehdejší ministr zahraničí londýnské exilové vlády. WIZO se na její počet přejmenovala na Společnost Marie Schmolkové, ale na rozdíl od Wintona nebo Warrinerové byl její osud a zásluhy poté dlouho zapomenuty.

Zásluhu na tom, že se o Schmolkové začalo v posledních letech hovořit, mají historici Anna Hájková a Martin Šmok, kteří v říjnu 2018 založili Společnost Marie Schmolkové - The Marie Schmolka Society. Loni vedení Prahy 1 udělilo Schmolkové čestné občanství in memoriam. Letos v lednu pak Praha 1 navrhla pojmenovat po Marii Schmolkové park u Staronové synagogy.