Názor historika
Masaryk byl čestný politik. Současní by se mohli inspirovat

Ze všech výročí, které si Češi letos připomínají, je to nedělní vůbec nejvýznamnější, především kvůli postavě zakladatele samostatné republiky Tomáše Garriguea Masaryka a kvůli vysokému stupni demokracie, kterého první republika dosáhla. Ani Masaryk, ani meziválečné Československo nebyli bez chyb, avšak v dnešní bouřlivé době je k nim možné hledět jako k inspiraci, napsal americký historik Daniel E. Miller na webu historynewsnetwork.org.

Masaryk podle Millera dobrovolně čelil nevoli části veřejnosti, když se vložil do některých kontroverzních kauz, v nichž stavěl prospěch národa před svou vlastní reputaci. Profesor historie z floridské univerzity připomíná například Masarykovo zpochybňování pravosti starých českých rukopisů, které se později ukázaly jako podvrh, nebo jeho aktivní roli při obraně Žida Leopolda Hilsnera, v jehož kauze značná část Čechů demonstrovala svůj antisemitismus.

Díky Masarykovým diplomatickým kontaktům a informační kampani mezi obyvateli budoucího Československa se mu společně s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem podařilo přesvědčit amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a další lídry spojeneckých zemí k uznání nezávislosti státu, píše Miller. Masaryk se podle něho stal klíčovou figurou mladé republiky a využíval svůj vliv k tvorbě funkčních vládních koalic, prosazování sociální politiky či začleňování německé menšiny do politiky.

V dnešní bouřlivé době, kdy se nad budoucností demokracie vznášejí otazníky, může Masaryk posloužit mnoha lidem mimo Česko či Slovensko za příklad čestného politika a první československá republika jako ilustrace toho, jak mohou extrémně rozdílná společenství vytvořit demokratický kompromis, soudí Miller.

Meziválečné Československo podle něho nebylo bez chyb, tak jako není žádná demokratická země. Jeho vůdci mohli udělat více pro vtažení menšin do politického života a mohli jim nabídnout více pozic ve správě státu. Mohli se více snažit zajistit ekonomický rozvoj Slovenska a Podkarpatské Rusi. Navzdory těmto nedostatkům však Češi a Slováci právem na první republiku hledí jako na zářivé období své společné stoleté minulosti.